Název: Hotýlek
Autor: Alena Mornštajnová
Nakladatelství: Host
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2015
Počet stránek: 319
Celkové hodnocení: *****
Poslední dobou čtu trošku víc současné české autory a zatím jsem byla vždy velice mile překvapena. Další spisovatelka, která mě svou tvorbou zaujala je Alena Mornštajnová a její nejnovější počin Hotýlek.
Kniha vypráví příběh života Václava Mánese. Už jeho narození nebylo příliš šťastné. Stalo se tak 10.6.1942, v den, kdy byly vypáleny Lidice. Když Václav Mánes starší vyběhl v noci i přes zákaz vycházení pro porodní bábu, zastřelili ho.
Maminka Štěpánka vychovávala svého synka sama. Finančně je podporoval děda Leopold s babičkou Majkou, kteří vlastnili hotýlek za městem. Ten sloužil nejen jako rekreační středisko, ale i jako diskrétní hodinový hotel. Štěpánka si taky občas vodila domů "strejdy", nikdo však nebyl Václavovi tatínkem. Děda Leopold však, i přes své pochybné podnikání, volné mravy v rodině nestrpěl a tak dal Štěpánce nůž na krk. Buď se vdá, nebo ji přestane finančně podporovat. A tak si Štěpánka vzala Františka Cahlíka. Ani pak však Václav neměl otce. František sice Štěpánku vroucně miloval, ale Václava bil. Když se s ním chtěla Štěpánka rozejít, oběsil se.
Václav trávil nejradši čas běháním a v autodílně souseda Bedřicha Hasila. Ten měl se svojí ženou Zdenkou 8 dětí. 7 dcer a nejmladšího Oldřicha. Oldřich a Václav byli nerozluční kamarádi. Když pak Zdena umřela, pomáhala Bedřichovi s domácností ochotná vdova Štěpánka. Rodiny i domky nakonec spojili. Václav čím dál radši běhal a trávil čas v autodílně, Oldřich se zas raději točil za děvčaty a po hospodách.
Dědeček Leopold, který se staral o hotýlek, plánoval, že Václav jednou jeho království podědí. Sice při změně režimu přestal být vlastník a stal se z něj pouhý správce, ale i tak doufal, že nastane čas, korouhvička moci se otočí a on bude opět hrdým majitelem malého hotýlku za městem a Václava viděl jako svého nástupce.
Naivního a nezkušeného Vašíka nakonec ulovila ctižádostivá Renata. Svatba byla domluvená, ale nesměl by to být Oldřich, aby na nevlastního bratra neukul menší habaďůru...
"Koruny stromů se nad ním točily v pomalých houpavých kruzích, natahovaly k němu větve a klesaly stále níž. Zavřel oči, aby se mu z nepřetržitého pohupování neudělalo špatně, a najednou ucítil, jak mu měkké listy přejíždějí po tváři až k ústům, přes hrudník dolů a ještě dolů, a to už otevřel oči, protože pochopil, že to nejsou listy, ale Marcelčiny dlouhé vlasy. A pak ucítil její ústa na místech, kterých se žádné rty nikdy dříve nedotkly, znovu oči zavřel a zabořil prsty do hustých vlasů. Stromy se nad nimi zvědavě sklonily a poskytly jim potřebné soukromí, aby nikdo neviděl, jak si Marcelka sundává růžové bavlněné kalhotky, vykasává skládanou sukni a obkročmo si sedá na ležícího Václava, aby mu poskytla potěšení, za které dostala zaplaceno a po kterém sama toužila.
A Václav docela určitě nebyl proti, protože jinak by hned poté, co z něj spokojeně sklouzla dolů, odešel domů a nestrávil by s Marcelkou v lesíku za hospodou celou noc."
Zůstal s Renatou, nebo ji vyměnil za lehkonohou Marcelku z dědečkova Hotýlku? A nebo si našel úplně jiné děvče? Oženil se vůbec? Inu, to už si musíte přečíst sami ...
