Název: Mlýn na mumie
Rok vydání: 2013
Počet stránek: 400
Celkové hodnocení: *****
Dnes pro vás mám recenzi na knihu od dalšího českého autora. Jedná se o titul, který byl oceněný cenou Magnesia litera za prózu, Mlýn na mumie od Petra Stančíka.
Spisovatel, básník, prozaik, esejista dramatik a textař Petr Stančík (Odillo Stradický ze Strdic) se narodil v roce 1968 v Rychnově nad Kněžnou. Oba rodiče byli učitelé. V roce 1985 maturoval na gymnáziu v Hradci Králové. V letech 1989-1991 začal studovat režii na DAMU, ze školy však odešel. V letech 1992-1995 pracoval jako televizní režisér. Od roku 1995 se živí jako tvůrce a poradce v oboru komerční i nekomerční komunikace.
Vydal mimo jiné knihy básní Černý revolver týdne, Virgonaut a prózy Admirál čaje, Fosfen a Pérák. Pro děti je nejznámější jeho pohádkový thriller Mrkev ho vcucla pod zem.
Píše se rok 1866. Dvojka detektivů Leopold Durman a Egon Alter pátrá v Pražských uličkách po nebezpečném brutálním sériovém vrahovi poštovních doručovatelů. Neznámý pachatel je vraždí po vzoru slavných mučedníků.
Na pozadí tohoto jednoduchého ústředního příběhu autor rozvíjí fantaskní fresku staré Prahy. Potkáme tu různé slavné osobnosti, čekají nás roztodivná sexuální i kulinářská dobrodružství. Ani o exotiku není nouze. Komisař Durman ve svém pátrání po vrahovi zabrousí i do Paříže a Mexika. Nechybí různé mystické drobnosti. Rukavičky vyrobené z kůže lidských dlaní, záhadné symboly tajemných bratrstev, rozhovor s mrtvým králem nebo s inteligentní mandragorou. Najdete tu i lásku. Cudné dvoření Leopolda panně Libuši Hedvábné je bohatě vyváženo nejrozmanitějšími erotickými dobrodružstvími, kterých si komisař v mezičase hojně dopřává.
"Avšak komisař byl dnes tak rujný, že první dvě, Francku a Kordulu, svým majákem touhy úplně zchvátil, a až ta třetí, Salomína řečená Chlapkyně, dokázala plamen vášně, tak prudce rozdmýchaný jediným cudným polibkem Libušky Hedvábné, zchladit zběsilým přirážením."
Na pozadí tohoto jednoduchého ústředního příběhu autor rozvíjí fantaskní fresku staré Prahy. Potkáme tu různé slavné osobnosti, čekají nás roztodivná sexuální i kulinářská dobrodružství. Ani o exotiku není nouze. Komisař Durman ve svém pátrání po vrahovi zabrousí i do Paříže a Mexika. Nechybí různé mystické drobnosti. Rukavičky vyrobené z kůže lidských dlaní, záhadné symboly tajemných bratrstev, rozhovor s mrtvým králem nebo s inteligentní mandragorou. Najdete tu i lásku. Cudné dvoření Leopolda panně Libuši Hedvábné je bohatě vyváženo nejrozmanitějšími erotickými dobrodružstvími, kterých si komisař v mezičase hojně dopřává.
"Avšak komisař byl dnes tak rujný, že první dvě, Francku a Kordulu, svým majákem touhy úplně zchvátil, a až ta třetí, Salomína řečená Chlapkyně, dokázala plamen vášně, tak prudce rozdmýchaný jediným cudným polibkem Libušky Hedvábné, zchladit zběsilým přirážením."
Některé myšlenky, pronášené starou češtinou, by se daly tepat. Mezi různými hospodskými hláškami však občas prosvitne nějaké to životní moudro, nad kterým stojí za to se zamyslet...
"Ale nechápu, proč si český národ vyvolil za svoji hymnu právě tento kuplet slepého žebráka z frašky o ševcovské tancovačce? Proč raději neoslavujeme panovníka, jako třeba Rakušáci či Britové, proč nezpíváme o mužských ctnostech, o slavných vítězstvích, o skřípění zubů poražených nepřátel a vzdychání jejich znásilňovaných žen?"
"Protože žádného panovníka nemáme a nejtypičtější vlastností Čechů je nekonečné pochybování o sobě,"odvětil suše Alter. "Právě tím je Kde domov můj geniální, že opěvuje tu největší nejistotu ze všech, totiž nejistotu svého místa. My jinak víme všechno o všem, kromě toho, kam vlastně patříme. Táhne nás to současně na západ i na východ, na sever i na jih, ale přitom se nehneme z místa. Písmo i křesťanskou víru jsme si vyprosili z východu, ale jsme zároveň jediný slovanský národ, který kdy přijal ideál a kulturu západního rytířství, včetně trubadůrství a účasti na křížových výpravách. Staří Přemyslovci budovali říši, která měla napříč Evropou propojit moře Baltské s Jadranským, a dnes jsme vedle Švýcarů jediní, kteří nemají přístup k moři. Bible byla přeložena do češtiny dřív než do francouzštiny, němčiny či angličtiny, ale co jsme tam přečetli, vneslo do křesťanství takový rozkol, že dodnes trhá Evropu na kusy..."
