Nakladatelství: Dobrovský s.r.o. v edici Knihy Omega
Rok vydání: 2016
Počet stránek: 397
Ve Španělsku mají takový zvláštní zvyk. Lovecký chrt, který již svému pánu dosloužil, se jednoduše oběsí. Proč? Nic to nestojí. Psi jsou drženi zkrátka a jejich služby jsou využívány jen krátce. Většina z nich se nedožije ani dvou let. Pokud navíc svoji práci odváděli špatně a svým trapným výkonem svého majitele ponížili, pověsí ho tak, aby dosáhl zadníma nohama na zem. Zvíře se tak před nevyhnutelnou smrtí trápí až několik hodin. Této metodě se říká hráč na piano.
V knize Oběšení psi jsou však takto zabitá zvířata varováním, poslední výstrahou. Hlavní postavou je bývalý příslušník dánské armády Niels Oxen. Kdysi bojoval za svou vlast na zahraničních misích a obdržel několik vyznamenání za svoji statečnost. Nyní je bezdomovec, samotář. Sbírá vratné láhve a živí se odpadky. Aby se zbavil svých vnitřních démonů, vydá se z Kodaně na Jutský poloostrov, kde se v lese věnuje lovu a vede prostý život. Jedinou společnost mu dělá jeho pes, obrovský bílý samojed Mr. White. Jeho poklidný přírodní život je však narušen. Stane se podezřelým z vraždy bývalého velvyslance. Když mu dánská zpravodajská služba nabídne spolupráci, zprvu váhá. Pak však i on přijde o svého jediného přítele a tak společně s drsnou agentkou Margrethe Franck pustí do vyšetřování série záhadných vražd, které mají jedno společné - oběšené psy.
Cosi se letmo dotklo jeho tváře. Cosi... podivného, neznámého... Okamžitě se zastavil. Podíval se nahoru. Nad jeho hlavou viselo něco velkého a nezřetelného. Natáhl se po tom.
Ve stejném okamžiku, kdy to spatřily oči, poznal i po hmatu, o co jde. Dotýkal se psí tlapy. Rukou přejel po zvířeti, kam až dosáhl. Psí tělo bylo ještě teplé a měkké.
Ustoupil o několik kroků. A upadl. V okamžiku, kdy dopadl na zem, uviděl v měsíčním svitu bílý obličej a bílý límeček od košile. Zakopl o bezvládné tělo. O muže v tmavém obleku s malou bílou spirálou u ucha. Další muž z ochranky.
Ve vteřině si klekl. Automaticky přiložil dva prsty k mužovu krku. Cítil tep. Zřetelný tep.
Vstal a utíkal ze všech sil.
Hlavní postavy vypadaly víc než slibně a opravdu nezklamaly. Bývalý elitní voják, samotář s jizvami na duši, je donucen okolnostmi spolupracovat s cynickou, inteligentní a cílevědomou policistkou, která má pro změnu jizvy na těle. Niels i Margreth jsou oba tak výrazné osobnosti, že neustále kolem sebe krouží a jen těžko si získávají důvěru toho druhého. Těšit se můžete na jízlivé dialogy, neustálé střety, zkrátka po celou knihu je cítit určité napětí, které dodává ději šmrnc.
Zajímavé byly i pasáže, ve kterých se Oxen vrací ve vzpomínkách do bojových misí. Když si pak uvědomíte, co všechno musel prožít, jaké hrůzy a utrpení se skrývají za jeho medajlemi, tak nějak i chápete, proč tolik pije a kouří trávu.
Kniha se mi nečetla dvakrát snadno. Je v ní hodně vedlejších postav a lokací s exotickými a nevyslovitelnými jmény, takže jsem měla co dělat, abych udržela nit. Děj měl navíc silné politické pozadí, takže než jsem se zorientovala, kdo s kým měl jaké čachry, měla jsem půlku knížky za sebou. Na intriky všeho druhu jsem narážela snad na každém kroku. Neustále jsem měla pocit, že někdo na někoho šije boudu, nikomu se nedalo pořádně věřit. Po čase to začalo být celkem únavné.
Oběšení psi byla zajímavá, i když trošku rozvláčná kniha. Mám radši, když děj má spád již od začátku. Tady jsem se musela prokousat skoro 80 stránkami, než se začalo něco pořádně dít. Na druhou stranu jsem se dozvěděla spoustu zajímavostí z Dánské historie. Nechyběly ani různě drastické a krvavé scény, které jsou tolik charakteristické pro severské detektivky. Taky hlavní postavy byly dobře zpracované. Jsou natolik výrazné a lehce zapamatovatelné, že si je dokáži představit i v dalším románu.