Děj byl velice hutný. V knize je opravdu hodně postav a chvílemi jsem měla trošku problém orientovat se, kdo je čí syn nebo dcera. Stylem mi příběh hodně připomínal seriál Vyprávěj.
Čtení to ale bylo velice příjemné. Žádné zbytečné kudrlinky. Prosté, jednoduché, bez příkras. Rodinná tajemství, láska, zášť, nenávist až za hrob. Zajímavé a nečekané dějové zvraty. Věrný obraz poválečného období a komunistické éry.
Jediné, co bych autorce asi vytkla, byly obraty typu "... ani netušil, jak moc bude svých činů za pár let litovat...". Nemám moc v oblibě, když se takhle dopředu prozrazuje děj. Naštěstí toho nebylo příliš, tak jsem tolik netrpěla.
Podle anotace jsem očekávala příběh, který se bude točit kolem hotelu, jeho chodu a těšila jsem se na nějaké ty pikantní historky ze zákulisí. Hotýlek v knize sice také sehraje jistou roli, ale ne tak zásadní, jak by se podle názvu mohlo zdát. Jedná se spíš o vyčerpávající popis životního příběhu Václava a jeho rodiny. I přes to si myslím, že se autorce knížka opravdu povedla a s čistým svědomím ji můžu doporučit všem, kteří hledají příjemné a nenáročné čtení na letní lenošení u vody.
Za výtisk k recenzi bych ráda poděkovala knihkupectví Knihy Dobrovský, kde najdete jak Hotýlek, tak i další tituly z pera Aleny Mornštajnové.
Kniha vypráví příběh života Václava Mánese. Už jeho narození nebylo příliš šťastné. Stalo se tak 10.6.1942, v den, kdy byly vypáleny Lidice. Když Václav Mánes starší vyběhl v noci i přes zákaz vycházení pro porodní bábu, zastřelili ho.
Maminka Štěpánka vychovávala svého synka sama. Finančně je podporoval děda Leopold s babičkou Majkou, kteří vlastnili hotýlek za městem. Ten sloužil nejen jako rekreační středisko, ale i jako diskrétní hodinový hotel. Štěpánka si taky občas vodila domů "strejdy", nikdo však nebyl Václavovi tatínkem. Děda Leopold však, i přes své pochybné podnikání, volné mravy v rodině nestrpěl a tak dal Štěpánce nůž na krk. Buď se vdá, nebo ji přestane finančně podporovat. A tak si Štěpánka vzala Františka Cahlíka. Ani pak však Václav neměl otce. František sice Štěpánku vroucně miloval, ale Václava bil. Když se s ním chtěla Štěpánka rozejít, oběsil se.
Václav trávil nejradši čas běháním a v autodílně souseda Bedřicha Hasila. Ten měl se svojí ženou Zdenkou 8 dětí. 7 dcer a nejmladšího Oldřicha. Oldřich a Václav byli nerozluční kamarádi. Když pak Zdena umřela, pomáhala Bedřichovi s domácností ochotná vdova Štěpánka. Rodiny i domky nakonec spojili. Václav čím dál radši běhal a trávil čas v autodílně, Oldřich se zas raději točil za děvčaty a po hospodách.
Dědeček Leopold, který se staral o hotýlek, plánoval, že Václav jednou jeho království podědí. Sice při změně režimu přestal být vlastník a stal se z něj pouhý správce, ale i tak doufal, že nastane čas, korouhvička moci se otočí a on bude opět hrdým majitelem malého hotýlku za městem a Václava viděl jako svého nástupce.
Naivního a nezkušeného Vašíka nakonec ulovila ctižádostivá Renata. Svatba byla domluvená, ale nesměl by to být Oldřich, aby na nevlastního bratra neukul menší habaďůru...
