Hedvábí

Název: Hedvábí

Autor: Alessandro Baricco

Nakladatelství: Slovart s.r.o.

Rok vydání: 2015 

Počet stránek: 112

Celkové hodnocení: *****

Tuto knížku mi doporučil jeden příšerně vybíravý kamarád. Většinou na cizí názor moc nedám, ale měla jsem shovívavou náladu a neměla zrovna co číst a ta knížka byla taková tenká... A tak jsem si k ní jedno odpoledne sedla. Do rána jsem ji měla přečtenou a jen jsem zírala, jak se prostými slovy dá vykouzlit opravdu krásný milostný příběh.

Kniha nás přenáší do šedesátých let 19. století, do francouzského městečka, jehož bohatství spočívá v sedmi přádelnách hedvábí. Jejich bourci morušoví však onemocní a houfně umírají. Proto se mladý Hervé Joncour  vydává na cestu do Japonska, které bylo až do nedávna uzavřeno cizincům, aby nakoupil vzácné zboží - zdravá vajíčka bource morušového. Opustí svoji ženu Helén a vydá se na dlouhou a náročnou cestu, na jejímž konci ho čekají nejen vzácná motýlí vajíčka, ale i něco víc...

"Hervé Joncour ucítil, jak mu voda stéká po těle, nejdřív po nohou a pak po pažích a po hrudi. Voda jako olej. A slyšel divné ticho, kolem. Cítil lehkost hedvábného závoje, který se na něj snášel. A ruce nějaké ženy, jedné ženy, které ho vysoušely a hladily přitom jeho kůži, všude: ty ruce a ta látka utkaná z ničeho. Vůbec se nepohnul, ani když ucítil, jak ty ruce stoupají od ramen ke krku a prsty, hedvábí a prsty, stoupají až k jeho rtům a zlehka po nich přejedou, jednou, pomalu a zmizí.

Hervé Joncour ještě ucítil, jak se ten hedvábný závoj zvedá a odděluje se od něj. Poslední věc byla ruka, která rozevřela jeho ruku a vložila cosi do jeho dlaně.

Dlouho čekal v tichu, bez hnutí. Pak si pomalu sňal mokrou látku z očí. V místnosti už nebylo téměř žádné světlo. Vstal, sebral tuniku, která ležela složená na zemi, přehodil si ji přes ramena, vyšel z místnosti, prošel domem, došel ke své rohoži a natáhl se. Zahleděl se do plamene, který se drobně chvěl v lucerně. A pečlivě zastavil čas na tak dlouho, jak si přál.

Pak bylo jako nic, otevřít ruku a spatřit ten lístek. Malý. Pár ideogramů nakreslených jeden pod druhým. Černým inkoustem."

Novela zachycuje jemným až lyrickým způsobem životní období jednoho muže, který je lapen mezi dvěma ženami, mezi dvěma světy. Odjede znovu do Japonska? Vrátí se zpátky domů ke své Helén? Dokáže po zbytek života žít vedle své ženy, která ho miluje, s pocitem promarněné šance na lásku?

Samotný děj je vyprávěný velice jednoduchým přímým jazykem. Autor vám předkládá jen prostá fakta, v kterých jen tušíte city, které se skrývají pod povrchem. Chvílemi mi připadalo, jako bych četla jednu dlouhou haiku. Jako bych se dotýkala chladivého vzácného kusu látky, při jehož popisu není potřeba květnatých slov. Možná proto se mi kniha tolik líbila. Byla jednoduchá, prostá, čistá. Jako by autor jednotlivá slova pečlivě vybíral, vážil, obracel v dlaních jako vzácné kameny a jen ty nejkrásnější pak vkládal do výsledné mozaiky.  

Hedvábí je velice komorní dílko a i když se děj odehrává napříč kontinenty, je v něm jen málo postav. Nejvíc mě oslovila Hervého žena, Helen. Z počátku nebyla příliš výrazná, spíš jste ji zahlédli jen jakoby mimochodem, v pozadí. Krásná, něžná, trpělivá, chápající, loajální, milující svého muže. Přišlo mi, jako by Hervé všechny tyto vzácné vlastnosti bral jako samozřejmost a byl natolik očarován touhou po exotické krásce, že zapomněl na poklad, který má doma přímo pod nosem. 

Knížka mě svým způsobem zklidnila. V dnešní uspěchané době, kdy je vše tak hrozně rychlé, bylo příjemné zastavit čas a těšit se z drobností. Závěr novely byl pak natolik překvapivý, krásný a vyvolal ve mě tolik pocitů, že jsem potřebovala nějaký čas, abych to "vydejchala". Pokud máte rádi velké příběhy na málo stránkách, tuto knihu byste si neměli rozhodně nechat uniknout. 

A pro filmové fanoušky a obdivovatele Kiery Knightley mám dobrou zprávu. Hedvábí bylo zfilmováno ;-)

Kdy knihu Hedvábí rozhodně číst

• věříte na lásku na celý život
• věříte na sny
• věříte na trpělivost

Kdy knihu Hedvábí rozhodně nečíst

• bez sexu je to nuda
• bez potoků krve je to nuda
• bez zběsilých honiček je to nuda

Podobné knihy

• Děvčátko s urnou
• Čtenář z vlaku v 6.27
• Myšky v kuchyni

O autorovi

Alessandro Baricco se narodil v roce 1958 v Turýně a patří k nejznámějším a nejčtenějším současným italským autorům.

Po souběžných studiích filosofie a hry na klavír působil v médiích jako novinář a hudební kritik. V roce 1991 na sebe upozornil prvotinou Hrady hněvu, po níž následovaly další tituly. K nejznámějším patří Oceán moře, Hedvábí a City. Vedle próz a esejí píše Baricco také pro divadlo. Světový úspěch si získal monologem Novecento o pianistovi, který nikdy neopustil lodní palubu. V roce 2008 debutoval sám Baricco jako režisér filmem Lekce 21. Jeho texty už byly přeloženy do více než třiceti jazyků.