sobota 10. února 2018

Písečníci a bludný asteroid

Název: Písečníci a bludný asteroid
Autor: Václav Dvořák
Nakladatelství: 
Rok vydání: 
Počet stránek: 









Celkové hodnocení: *****






Tato recenze bude trošku jiná. Tento blog píšu už nějaký ten pátek a troufám si říct, že jsem se za tu dobu dostala pár desítkám lidí do povědomí. Občas se mi stane, že kromě nakladatelství mě oslovují se svými knihami i samotní autoři a chtějí znát můj názor. Poctivě jejich zprávy procházím a pokud mě knížka alespoň trošku zaujme námětem, ráda se na svých stránkách o svoje pocity podělím. Písečníci jsou kniha, která v papírové podobě ještě nevyšla, takže vy si ji ještě přečíst nemůžete. Přesto mě hned po první kapitole zaujala natolik, že jsem neváhala věnovat jí svůj čas.


Příběh se odehrává v hlubokém neznámém vesmíru na planetě Písečnici, kterou kdysi dávno kolonizovali lidé ze Země. Hlavním hrdinou je Tomáš. Je mu jedenáct let a je sirotek. Chodí do školy a současně pracuje jako prospektor (hledá v dole nová ložiska). Společnost mu dělá sedmiletá holčička Lucinka, která je taky sama a která mu byla přidělená na zaučení. Jejich život by nejspíš na Písečnici pokojně plynul mezi kaktusy, jenže to by se nesměla na oběžné dráze objevit meziplanetární loď....


"Rádio bylo zapnuté, kolem se shromáždil hlouček nejstarších dětí a postupně se přidávaly další včetně těch nejmenších. Byl slyšet hlas redaktorky.
"Popište nám blíže, jak jste učinil svůj objev."
Odpověděl mužský hlas.
"Před týdnem jsem při běžném pozorování oblohy zachytil neznámé těleso a změřil jeho rychlost. Další noc ale těleso nebylo na předpokládaném místě. Zdálo se, že zpomaluje. Když se pozorování několik nocí po sobě potvrdilo, už jsem na nic nečekal a objev ohlásil."
"Aha," odtušila moderátorka. "A můžete našim posluchačům vysvětlit, co to vlastně znamená?"
"Objekt měnící rychlost musí mít zdroj energie. Je to nepochybně umělé těleso."
"Chcete snad říct, že se jedná o vesmírnou loď?" zeptala se nevěřícně redaktorka.
"Je to OBROVSKÁ mezihvězdná loď," řekl muž a dal důraz na slovo obrovská. "Asi za týden se dostane na oběžnou dráhu Písečnice."
"Už za týden?" zvolala vyděšeně moderátorka.
"Za několik dní to budeme vědět přesněji."
"A... a... a pane Kometo," zakoktala se moderátorka. "Jsou to lidé:"
"Pan Kometa se pobaveně zasmál.
"Lidi, Ufoni, chobotnice, cokoliv. Tady zkoušíme je kontaktovat a brzy se to snad dozvíme."


Tomášovi se podaří s Lucinkou dostat na palubu. Lucinka najde novou rodinu a Tomáš začne navštěvovat školu pro "pátrače". Potká nové přátele, šprtku Alici, drzou Janu, dobrosrdečného Olleho, a aby to bylo vyvážené, čeká ho i pár nepřátel a spousta dobrodružství.


Je hned několik věcí, které bych ráda pochválila. V první řadě srozumitelnost. Cílová skupina jsou jedenáctileté děti, takže autor si mohl dovolit použít už trošku složitější jazyk. Narazila jsem sice na pár výrazů, které by takhle malí čtenáři nemuseli znát, ale celkově byl text snadno pochopitelný. (Otestováno na synovi ;-))

Líbilo se mi i zpracování fyziky a vesmíru vůbec. Prostředí, ve kterém se postavy pohybovaly,  bylo uvěřitelné a všechno fungovalo tak jak má.

Taky jsem ocenila, že hlavní hrdinové měli česká jména. Moje děti mívají občas u knížek problém s vyslovováním anglických názvů. Různě je komolí, překrucují, až mi to rve uši. Také se díky tomu dalo snadno odlišit, kdo je z Písečnice a kdo ne. Ostatní jména zněla sice cizokrajně, ale nebyla nijak krkolomná. V textu jsem narazila na pár hrubek a nemotorných obratů, ale s tím se u příběhu, který ještě neprošel jazykovou korekturou prostě musí počítat.

Příběh mi připomněl hned dvě slavné knihy - Harryho Pottera a Enderovu hru. Hlavní hrdina je sirotek, má výjimečné schopnosti (stejně jako Harry) a většina příběhu se odehrává na vojenské akademii ve vesmíru (jako v Enderově hře). Sice Písečníci neměli v sobě politický a etický podtext, ani v nich nebylo tolik násilí jako v Enderově hře, měli ale velmi podobný styl a dobře popsané fungování stavu beztíže.

I když se děj odehrává tisíce světelných mil daleko, osobnosti a problémy hlavních hrdinů najdete v každém dětském kolektivu. V každé partě se najde někdo chytrý, vtipálek, silák nebo někdo, kdo se snaží nad ostatní povyšovat. Čtenář se tak může s postavami snadno ztotožnit a to je podle mého názoru u knížek pro děti zvlášť důležité.

Příběh chlapce, sirotka, který objeví a rozvine svoje neobvyklé schopnosti, získá přátele a ukáže, že si nenechá ubližovat, už tu byl mnohokrát. Tentokrát ho však autor zasadil do atraktivního prostředí mimozemské lodi a tím mu dal docela nový rozměr. Pro mě, jako zkušenou čtenářku, byli Písečníci neskutečně milým zpříjemněním několika večerů a věřím, že dokáží nejednu dětskou duši inspirovat a motivovat ke čtení. Hrozně moc Písečníkům fandím a pokud se vše podaří a vyjdou v papírové podobě, určitě si jeden výtisk pořídím do naší rodinné knihovny.




O autorovi

Václav Dvořák se narodil v roce 1976. Žije v Liberci, kde přednáší a bádá na technické univerzitě. První příběh napsal v sedmi letech - komiks o Maxipsu Fíkovi. Také další jeho příběh byl kreslený - námořní dobrodružství o pirátech. Vycházel v třídním časopise, ale stejně jako ten předchozí nikdy nebyl dokončený. To byla až série povídek, kterou napsal při studidích. Písečníci a bludný asteroid jsou jeho prvním románem.

Další podrobnosti o autorovi a jeho Písečnících najdete na jeho stránkách http://vaclav-dvorak.cz/






Žádné komentáře:

Okomentovat