Reportáž z natáčení aneb zrodila se hvězda

Detektivky Dominika Dána jsou jednoduše senzační. Jsou napínavé jak malý gaťky, mají spád a působí velice realisticky (na mém blogu najdete recenzi na Uzel, Bestii a Básníka).

Před nedávnem proběhla na facebooku Dominika Dána soutěž o účast na natáčení kriminálky Rudý kapitán. Když mi napsali, že jsem vyhrála, byla jsem v sedmém nebi.

Děj filmu se odehrává těsně po sametové revoluci. Při rekonstrukci hřbitova dělníci náhodou narazí na podezřelou mrtvolu. Při pátrání detektiv Krauz a jeho kolegové odkrývají dávná tajemství i nekalé praktiky tehdejší StB.



Filmovalo se na druhém konci republiky, v Teplicích. Takže jsem ukecala manžela, svěřila děti do péče babiček a vyrazila jsem vstříc hvězdné kariéře.

Instrukce byly jasné. Být v Teplicích v 10 hodin ráno na nádraží. Po lehkém bloudění jsme dorazili na místo určení. Nádraží v obležení štábu prostě nešlo minout.

Tam se nás ujala PR filmu Gábina Vágner, kostymérky a moc milá paní maskérka. Byli jsme celkem tři výherci. Já, Pepa z Brna a paní Eva, která kvůli natáčení vážila cestu až ze Slovenska. Za pár minut jsme byli převlečení do dobových šatů a trudně vzpomínali, co bylo pro oblečení té doby charakteristické a co jsme jako malí nesnášeli. Hnědé punčocháče, modré teplákové soupravy s vlnícím se zipem a gumičkou pod patu, cvičky, trička zastrkané do gatí, mrkváče s vysokým pasem, plísňáky.... no našlo by se toho spousta. Po přestrojení  do "pracovního" jsem vypadala úplně jak moje matka zamlada. Inu pro umění se musí něco obětovat...

Gábina se o nás vzorně starala. Provedla nás zákulisím, představila panu režisérovi i účinkujícím hercům. Bylo zvláštní vidět hrdiny, které znám z knížek v reálu a moci si s nimi promluvit a samozřejmě se i vyfotit.

Pak přišla na řadu akce. Společně s Pepou jsme tvořili dvojici jdoucí s kufry po nádraží. Vyloženě charakterní role, v které nešlo nezazářit. Nesčetněkrát jsme se prošli po perónu tam a zpět. Střevíce tlačily, sako kousalo. Můj filmový partner na tom taky nebyl nejlíp. Chudák vyfasoval v kostymérně džísku, která měla teplou podšívku, takže v tom vedru vyloženě umělecky trpěl. Budiž mu ke cti, že trpěl hrdě a tiše. Já bych asi za chvíli nadávala jak špaček.

Každopádně všichni ze štábu, a režiséři obzvlášť, mají můj obrovský obdiv. Vyznat se v tom zmatku, který v malém prostoru na nádraží panoval, byl téměř nadlidský úkol.  Ještě podotýkám, že vše se natáčelo za běžného provozu, takže cestující i vlaky proudily všemi směry.

A moje postřehy z natáčení?

• Herci jsou lidi. Sice trošku divní, ale vesměs hrozně milí, upovídaní a vstřícní.

• Režisér není nervák, po nikom neřve a netrhá si zoufale košile. Alespoň ne na veřejnosti.

• Lepící páska vyřeší až 80% všech problémů.

• Přísloví o hladových hercích je bohapustá pomluva. Můžu potvrdit, že pánové v cateringu vařili opravdu velice dobře.

Výlet se nám vskutku vydařil. Počasí bylo báječné, cestou zpátky jsme se ještě zastavili v Terezíně a prohlédli si Malou pevnost, kde za války vyslýchali, mučili a drželi politické vězně. Některé věci z minulosti je dobré si  občas připomenout, aby se neopakovaly...

Z natáčení jsme si odvezla kromě propagačního trička a čepice taky hromadu pozitivních zážitků. Ráda bych poděkovala za úžasnou příležitost nahlédnout do zákulisí natáčení, vyzkoušet si být na chvíli herečkou a vůbec "být při tom". Byla to naprosto super zkušenost, ale přece jen radši zůstanu u knížek ;-)  

Na knihu Rudý kapitán se můžete těšit již toto září, film přijde do kin až příští rok v březnu. Tak až tam bude scéna z nádraží, koukejte koukat ;-)