V knize Oběšení psi jsou však takto zabitá zvířata varováním, poslední výstrahou. Hlavní postavou je bývalý příslušník dánské armády Niels Oxen. Kdysi bojoval za svou vlast na zahraničních misích a obdržel několik vyznamenání za svoji statečnost. Nyní je bezdomovec, samotář. Sbírá vratné láhve a živí se odpadky. Aby se zbavil svých vnitřních démonů, vydá se z Kodaně na Jutský poloostrov, kde se v lese věnuje lovu a vede prostý život. Jedinou společnost mu dělá jeho pes, obrovský bílý samojed Mr. White. Jeho poklidný přírodní život je však narušen. Stane se podezřelým z vraždy bývalého velvyslance. Když mu dánská zpravodajská služba nabídne spolupráci, zprvu váhá. Pak však i on přijde o svého jediného přítele a tak společně s drsnou agentkou Margrethe Franck pustí do vyšetřování série záhadných vražd, které mají jedno společné - oběšené psy.
Cosi se letmo dotklo jeho tváře. Cosi... podivného, neznámého... Okamžitě se zastavil. Podíval se nahoru. Nad jeho hlavou viselo něco velkého a nezřetelného. Natáhl se po tom.
Ve stejném okamžiku, kdy to spatřily oči, poznal i po hmatu, o co jde. Dotýkal se psí tlapy. Rukou přejel po zvířeti, kam až dosáhl. Psí tělo bylo ještě teplé a měkké.
Ustoupil o několik kroků. A upadl. V okamžiku, kdy dopadl na zem, uviděl v měsíčním svitu bílý obličej a bílý límeček od košile. Zakopl o bezvládné tělo. O muže v tmavém obleku s malou bílou spirálou u ucha. Další muž z ochranky.
Ve vteřině si klekl. Automaticky přiložil dva prsty k mužovu krku. Cítil tep. Zřetelný tep.
Vstal a utíkal ze všech sil.
Hlavní postavy vypadaly víc než slibně a opravdu nezklamaly. Bývalý elitní voják, samotář s jizvami na duši, je donucen okolnostmi spolupracovat s cynickou, inteligentní a cílevědomou policistkou, která má pro změnu jizvy na těle. Niels i Margreth jsou oba tak výrazné osobnosti, že neustále kolem sebe krouží a jen těžko si získávají důvěru toho druhého. Těšit se můžete na jízlivé dialogy, neustálé střety, zkrátka po celou knihu je cítit určité napětí, které dodává ději šmrnc.
Zajímavé byly i pasáže, ve kterých se Oxen vrací ve vzpomínkách do bojových misí. Když si pak uvědomíte, co všechno musel prožít, jaké hrůzy a utrpení se skrývají za jeho medajlemi, tak nějak i chápete, proč tolik pije a kouří trávu.
Kniha se mi nečetla dvakrát snadno. Je v ní hodně vedlejších postav a lokací s exotickými a nevyslovitelnými jmény, takže jsem měla co dělat, abych udržela nit. Děj měl navíc silné politické pozadí, takže než jsem se zorientovala, kdo s kým měl jaké čachry, měla jsem půlku knížky za sebou. Na intriky všeho druhu jsem narážela snad na každém kroku. Neustále jsem měla pocit, že někdo na někoho šije boudu, nikomu se nedalo pořádně věřit. Po čase to začalo být celkem únavné.
Oběšení psi byla zajímavá, i když trošku rozvláčná kniha. Mám radši, když děj má spád již od začátku. Tady jsem se musela prokousat skoro 80 stránkami, než se začalo něco pořádně dít. Na druhou stranu jsem se dozvěděla spoustu zajímavostí z Dánské historie. Nechyběly ani různě drastické a krvavé scény, které jsou tolik charakteristické pro severské detektivky. Taky hlavní postavy byly dobře zpracované. Jsou natolik výrazné a lehce zapamatovatelné, že si je dokáži představit i v dalším románu.
Kdy knihu Oběšení psi rozhodně číst
- máte rádi knihy s politickým pozadím
- potrpíte si na výrazné hlavní postavy
- jste fanda "severských detektivek"
Kdy knihu Oběšení psi rozhodně nečíst
- násilí na zvířátkách vám nedělá dobře
- korupce a intriky vás nudí
- vadí vám nevyslovitelná jména postav a lokací
Podobné knihy
Za mrazivý čtenářský zážitek děkuji nakladatelství Omega, které mi knihu Oběšení psi poskytlo k recenzi a kterou si můžete zakoupit v knihkupectví Knihy Dobrovský.
Žádné komentáře:
Okomentovat