"Koruny stromů se nad ním točily v pomalých houpavých kruzích, natahovaly k němu větve a klesaly stále níž. Zavřel oči, aby se mu z nepřetržitého pohupování neudělalo špatně, a najednou ucítil, jak mu měkké listy přejíždějí po tváři až k ústům, přes hrudník dolů a ještě dolů, a to už otevřel oči, protože pochopil, že to nejsou listy, ale Marcelčiny dlouhé vlasy. A pak ucítil její ústa na místech, kterých se žádné rty nikdy dříve nedotkly, znovu oči zavřel a zabořil prsty do hustých vlasů. Stromy se nad nimi zvědavě sklonily a poskytly jim potřebné soukromí, aby nikdo neviděl, jak si Marcelka sundává růžové bavlněné kalhotky, vykasává skládanou sukni a obkročmo si sedá na ležícího Václava, aby mu poskytla potěšení, za které dostala zaplaceno a po kterém sama toužila.
A Václav docela určitě nebyl proti, protože jinak by hned poté, co z něj spokojeně sklouzla dolů, odešel domů a nestrávil by s Marcelkou v lesíku za hospodou celou noc."
Zůstal s Renatou, nebo ji vyměnil za lehkonohou Marcelku z dědečkova Hotýlku? A nebo si našel úplně jiné děvče? Oženil se vůbec? Inu, to už si musíte přečíst sami ...
Děj byl velice hutný. V knize je opravdu hodně postav a chvílemi jsem měla trošku problém orientovat se, kdo je čí syn nebo dcera. Stylem mi příběh hodně připomínal seriál Vyprávěj.
Čtení to ale bylo velice příjemné. Žádné zbytečné kudrlinky. Prosté, jednoduché, bez příkras. Rodinná tajemství, láska, zášť, nenávist až za hrob. Zajímavé a nečekané dějové zvraty. Věrný obraz poválečného období a komunistické éry.
Jediné, co bych autorce asi vytkla, byly obraty typu "... ani netušil, jak moc bude svých činů za pár let litovat...". Nemám moc v oblibě, když se takhle dopředu prozrazuje děj. Naštěstí toho nebylo příliš, tak jsem tolik netrpěla.
Podle anotace jsem očekávala příběh, který se bude točit kolem hotelu, jeho chodu a těšila jsem se na nějaké ty pikantní historky ze zákulisí. Hotýlek v knize sice také sehraje jistou roli, ale ne tak zásadní, jak by se podle názvu mohlo zdát. Jedná se spíš o vyčerpávající popis životního příběhu Václava a jeho rodiny. I přes to si myslím, že se autorce knížka opravdu povedla a s čistým svědomím ji můžu doporučit všem, kteří hledají příjemné a nenáročné čtení na letní lenošení u vody.
Za výtisk k recenzi bych ráda poděkovala knihkupectví Knihy Dobrovský, kde najdete jak Hotýlek, tak i další tituly z pera Aleny Mornštajnové.
O autorce
Alena Mornštajnová se narodila v roce 1963. Vystudovala angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě ostravské univerzity. V současné době pracuje jako lektorka anglického jazyka a překladatelka. Žije ve Valašském Meziříčí. V roce 2013 vyšel její debutový román Slepá mapa, který byl nominován na na cenu Česká kniha 2014.
Já ji zrovna čtu a nemůžu si ji vynachválit, je to opravdu skvěle napsané. Mně se autorka zamlouvá hodně, už jsem měla tu čest číst její první knížku s názvem Slepá mapa, doporučuju!!!.
OdpovědětVymazatNa Slepou mapu se ještě chystám :-) Moc s mi líbil ten prostý, přímý styl vyprávění. Jak ze života. Pěkně se to četlo, i když sem trošku hudrala ;-) :-)
VymazatNa mojom blogu prebieha práve giveaway. Budem rada, ak sa zapojíš :)
OdpovědětVymazathttp://thebeautyworldbysima.blogspot.sk/2015/06/junova-giveaway.html
díky moc za pozvání, ale asi se nezúčastním. Mě ta slovenština prostě nejde :-(
Vymazat