Klub vrahů

Název: Klub vrahů
Autor: Pavel Renčín

Nakladatelství: Argo

Rok vydání: 2018 

Počet stránek: 300

Celkové hodnocení: *****

Knihu Klub vrahů jsem poprvé zaregistrovala, když se dostal mezi 15 knížek, které vyšly na podzimní Velký knižní čtvrtek 2018. Jednoznačně jsem ho kvůli obálce odsoudila jako totální omyl nakladatelství Argo.  Podivná fotka se špatně čitelným názvem knihy mě odpuzovala tak, že jsem ani neměla chuť knížku otevřít. Uplynul však nějaký čas a v rámci Book Clubu, který pořádá Jakub Pavlovský, jsem Klubu vrahů přece jen dala šanci. 

Hlavním hrdinou je Adam Havel, který žije vcelku nudný život mladého Pražáka. Má dva pracovní úvazky. Pracuje jako telefonista ve společnosti Fajntel, kde mu po krku pravidelně dupe jeho šéf Josef "Kurva" Pelíšek, a taky jako knihkupec, což ho naplňuje rozhodně víc než vnucovat pojištění důvěřivým lidem. Žije sám. Rodiče mu zemřeli. Nejbližší je mu starší sestra, která má už vlastní rodinu - manžela a dvě děti. Jeho život je vlastně jeden velký stereotyp proložený knihami a občasnými rodinnými návštěvami. Zvrat nastane, když v metru narazí na krásnou a tajemnou ženu...

"Dívka měla tmavé vlasy, na sobě asi červený kabát a baret. Dívala se na něj klidně, a přitom naléhavě, mile a přitom s těžce skrývanou omračující silou. Naháněla mu hrůzu tím, jak ho popadla za srdce a stiskla. Ten pohled trval snad celou stanici, než konečně sklopila oči barvy jasmínového čaje.
V takových chvílích život přehodí výhybku a vydá se novým směrem, a to i tehdy, když se člověk rozhodne pokračovat v původní cestě. 
Půjdu za ní, uvědomil si Adam, a zároveň věděl, že to nikdy dřív neudělal a že to neudělá ani tentokrát. Půjdu za ní! letělo mu hlavou, protože jinak ji navždy ztratím. Ta potřeba byla příliš silná, nepříjemná a závratná. Zmrazil ho totální děs, protože metro zastavilo ve stanici Kačerov a ona vystoupila."
(Str. 14  15)

Krásná neznámá mu převrátí život naruby. Ukáže mu jiný, temnější svět a Adam se najednou začne pravidelně ocitat v situacích, které ho ohrožují na zdraví i životě. A nutno dodat, že si tenhle divoký pád hodně užívá...

Tahle knížka byla jeden krásný obří slalom. Dech beroucí divoké zatáčky střídaly poklidnější rovinky. Autor nevystřílel všechny náboje hned na začátku, ale nechal si chytře pár trumfů na konec a napětí šrouboval tak, že poslední stránky byly skoro na infarkt. 

Na hlavních postavách se mi líbila jejich opačná polarita. Adam byl klasický hodný kluk, zapřísáhlý knihomol a literatura byl jeho denní chleba. Tajemná Diana byla naopak rebelka s motorkou a kladivem, zlá holka, která si koleduje o průšvih. Adam byl ale až po uši zamilovaný a tak nevnímal Dianu jako riziko. Viděl v jejím jednání vyšší záměr a šel za ní jak beránek na porážku. Milostné scény byly napsané velice citlivě a křehce a při jejich čtení jsem skoro zapomínala dýchat. 

Z  vedlejších postav, kterých bylo jen pár, mě asi nejvíc zaujal Adamův spolupracovník Richard. Nezralý  kudrnatý tlustý kluk, který žil se svojí matkou viděl v Adamovi něco jako staršího bratra, vzor, který se snažil napodobit. Na jednu stranu mi ho bylo líto, na tu druhou jsem trošku doufala, že dospěje, najde si ženskou a konečně přestane Adama hecovat, aby načůral šéfovi do kafe. 

Hodně mě také bavily některé autorovy slovní obraty. Například přirovnání tváří hlavní hrdinky k "lučíkům pistole" bylo zvlášť originální a výstižné. V knize se také často opakovala alegorie nekontrolovaného pádu, při kterém hlavní hrdina doufá, že mine Zemi a jeho pád bude nekonečný. Údajně to byl i jeden ze zamýšlených názvů. Minout Zemi se však neuchytilo a tak nakonec román dostal název Klub vrahů.

