pátek 31. srpna 2018

Léto budiž pochváleno


Minulý rok jsem léto strávila v horizontální poloze se zlomenými obratli. Teď už jsem jakž takž v pořádku a tak jsem si naplánovala hromadu výletů a akcí. Ne všechny se mi podařilo absolvovat, ale těch pár, na kterých jsem byla, mi udělalo neskutečnou radost, o kterou bych se tu s vámi ráda podělila. Proto mi dovolte několik neknižních a jedno knižní ohlédnutí za uplynulými měsíci.


Akce, na kterou jsem se hrozně moc těšila v podstatě už od minulého roku, a kterou už třetím rokem zahajuji prázdninovou sezónu, byl hudební festival v Hradci nad Moravicí. Miluji překvapení a Hradecký slunovrat přijde pokaždé s něčím novým, originálním a úžasným. Letos to byl Salon Mechtilde a s ním Anatol Svahilec nebo David Vávra. O skvělý hudební zážitek se zas zasloužil Dan Bárta, Jitka Šuranská se svými Beránky a vlky, Longital, Iva Bittová, ZrníGerald Clark a mnoho dalších zpěváků a  kapel.

O festivalu bylo napsáno už mnoho krásných vět, a vyfoceno mnoho krásných fotografií, takže další vychvalování by bylo jen nošení dříví do lesa. Dovolte mi tedy jen dodat, že atmosféra byla krásná a přátelská, organizace byla zvládnutá opět na jedničku no a to jídlo a pití.... Minulý rok vedla rolovaná zmrzlina, letos jsem ujížděla na domácích trubičkách, smažených brambůrkách, nakládaných sýrech a mrkvových dortících. A i když jsem vinař, pro pivo od Nachmelené opice bych klidně šlapala světa kraj.

Pro ty, kdo nestihli letní verzi a nechce se jim čekat až do dalšího roku, mám dobrou zprávu. Tento festival mí i svoji zimní verzi. Ta vypukne 2. listopadu a podrobnosti najdete ZDE. Není sice tak velká jako její letní sestřička, ale i tak bývá nadupaná kvalitní muzikou a neopakovatelnou atmosférou, kvůli které se budete chtít na Hradec vracet.





Milým překvapením letošního léta byla i výstava Cosmos discovery. Nejdřív jsem se bála, že se budu nudit. Nejsem zrovna technický typ a i když jsem fanoušek seriálu Star Trek, lety do vesmíru mě až tak moc neberou. Jenže šance vidět na vlastní oči Magion nebo Sputnik, omrknout skafandr Gagarina nebo Remka, moct si vyzkoušet, jak to vypadalo v raketoplánu challenger nebo ve vesmírné stanici Mir, to prostě naláká i totálního kosmického neználka jako jsem já. Výstava trvá až do konce srpna, tak pokud jste dosud nestihli brněnské výstaviště navštívit, neváhejte, fakt to stojí za to.























V létě jsem měla také možnost zajít na kurz kaligrafie Anežky Hradečné, který se konal v Olomouci. Byly to nádherné kreativní chvilky strávené v příjemném prostředí s velice milou a zajímavou lektorkou. Nabylo mě to, inspirovalo a od té doby každou volnou chvilku zkouším zdokonalovat svoje psací dovednosti. Pravda, těch volných chvilek moc není, ale snad se vám už brzo pochlubím nějakou vlastní tvorbou.





V červenci se mi navíc podařil opravdu husarský kousek - sehnala jsem lístky do Vily Tugendhat.

Pohled na dům, kde se doslova psala historie, byl dechberoucí. Spousta skla, chromu, vzácných materiálů a samozřejmě proslulá onyxová stěna. Neskutečné množství drobných detailů dotažených k dokonalosti, skvěle promyšlená hra se světlem a nejmodernější technické zázemí udělaly z vily nadčasový objekt.

Pro někoho, kdo má rád funkcionalismus, jednoduché, čisté linie a navíc četl knížku Skleněný pokoj od Mawera je to neuvěřitelný zážitek a neměl by si ho nechat ujít. Jen je tedy potřeba počítat s tím, že pokud nemáte neuvěřitelné štěstí jako já, tak běžná čekací lhůta na lístky je i čtvrt roku.