Komisaře Durmana jsem si při čtení představovala trochu jako inspektora Trachtu z filmu Rozpuštěný a vypuštěný. Když jsem to pak v duchu zkombinovala s 50 odstíny šedi, přidala pár kapek z Mlčení jehňátek, hromadu opravdu divných jídel a lidí, šmrncla to trošku národní hrdostí a vlastenetvím, vyloupl se mi Mlýn na Mumie.
Letos mi Magnesia litera opravdu kápla do noty. U téhle knihy jsem se neskutečně bavila. Dodatečně se omlouvám všem, které jsem zahlcovala zprávami za hluboké noci, kdy jsem se musela podělit o nadšení z nějaké úžasné glosy, kterou jsem si právě přečetla. A že jich tam bylo....
Určitě bych ji doporučila všem, kdo nejsou prudérní, rádi občas jen tak u dobrého pití s kamarády filozofují o nesmrtelnosti brouka a dokáží ocenit bohatost a vtip našeho jazyka.
"Ale nechápu, proč si český národ vyvolil za svoji hymnu právě tento kuplet slepého žebráka z frašky o ševcovské tancovačce? Proč raději neoslavujeme panovníka, jako třeba Rakušáci či Britové, proč nezpíváme o mužských ctnostech, o slavných vítězstvích, o skřípění zubů poražených nepřátel a vzdychání jejich znásilňovaných žen?"
"Protože žádného panovníka nemáme a nejtypičtější vlastností Čechů je nekonečné pochybování o sobě,"odvětil suše Alter. "Právě tím je Kde domov můj geniální, že opěvuje tu největší nejistotu ze všech, totiž nejistotu svého místa. My jinak víme všechno o všem, kromě toho, kam vlastně patříme. Táhne nás to současně na západ i na východ, na sever i na jih, ale přitom se nehneme z místa. Písmo i křesťanskou víru jsme si vyprosili z východu, ale jsme zároveň jediný slovanský národ, který kdy přijal ideál a kulturu západního rytířství, včetně trubadůrství a účasti na křížových výpravách. Staří Přemyslovci budovali říši, která měla napříč Evropou propojit moře Baltské s Jadranským, a dnes jsme vedle Švýcarů jediní, kteří nemají přístup k moři. Bible byla přeložena do češtiny dřív než do francouzštiny, němčiny či angličtiny, ale co jsme tam přečetli, vneslo do křesťanství takový rozkol, že dodnes trhá Evropu na kusy..."
Komisaře Durmana jsem si při čtení představovala trochu jako inspektora Trachtu z filmu Rozpuštěný a vypuštěný. Když jsem to pak v duchu zkombinovala s 50 odstíny šedi, přidala pár kapek z Mlčení jehňátek, hromadu opravdu divných jídel a lidí, šmrncla to trošku národní hrdostí a vlastenetvím, vyloupl se mi Mlýn na Mumie.
Letos mi Magnesia litera opravdu kápla do noty. U téhle knihy jsem se neskutečně bavila. Dodatečně se omlouvám všem, které jsem zahlcovala zprávami za hluboké noci, kdy jsem se musela podělit o nadšení z nějaké úžasné glosy, kterou jsem si právě přečetla. A že jich tam bylo....
Určitě bych ji doporučila všem, kdo nejsou prudérní, rádi občas jen tak u dobrého pití s kamarády filozofují o nesmrtelnosti brouka a dokáží ocenit bohatost a vtip našeho jazyka.
O autorovi
Vydal mimo jiné knihy básní Černý revolver týdne, Virgonaut a prózy Admirál čaje, Fosfen a Pérák. Pro děti je nejznámější jeho pohádkový thriller Mrkev ho vcucla pod zem.
Vypadá to na výbornou knihu. Občas mám u cenami ověšených knih strach, že to na mě bude příliš náročné (ne, že bych se podceňovala, ale člověk občas hledá spíše pohodu, než aby nad každou větou půl hodiny bádal). Jsem docela ráda, že teď budu mit více času na čtení, mám tu čtecí frontu i díky tobě nějakou čím dál tím delší
OdpovědětVymazatTaky jsem se bála, jestli to nebude nějaká umělecká těžko pochopitelná slátanina. Bylo to ale moc čtivý a ta čeština je tam parádní. To jak ji používá, ohýbá a hraje si s ní .... hrozně mě to bavilo :-)
Vymazat