Úřad pro zahrady a rybníky

Název: Úřad pro zahrady a rybníky

Autor: Didier Decoin

Nakladatelství: Plus

Rok vydání: 2018 

Počet stránek: 312

Celkové hodnocení: *****

V praných letních dnech jsem zatoužila po menším osvěžení. Opět jsem lehce vybočila z kolejí populárních žánrů a sáhla po historickém románu francouzského spisovatele Didiera Decoin Úřad pro zahrady a rybníky. 

Příběh čtenáře zavádí do malé japonské vesničky na břehu řeky Kusagavy do domu rybáře Kacuróa a jeho ženy Mijuki. Vesničané je mají v náležité úctě, protože Kacuró ovládá umění lovu velice vzácných kaprů. Ty pak dodává na císařský dvůr, kde jsou ozdobou posvátných rybníků. Když Kacuró při lovu zemře, musí se o poslední dodávku kaprů pro císařský dvůr postarat vdova. A tak se Mijuki vydává na obtížnou a pro ženu velmi nebezpečnou cestu do císařského města.

"Stačilo přistoupit k některému ze stromů a zpod kůry hned vydobyla hromádku maličkých larev dřevožravého hmyzu, a když je vhodila do vody, brzy se snesly ke dnu. Kapři si sotva mohli představit lahodnější jídelníček, přičemž Mijuki jim ho ještě vylepšovala tím, že natrhala na kousíčky listy špenátu a leknínu, připravené ještě v Šimae, kdy je na cestu spařila a smíchala s čerstvým nadrceným česnekem, neboť Kacuró vypozoroval, že u ryb zvyšuje vitalitu a odolnost.

Kapři šmejdili čumáky po dně kádí bohatě vystlaných bahnem, hodovali a olizovali si fousky. Mijuki na ně při chůzi sice neviděla, ale cítila, jak se dlouhá bambusová tyč při jejich náruživé hostině jenom chvěje, slyšela šustění vody, rozvířené rychlými pohyby hrudních ploutví, vyrovnávaných mnohem uvážlivějším kormidlem jejich doširoka roztažených ocasů."
(str. 59)

Kromě spousty tipů ohledně chovu a přepravy kaprů si užijete i velké množství popisů tradičního života v Japonsku ve 12. století. Totální chudoba se odráží ve třpytu a luxusu císařského dvora. Tradice, smysl pro povinnost, neobvyklé, pro Evropany těžko pochopitelné, zvyky, které jsou úzce spjaty s přírodou. 

V naturalisticky laděném vyprávění se střídá Mijuki a Nagusa, stařičký šéf Úřadu pro zahrady a rybníky. Odhalí vám nezvyklé sexuální praktiky, fascinaci detaily jako jsou dívčí sliny nebo vůně ohanbí. Něžné scény, ve kterých Mijuky vzpomíná na prostý život se svým milovaným manželem, střídají  podrobné popisy erotických dobrodružství s gejšami. 

Jednoduchá zápletka byla opravdu skvěle uchopena. Autorovi se podařilo vystihnout poetičnost a zároveň krutost japonských příběhů a převést ji do podoby, kterou stráví i evropský čtenář. Decoin vytvořil vskutku poutavou fresku, kde se v ošklivosti skrývá krása a je jen na čtenáři, jestli ji dokáže objevit a ocenit.

Příběh mi připomněl knihu Parfém, ve kterém se hlavní hrdina snaží extrahovat esenci z mladých dívek. Motiv nezvyklé ženské vůně byl použit i v této knize, i když trošku jinak.

Opravdu povedená byla i obálka knihy, i když je možná škoda, že kniha má měkkou vazbu. Požitek z četní vám zpříjemní sametový povrch košilky a plastický obrázek.

Od této knihy jsem si mnoho neslibovala. Přesto mě velmi mile překvapila svojí mnohovrstevností a křehkou poezií. Erotika mě nepohoršovala. I když některé detaily byly až příliš detailní, tak nějak k příběhu patřily. Závěr, jak už to u japonských příběhů bývá, nebyl úplně šťastný, přesto byl tak nějak vyrovnaný a zanechal ve mě smířlivý pocit. 

Kdy knihu Úřad pro zahrady a rybníky rozhodně číst

• zajímáte se o historii Japonska
• jste vášnivý chovatel japonských kaprů
• nejste prudérní

Kdy knihu Úřad pro zahrady a rybníky rozhodně nečíst

• dáváte přednost příběhům ze současnosti
• exotické země vás nelákají
• odpuzují vás lidské sliny a vše co se jich týká

Podobné knihy

• Tvůrci náhody 
• Kde kvete tráva
• Podivuhodný život osamělého pošťáka

Za inspirující čtení děkuji nakladatelství Albatros, kde mimo knihy Úřad pro zahrady a rybníky najdete i další netradiční tituly.

O autorovi

Didier Decoin se narodil 13. března 1945 v Boulogne-Billancourt a je známým francouszkým scénáristou a spisovatelem. V roce 1977 obdržel cenu Prix Goncourt.