pondělí 16. prosince 2019

Skřítek

Název: Skřítek: cesta do tmy
Autor: Antti Leikas
Nakladatelství: Paseka
Rok vydání: 2019 
Počet stránek: 216









Celkové hodnocení: *****




"Finské podivno" je velmi zvláštní literární směr. Vyznačuje se naprosto bizarními situacemi a suchým, skoro infantilním humorem a ledovými prsty plíživého strachu na vaší šíji. Takový je i Skřítek. K jeho přečtení mě, kromě slibovaného napětí, přitáhlo i to, že se část děje odehrává v Praze.  Finští skřítkové v Čechách, to mi zkrátka nemohlo jen tak uniknout.


Hrdina příběhu se jmenuje stejně jako autor a dlouhodobě se zabývá studiem skřítků. Když konečně potká opravdový živý exemplář a může tak potvrdit všechny svoje teorie, začnou se dít neuvěřitelné věci. Například se objeví mrtvola bez nohou...


"Zaposunkoval jsem na referentku, ať zůstane opodál a vykročil jsem k pohovce. Jeden krok, druhý a třetí, podlaha zavrzala, potom jsem už za pohovkou uviděl celou ležící postavu. Dle rozměrů v bytě jsem dopředu tušil, že dotyčný bude mít na výšku tak metr či o něco méně, ale nebožák rozkládající se na zemi měřil sotva půl metru. Nejprve jsem si říkal, že se nějak scvrkl, ale pak jsem spatřil i další příčinu, proč je tak krátký. Cítil jsem, jak se mi ježí chloupky do pozoru a párkrát jsem polknul. Zároveň jsem si všiml, že referentka mě neposlechla. Postavila se vedle mě a rozsvíla kapesní svítilnu, jejíž světelný kužel ozářil děsivý výjev: oběti někdo odřízl nohy kousek nad kotníkem. Skřítkovi chyběla obě chodidla."
(str. 8)


Záhadný telefonát pak Anttemu oznámí, že pokud chce bájnou bytost zachránit, chybějící končetiny najde v pražské Maiselově ulici. Tedy tam, kde se podle legendy ukrývá Golem. No a tak začne dechberoucí mise s cílem najít nohy finského skřítka.


Kniha je psaná ich formou a autor se zcela ztotožňuje s hlavním hrdinou. Zvyšuje tak dojem uvěřitelnosti celého příběhu. Na stránkách potkáte nejen jasné kladné hrdiny a záporné slizouny, ale i sporné postavy, jejichž záměry se odhalí až v průběhu děje. Příběh má celkově velice rychlý spád a čtení je silně návykové.

Kromě popisu zajímavých koutů matičky naší stověžaté se například dozvíte, že skřítci jsou něco jako houby, cestují kýchnutím a někdy i Tatrou 603. Nemají duši, zato mají skvělá játra, umí chodit po vodě a další praktické informace, které se vám budou v životě určitě hodit.

Přiznám se, že nejvíc jsem se bavila jmény. Nazvat firmu na léčiva Sauron-aspirin, nebo pojmenovat Golema podle jedné postavy z románu Zločin a trest napadne málokoho. 

Kniha Skřítek mě neskutečně bavila. Jsem totiž fanda konspiračních teorií Petra Stančíka a současně se mi líbí živočišnost severské mytologie. Propojením těchto dvou věcí se ze mě stala zatraceně spokojená ženská, která se přilepila na knížku a odtrhla se až po jejím dočtení.

Jsem si víc než jistá, že se najdou čtenáři, kteří Skřítka odsoudí, zavrhnou jako sprostý brak a možná ji i spálí. Já však oceňuji ujetý humor a nadsázku příběhu a pokaždé, když mě zašimrá v nose, vzpomenu si na skřítky.



Kdy knihu Skřítek rozhodně číst
  • baví vás finské podivno
  • jste fanoušek šílených konspiračních teorií
  • líbí se vám, když autor používá neobvyklá jména

Kdy knihu Skřítek rozhodně nečíst
  • jste suchar a nerozumíte legraci
  • severské mytologie vás nechávají chladným
  • nesnášíte houby


Podobné knihy



Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Paseka. V jeho nabídce najdete jak zmiňovanou knihu Skřítek, tak i spoustu dalšího zajímavého čtení. 



O autorovi


Životní dráha Antti Leikase je stejně barvitá jako jeho výstřední styl psaní. Profesí je matematik. Studoval však též literaturu, filozofii, sociologii a management. Pracoval v technologických skpolečnostech, ale i jako novinář a vedl kulturní magazín Kaltio. Kromě skřítka (Tonttu) je autorem trilogie Melominen, Huopaaminen a Soutaminen.






Žádné komentáře:

Okomentovat