Taky se mi líbila scéna, kdy Adam vysvětluje malé Vendulce záležitost s Dědou Vševědem. Přišla mi neskutečně milá, domácká a napsaná od srdce. Takových momentů bylo v knížce víc a právě tyto úseky mi přišly nesmírně osobní a právě pro ně jsem si tuhle knížku oblíbila tak, že jsem se doslova těšila, až si k ní po dlouhém dni budu moci sednout a číst si.

Pavla Renčína jsem měla možnost poznat osobně v rámci Book's Calling Clubu v 1. podzemním antikvariátu v Praze. Působil jako velmi milý schopný mladý muž, který miluje knihy, literaturu a vymýšlení příběhů ho velice baví a naplňuje. Líbilo se mi, jak o své tvorbě hovořil jako o hře se čtenářem. On jako vypravěč vykládá své karty a je jen a čtenáři, zda jeho pravidla přijme či nikoliv. Setkání s ním jsem si obrovsky užila a i prostředí podzemního antikvariátu tentokrát naprosto skvěle ladilo s tématy jeho knih.




Jeho spisovatelská tvorba mi připomněla jednu slavnou scénu z filmu Jára Cimrman ležící, spící.

Jeho knihy a povídky jsou zajímavé a nápadité, ale několikrát se mu už bohužel stalo, že stejné téma zpracoval i někdo jiný.  Například Městské války připomínají tvorbu Bena Aaronovitche, nebo musel na poslední chvíli přejmenovat hlavní postavu Vězněné, která se původně jmenovala stejně jako vyšetřovatel z knihy Petra Stančíka, Mlýn na mumie.

I u této knihy všechno ukazuje na inspiraci Klubem rváčů (název, grafika, podobný děj), ale jak nás autor ujistil, je to jen nešťastná shoda náhod. V hlavě prý teď nosí nápad, v němž by hlavní roli měli hrát pavouci. Snad se mu tentokrát zadaří a nikdo ho nepředběhne.

Pokud máte rádi literaturu a knížky vůbec, bude vás Klub vrahů určitě bavit. Je totiž prošpikovaný různými drobnými narážkami na méně známě, ale i klasické knižní tituly (např. Malý princ). Už jsem si díky ní v práci vypůjčila Cestu od Cormaca McCarteyho a v hledáčku mám též Durrelův Mluvící balík.

Klub vrahů byl pro mě peklem i rájem. Smála jsem se, brečela, jihla jsem i měla zorničky rozšířené strachem. Vyvolala ve mě obrovskou škálu emocí. Kdyby podle ní někdy natočili film, bez váhání bych si koupila lístek.

Na závěr mi dovolte ještě takový malý tip - až knihu přečtete, zkuste zadat do vyhledávače www.klubvrahu.cz  ;-)

Kdy knihu Klub vrahů rozhodně číst

• milujete knihy
• líbí se vám netradiční milostné příběhy
• občas máte chuť někoho zabít

Kdy knihu Klub vrahů rozhodně nečíst

• jste útlocitní a omdléváte při pohledu na krev
• nesnášíte Klub rváčů
• nikdy jste neměli chuť se někomu pomstít

Podobné knihy

• Hodinky od Ašera
• Místa ve tmě
• Sběratel sněhu

O autorovi 

Pavel Renčín se narodil 8.6.1977. Od konce devadesátých let, kdy debutoval prvními povídkami, se jméno Pavla Renčína pravidelně objevuje v předních antologiích fantastického žánru. Jeho tvorba zahrnuje především městskou fantasy, stále silněji v ní ale zaznívá hlas realismu a hororu.
První román Nepohádka vyšel v roce 2004, Jméno korábu v roce 2007. V letech 2008 - 2011 Renčín publikoval fantasy trilogii Městské války, skládající se z románů Zlatý kříž (nominován na cenu Akademi SFFH a v kategorii nejlepší česká kniha oceněn cenou Aeronautilus), Runový meč a Věk nenávisti.V roce 2009 vyšel výběr nejlepších Renčínových povídek ve sborníku Beton, kosti a sny a v roce 2010 vyšel knižně Labyrint, internetový román psaný spolu se čtenáři, který se stal jakousi předehrou k trilogii Městské války. Hororový román Vězněná, inspirovaný skutečnou událostí ze šumavského pohraničí byl Akademií science-fiction, fantasy a hororu oceněn jako nejlepší původní česká a slovenská kniha roku 2015. Thriller Klub vrahů je devátou autorovou knihou.