pondělí 4. března 2019

Knižní trauma z dětství aneb O veselé mašince


Jako malá jsem milovala leporela. Dokázala jsem si z nich stavět celá městečka a nejrůznější labyrinty a pak jsem mezi nimi radostně probíhala v zástěrce a ve vytahaných hnědých punčocháčcích. Byla to krásná doba a moc ráda na ni vzpomínám. 


Mám celkem silnou vizuální paměť, takže když pak vezmu  po letech do ruky nějakou starší dětskou knížku, automaticky mi naskočí text i obrázky. Ještě teď jsem schopná recitovat zpaměti celé pasáže z Kuřátka a obilí, O Palečkovi nebo z Cvrček a mravenci. 

Jako dítě jsem byla celkem posedlá detaily a dokázala jsem celé hodiny studovat nejrůznější ilustrace. Pokaždé jsem nelibě nesla, když bylo něco jinak. Například když autor hovořil o dívence jako o blondýnce, ale na obrázku byla brunetka.  Neskutečně mě to iritovalo a tajně jsem se snažila upravit obrázky k obrazu svému. Ne vždy jsem byla úspěšná a často to končilo dírou ve stránce a zákazem Večerníčku. 

Nu a tímto oslím můstkem se dostáváme ke kameni mého úrazu - dětské knížce O mašince. Dneska jsem ji náhodou objevila v knižním bazaru. Text má na svědomí Jan Čarek a autorem ilustrací je Zdeněk Miler. Kdyby jen pánové tušili, co mi svým dílem způsobí... V knize je totiž verš 

Dvě průvodčí má náš vlak, 
Mařenku a Anduličku. 

Mařenka je kterápak?
Mařenka má důlek v líčku,

kleště nosí cvaky cvak,
Andulička taky tak. 

Tak a teď se pozorně podívejte na obrázek. 


Vidíte! Žádný důlek! Jak má potom člověk vědět, která je Mařenka a která Andulička!! Jasně, teď je to spíš úsměvné, ale jako dítěti mi to přišlo nesmírně matoucí a hodně mě to trápilo. Především proto, že jsem chtěla ten obrázek opravit, jen jsem nevěděla, které průvodčí ten důlek domalovat. 

Tímto bych chtěla apelovat na všechny ilustrátory dětských knížek. Přečtěte si pořádně text, než něco namalujete, ať se děti netrápí. Nestojí to za to ;-)



Máte nebo měli jste to jako dítě taky takovou zkušenost? 

Co byste řekli, která z nich je Mařenka?



8 komentářů:

  1. Jeeee tak tohle jsem pravděpodobně nikdy neřešila, ale Kuřátko a obilí, Cvrčka atd umím z části taky do teď. :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Kuřátko a Cvrček jsou prostě klasika, to asi nikdo nepřekoná ❤️

      Smazat
  2. Jé, tu knížku jsem taky měla. Úplně si mě tím článkem vrátila zpátky do dětství 😊

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak to je príma, jsem ráda, že článek splnil účel - pobavit a zavzpomínat si 😉

      Smazat
  3. U nás doma je knížka pořád a slouží stále dobře.😀 ještě teď si ji ráda přečtu.., ale souhlasim Andulka a Mařenka jsou matoucí 😀

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Mě se právě vybavilo, jak jsme z toho jako malá byla nešťastná. Nejsem v tomhle směru asi moc standardní vzorek :-D :-D :-D

      Smazat
  4. jo to jsem taky řešila, ale zas tak mě to teda nezasáhlo.. Mařenka mi přijde ta černovlasá, Andulička blondýna, ale ono je to fuk když jsou obě skoro totožné. Tu knížku jsem měla moc ráda!

    www.libenanovakova.cz

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak ono je to psané spíš s nadsázkou a pro pobavení. Ale tenkrát jsem z toho byla celkem zoufalá. Teď už to tak neřeším a O veselé mašince považuji za opravdu vydařenou dětskou klasiku. ;-)

      Smazat