Testováno dětmi

Mám dvě děti. Toníka a Elišku. Tonda chodí do první třídy, Eliška řádí ve školce. Oba jsou naprosto úžasní a dokonalí ( po mamince ;-)) a já se rozhodla s vámi podělit o svoje a hlavně jejich zkušenosti s knížkami pro děti.



Domnívám se, že v každé dětské knihovničce by měla být alespoň jedna encyklopedie. Jednou zkrátka přijde to kouzelné období kdy se zlatíčka začnou vyptávat - co to je, proč to tak je, jak to funguje, dá se to jíst atd.... a maminky z toho mají hlavu jak meloun. Když se v nabídce internetového knihkupectví Bux.cz objevila knížka Řekni mi co to je? , mé srdce zaplesalo.

Co si budeme nalhávat, encyklopedie Larousse je prostě klasika. Vznik nakladatelství se datuje až do roku 1852. Založil ho Pierre Larousse, který vystudoval na učitele. Když pak začal pracovat s dětmi, zjistil, že vyučovací metody mu absolutně nevyhovují. Se svou ženou a dalším rozčarovaným ex-učitelem Augustinem Boyerem založil nakladatelství a začali vydávat nové, progresivní učebnice pro děti, které kladly důraz na rozvoj tvořivosti a nezávislosti žáků. Pierre Larousse je sice už dávno pod drnem, ale myšlenka učení hrou zůstala a logo dívky foukající do pampelišky je zpravidla zárukou vysoké kvality.

Toník byl z encyklopedie nadšený. Umí už číst, takže si hravě přelouská jednoduše formulované odpovědi na zásadní otázky z okruhů naše tělo, zvířata, rostliny a o naší planetě. Jako bonus byly v knížce veselé samolepky k jednotlivým kapitolám. Ty skončily polepené po celém bytě. Eliška byla rychlejší. Mám prostě kreativní děti, co nadělám. 

Na tuto knížku jsem byla hrozně zvědavá a v duchu jsem si představovala, jak to bude bezva, až si Tonda bude hezky sám číst a já si budu moct uvařit v klidu kafe a číst si to svoje. A jak to dopadlo? Inu, otázky vyvolávají další otázky a Eliška je taky zvědavá, takže stále nemám čas na kávičku ani na čtení toho, co bych sama chtěla. Místo toho se svými zlatíčky listuji, čtu, vysvětluji a náramně se bavím do roztrhání těla.

Hodnocení: *****

Tonda byl předminulý týden nemocný. Měl antibiotika a musel pár dní zůstat ležet. Abych ho udržela v posteli, pustila jsem mu na koukání první díl Harryho Pottera. Hrozně moc se mu líbil a tak, na oslavu velkého uzdravení, dostal ode mě svoji vlastní knížku Harry Potter a kámen mudrců od J.K. Rowlingové z nakladatelství Albatros.

Příběh o jedenáctiletém chlapci, sirotkovi, který zjistí, že je čaroděj, zná snad každý. Moje děti z něj dostaly úplnou "potterovskou" mánii. Posledních 14 dní Tonda tahá knížku všude s sebou, s Eliškou na sebe vykřikují různá zaklínadla, ke dni dětí mě ukecali na výrobu kouzelnických hůlek (jak bude chvilka dodám na blog návod) a Eliška by se chtěla přejmenovat na Hermionu.

Každopádně Harry Potter je první knížka bez obrázků, kterou si Tonda čte úplně sám a potichu, což mě trošku mrzí, protože zrovna tuhle bych si s ním klidně přečetla. Jsem zvědavá jak dlouho mu to nadšení vydrží. Jako motivaci má slíbený druhý díl.

Hodnocení: *****

A co čtu s  Eliškou? Té jsem z práce donesla Drakouny. Napsal je Zdeněk Král, postavičky vytvořila Bára Čechová, obrázky nafotila Denisa Blatná a vydal Computer Press.

Veselý příběh o malé dívence Kristýnce a třech vajíčkách, z kterých se vyklubou tři nezbední drako/dinosauři. Chytrý Frantík, zlobivý Pepík a jedlík Lojzík. Jsou to ještě mláďátka a navíc jsou z pravěku a tak má s nimi Kristýnka hromadu práce. Postupně prozkoumávají náš moderní svět a dělají různé lumpárny.

Knížku čtu Elišce před spaním. Má příjemný rytmus a pro předčítání je jako dělaná. Líbí se mi, že se děj neodehrává někde mimo, ale je zasazen do domácího prostředí, které každý prcek dobře zná. Sama si pak říkám, kolik věcí bereme jako samozřejmé a pro děti můžou být naprostou záhadou. Když čtení ještě vylepším tím, že měním hlasy, mohla bych malé knížku číst klidně do rána. 

Hodnocení: *****