Už nikdy nebudu říkat nikdy!

Zcela jasně si vzpomínám, jak jsem se kdysi kdesi zmiňovala, že nikdy, NIKDY nebudu točit žádné video a před kameru mě nedostanou ani párem koní. A ejhle, je to tu! I na mě došlo.... Takže dámy a pánové, nikdy neříkejte nikdy, nebo se vám to vrátí jak bumerang.

Jak k tomu došlo? Mám kamaráda, který pracuje pro televizi, a když slyšel o mém blogu a rubrice Jídlo z knih, moc se mu ten nápad zalíbil a domluvili jsme se, že o tom natočíme krátkou reportáž. Měla jsem nachystat tři jídla, knihy, z kterých jsem čerpala na ukázku, krátké povídání o svém blogu. Od šesté hodiny ranní jsem tedy chystala, vařila, připravovala, pekla, uklízela..... Lehce před desátou mi u dveří zazvonili dva pánové s hromadou kufrů a já je pustila dál. Skoro do jedné jsme si povídali, vařili, natáčeli, bavili se a pak samozřejmě také ochutnávali. Podařilo se mi dokonce ukořistit pár záběrů z natáčení ;-)

Pak jsem se přemístili do knihovny, kde pracuji. Mezi regály s knížkami hovořil pan ředitel, moje vedoucí a ani kolegyně neunikly ochutnávce na kameru. 

Teď mi už zbývá jen doufat, že pánové ty čtyři hodiny natáčení nějak rozumně sestříhají, aby to nebyla celostátní ostuda. Rozhodně to byla skvělá zkušenost a jsem za ni moc a moc vděčná.