úterý 1. září 2015

Vůně francouzské kuchyně

Autor: Michel Roux
Nakladatelství: Euromedia Group, k.s. 
Rok vydání: 2015 
Počet stránek: 271 













Celkové hodnocení: *****


Mám několik vášní. Knížky, jídlo, tanec. Zhruba v tomhle pořadí. Takže když tančím s kuchařkou po kuchyni, je to pro mě něco jako splněný sen. Navíc, když ta knížka voní Francií, je to potěšení dvojnásobné.

Když se mi tato kuchařka dostala do rukou, první co mě zaujalo, byl obal. Má na omak neskutečně příjemné desky. Žádný lesklý papír co se lepí na prsty, ale krásně strukturovaný povrch, na který si chcete sáhnout znovu a znovu. Svou velikostí A4 nepatří zrovna k drobečkům, ale pořád se ještě pohodlně vejde na kuchyňskou linku.  A co vás čeká uvnitř? 

V kuchařce najdete 100 klasických francouzských receptů, které jsou doplněné nádhernými celostránkovými fotografiemi, nad kterými se vám budou sbíhat sliny. Recepty jsou děleny do kategorií polévky, předkrmy, vejce, korýši, ryby, drůbež a zvěřina, maso, zelenina, dezerty, vývary a omáčky, základy. Je třeba si říct, že Francie a její kuchyně je svým založením obrovsky rozmanitá. Proto v knize najdete i takové, pro nás exotické recepty, jako Langustu po pařížsku, Pečeného tetřívka, Mléčné sele na rožni nebo Křupavé taštičky se šneky s petrželkou na smetaně. 

Jediné co jsem v knize nenašla a co mě trošku mrzelo je pečivo. Nedozvíte se jak upéct dokonalý klasický croissant nebo baguette. Je vidět, že autor je spíš cukrář a lahůdkář než pekař. Můžete si však přečíst malá zajímavá pojednání o francouzských uzeninách, sýrech a vínu. 

U receptů se mi líbilo, že je vždy uveden originální název ve francouzštině a u toho český překlad. Samotnému textu ohledně přípravy pokrmu také vždy předcházelo krátké povídání o daném jídle a jeho historii. Trošku mi chyběl stupeň obtížnosti jednotlivých receptů, ale nebylo to nic zásadního. 

A teď už k samotnému vaření. Rozhodla jsem se vyzkoušet dva sladké a dva slané recepty. 

První jsem se pustila do Tarte aux Pommes (jablečného koláče). Jako základ jsem si zvolila Feuilletage Minute (rychlé listové těsto).
Když se řekne listové těsto, většinou mi naskočí husí kůže a představím si složité vyvalování, překládání a několikahodinové patlání s nejistým výsledkem. Příprava tohoto těsta však byla kupodivu celkem snadná a rychlá. I svou konzistencí bylo moc příjemné a dobře se s ním pracovalo.
Těsto jsem vyválela, vyložila s ním formu, pokladla ho směsí dušených jablek, másla a vanilky a zarovnala nakrájenými jablečnými plátky.
Koláč v troubě nádherně vyběhl. Trošku sem se sice bála, že jablíčka na povrchu připálím, ale kousek pečícího papíru, kterým jsem formu přiklopila, to hladce vyřešil. Nakonec jsem koláč potřela meruňkovou marmeládou (kdoulové želé jaksi nebylo po ruce) a výsledek byl famózní.
Šťavnatý koláč úžasně voněl a chutnal po jablkách a másle. Máslo do francouzské kuchyně prostě patří. Proto vás prosím, nenahrazujte máslo ničím jiným. Je tam napsáno máslo, tak tam vražte máslo a nesnažte se to ošidit jiným tukem.


Jablečný koláč mi dal celkem zabrat a tak jsem napodruhé zkusila něco snadnějšího. Mousse au Chocolat (čokoládová pěna) byl další recept, který mě jako milovnici hořké čokolády naprosto okouzlil.
Příprava byla rychlá, nádobí jsem taky moc neušpinila a ten výsledek... no jedna báseň.
Pěna byla skvělá jako zákusek k odpolední kávě, ale večer k červenému vínu s višněmi byla ještě lepší. Po téhle dobrotě jsem sice byla totálně přeslazená a na pár chvil jsem se ocitla v kakaovém rauši, ale stálo to za to. Pokud milujete hořkou čokoládu, určitě si recept vyzkoušejte. Vysoce návyková záležitost.


