Nakladatelství: Knižní klub - Ikar
Rok vydání: 2017
Počet stránek: 400
Hlavním hrdinou knihy je vinylový detektiv - podivín ve středních letech, který žije s dvěma kočkami ve starém provlhlém bytě plném desek. Svůj volný čas tráví slíděním po nejrůznějších bazarech, kde se s oblibou v podřepu přehrabuje v bednách plných starých gramofonových desek. Jednoho dne u jeho dveří zazvoní půvabná Nevada a požádá ho o pomoc při pátrání po vzácné desce (Easy come, easy go) pro svého zaměstnavatele. Společně se pustí po stopách tajuplné nahrávací společnosti Hathor a postupně odhalují tajemství ukryté ve vinylu. Tajemství, kvůli kterému umírají lidé....
"Byl jsem napjatý, co za informace Jerry Muscutt zjistil o značce Hathor, a tak jsem se druhej den ráno vypravil rovnou do Styli. Ale hned po příchodu mi bylo jasný, že něco nehraje. Spodní místnost byla plná pravidelnejch zákazníků i Jerryho zaměstnanců a všichni vypadali zkormouceně. Jerry nikde. Přistoupil jsem ke Kemptonovi, kterej řídil jazz v patře, a zeptal se: "Co se stalo?"
Zasmušile se na mě podíval. "Jerry..."
"Co je s ním?"
Přistoupil k nám Glenallen Brown, taky zaměstnanec obchodu a specialista na operu, a řekl:"Já věděl, že se to jednou stane. Pernamentně lovil divný typy."
"Co se stalo? " dožadoval jsem se a podíval se na jednoho a na druhého.
Kempton potřásl hlavou. "Ale proč musel umřít?"
"Umřít?" zopakoval jsem.
Kempton potřásal hlavou a oči se mu zalily slzami. "Proč ho nemohli nechat žít?"
Otočil jsem se ke Glenallenovi. Pokývl hlavou. "Utloukli ho."
"Kristepane," vydechl jsem. "Jerryho?"
Kromě vinylového detektiva a půvabné Nevady poznáváme i další podivíny pohybující se ve světě milovníků muziky na klasických deskách. Věčně zhuleného Stuarta alias Stinkyho, taxikářku "Hlavinku" nebo pěstitele marihuany a skvělých rajčátek Hughieho.
Příběh má nádech starých dobrých klasických anglických detektivek ve stylu Agathy Christie. I když jim nechybí suchý anglický humor, z klasické "poirotovské" uhlazenosti toho mají jen pramálo. V knize najdete plno nespisovných výrazů a sprostých slov a to nejen v přímé řeči, kde by se to dalo ještě nějak omluvit. Celkem mě i mrzelo, že i když Nevada ze začátku působí jako slušně vychovaná holka, po čase z jejich rozkošných úst začnou lítat výrazy, za které by se nemusel stydět ani dlaždič.
Autor chtěl nejspíš vzbudit dojem dekadentního společenství milovníků hudby, podivínů žijící ve světě starých melodií, fajnšmekrů, kteří si potrpí na kvalitní poslech. Na mě působila tato snaha možná trošku lacině, přesto musím uznat, že se mu podařilo navodit originální atmosféru hippie doupat, kde láska a vinyl vítězí nad lží a nenávistí.
Děj knihy je doslova prošpikovaný odkazy na nejrůznější písničky a muzikanty, nad kterými bude vzdychat snad jen zapálený hudební nadšenec. Já popravdě nejsem žádná velká jazzová fanynka. Spoustu jmen a názvů písní jsem si musela dohledat a musím přiznat, že některé melodie byly pro mě příjemným překvapením. Nejvíc jsem si asi zamilovala písničku od Anity O`Day, která sice v knížce přímo zmiňovaná není, ale její Easy come, easy go mě příjemně hladila po duši.
Poslední desku bych zařadila mezi klasické detektivní kousky, u kterých není ani tak výrazný děj, jako spíš prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Dramatických scén, po kterých se budete bát jít večer sami na záchod, se v této knížce zkrátka nedočkáte. Děj plyne spíš v pomalém tempu a sem tam je okořeněný suchým anglickým humorem. Ke konci na vás sice čeká menší akce, ale po většinu času se budete prokousávat jmény a daty muzikantů, které znají jen vinyloví fandové.
Tato knížka je zkrátka psaná jazzovým nadšencem pro ostatní jazzové nadšence. Pokud vám jazz nic neříká a toužíte si rozšířit svoje hudební obzory, je Poslední deska vcelku příjemnou formou, jak tento handicap napravit. Doporučuji číst s internetovým prohlížečem a sluchátky po ruce.
Kdy knihu Poslední deska rozhodně číst
- jste jazzový fanoušek
- milujete vinyl
- fandíte klasickým anglickým detektivkám
Kdy knihu Poslední deska rozhodně nečíst
- nemáte rádi muziku
- vadí vám nespisovná čeština
- kuřáky marihuany rezolutně odsuzujete
Za příjemné chvilky s knížkou děkuji nakladatelství Ikar, mezi jejichž tituly najdete i Poslední desku.
Zajímavé. :) Já mám takové tajemné knihy ráda. A suchý britský humor přímo miluju! :)
OdpovědětVymazatblog Days of Daysy
Agregátor blogů - zviditelni svůj blog
Jako nebylo to úplně špatný, jen na mě to bylo krapet "přejazzováno" ;-)
Vymazat