Taky jsem si užila zahraniční dovolenou v Itálii. Lignano Sabbiadoro je malé přímořské letovisko, oblíbené především u Italů. Čechy tam moc nepotkáte, přesto není výjimkou, když vás číšník v restauraci osloví lámanou češtinou. Čisté písečné pláže, průzračná voda, výborné restaurace a naprosto neskutečné gelaterie na každém rohu. Kromě válení se na pláži a řádění ve vodě jsme samozřejmě jezdili i po okolí.

Osobně mě velice mile překvapily Benátky. Nebyla jsem tam dobrých 20 let a očekávala jsem nevábně vonící kanály a odpadky kam se podíváš. Město ale bylo úžasně čisté a kupodivu skoro bez holubů (je tam přísný zákaz krmení). Projížďka po kanále byla báječná a nejvíc jsme si užili v  interaktivním muzeu Leonarda da Vinciho. Děti nenechaly jediný vynález bez náležitého detailního prozkoumání.














Ke konci prázdnin jsem se s dětmi ještě vypravila do Javoříčských jeskyní. Mají jednu z nejkrásnějších krápníkových výzdob u nás a rozhodně stojí za to vyšlapat tu stovku schodů, abyste se na ni mohli podívat.  A když se překonáte a vyšlapete ještě kousek, najdete příjemnou hospůdku s nádherným výhledem a stařičkým pianem pod širým nebem, na které si můžete zkusit zahrát.










Kousek od Javoříčka je i tradiční cíl školních výletů - hrad Bouzov. Místo, kde se natáčela pohádka O princezně Jasněnce a kde najdete rozsáhlý park plný atrakcí pro děti. Krásný zámek s bohatou historií nabízí i dětskou trasu s Ohnivcem, která je zaměřená především na život na zámku a užijí si ji jak děti, tak dospělí. Můžu jen doporučit.
























Jaké by to byly prázdniny, kdyby jsme alespoň jednou nezašli za zvířátky. Letos jsem se s dětmi vypravila do pražské ZOO. Největší úspěch měli sloni, lachtani, opice a bambus. I když bylo horko, míst, kde jsme se mohli ukrýt před sluníčkem a osvěžit se, bylo příjemně velké množství. Strávili jsme tam úžasných 5 hodin a myslím, že i příště se máme na co těšit.






















Nádherný zážitek byl i ples ve stylu první republiky pod širým nebem, který se konal v zámeckém parku v Čechách pod Kosířem. S kolegyněmi z práce jsme se na dobovém oblečení fakt vyřádily. Organizace sice trošku pokulhávala, ale s tím se u prvního ročníku tak nějak dalo počítat. Doufám, že takových akcí na zámku bude víc a že se z toho stane milá tradice.























Poslední akci jsem absolvovala teprve před pár dny. Nakladatelství Paseka uspořádalo pro recenzenty setkání s Annou Cimou, autorkou knihy Probudím se na Šibuji. Tato neobvyklá prvotina mladé japanoložky mě zaujala natolik, že jsem neváhala a vyrazila do Prahy.

Krásné prostředí nakladatelství Paseka, hromada suši a skvělá společnost stála za to. Dlouho jsem nezažila tak příjemně knižně inspirativní večer. Anna Cima je velice inteligentní a zajímavá mladá spisovatelka a pobýt s ní těch pár hodin bylo velice osvěžující. Díky ní jsme získala spoustu tipů na japonskou literaturu a objevila kouzlo japonských detektivek. Během pár dní se můžete těšit na podrobnou recenzi a report.






















 A jaké bylo vaše léto?


2 komentáře:

  1. Benátky závidím, tam se chci jednou určitě podívat.♥
    Krásný článek. :)
    Já měla léto většinou pracovní, ale povedlo se mi znovu sjet část Vltavy, prozkoumat České Švýcarsko, zúčastnit se volejbalového turnaje ačkoliv mi volejbal vůbec nejde a prolézt největší lanový park u nás. :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já se návštěvě Benátek bránila zuby nehty a nakonec to byl jeden z nejhezčích výletů 😉 ty jo, taky paráda koukám. Ti zas pro změnu závidím tu Vltavu. Na vodě jsem byla snad před sto lety 😂

      Smazat