Abych vás úplně nepřesladila, vyzkoušela jsem i pár slaných receptů. Piperade (piperáda) je nejslavnější jídlo Baskicka. Piperáda se podává jako předkrm nebo lehký oběd. Podle mě je to naprosto geniální ranní vyprošťovák.
Recept hodně připomíná naše lečo, jen s tím rozdílem, že u paprik se oloupe slupka a porce se závěrem zapečou v troubě pod grilem. Sice jsem neměla doma po ruce originál šunku z Bayonne, ale i tak byl výsledek naprosto bez chyby.
Živě si dokážu představit pozdní letní snídani někde na zahradě v Baskicku s přáteli, sklenkou suchého bílého vína a piperádou na stole.


Protože předchozí jídlo bylo celkem snadné, pustila jsem se ještě do jednoho trošku složitějšího slaného receptu a to Terrine de Pâté de Campagne (venkovská paštika v terince).
Jedná se o hrubozrnou paštiku z vepřového masa připravovanou v terince. Tento recept není nic pro nedočkavce. Nejdřív se maso 12 hodin maceruje ve víně, pak se umele, promíchá s ingrediencemi a opět se nechá 12 hodin v chladu odležet. Pak se něco přes hodinu peče, nebo spíš vaří, v pekáčku s vodou a zase se nechá několik hodin zatížené chladnout. Podávat se může až po dalších 48 hodinách v chladu. No prostě hotová alchymie.
Já pro jistotu dělala recept z poloviční dávky surovin. Paštikou jsem naplnila tři malé zapékací misky a vynechala jsem polévání kuřecím aspikem. I když jsem krapet odflákla mletí masa, přesto stál výsledek za to. Lehká vůně bílého vína a koření mě jednoduše dostala a celé to čekání se opravdu vyplatilo.


Recepty z této kuchařky nejsou pro úplné začátečníky a rozhodně nejsou dietní. Pokud však máte alespoň malé zkušenosti s vařením a baví vás zkoušet nové věci, neváhejte. Jediné co mě mrzelo, byla nemožnost vyzkoušet i trošku exotičtější recepty. Holt shánět čerstvé krevety v srdci Moravy je krapet nadlidský úkol. S vařením podle této kuchařky však rozhodně nekončím. Ráda bych si vyzkoušela ještě další tradiční francouzská jídla jako třeba cibulovou polévku, ratatouille nebo suflé. A kdo ví, třeba si jednou splním sen a Francii navštívím a budu moct porovnat svoje výtvory s originálem.


Za recenzní výtisky bych ráda poděkovala internetovému knihkupectví Bux.cz, kde najdete jak Vůni francouzské kuchyně , tak i spoustu dalších super kuchařek.


O autorovi


Michel Roux se narodil 19. dubna 1941 v Charolles ve Francii. Vyučil se společně s bratrem Albertem kuchařskému řemeslu a otevřel v Londýně restauraci Le Gavroche. Později se stal prvním ze tří držitelů michelinských hvězdiček v Británii. Společně s bratrem byli označováni kmotry moderní kuchyně ve Velké Británii.
Michel získal bezpočet ocenění, včetně řádu Meuiller Ouvrier de France jako nejlepší francouzský cukrář. V roce 2002 mu byl udělen Řád britského impéria a roku 2004 se stal rytířem Řádu čestné legie.  Objevil se v řadě televizních seriálů i jako porotce v oblíbené soutěži Masterchef.
V současnosti pracuje se synem Alanem ve své proslulé restauraci The Waterside Inn v Bray.


2 komentáře:

  1. Odpovědi
    1. Děkuji :) Však to taky byla skvělá kuchařka. Jediný průšvih je, že u těchto recenzí nejde pořádně udržet štíhlou linii :D

      Vymazat