Je prosinec, čas rodinných setkání, firemních večírků a různých jiných pokoutných zábav. I knižní blogeři čas od času vylézají z ulit od svých knížek a druží se. A tak se stalo, že jsem se po nějaké době opět vyskytla v Praze, tentokrát na vánoční merendě nakladatelství Albatros.
Ale popořadě. O merendě jsem věděla zhruba měsíc. Konala se v pátek 7. prosince. Hromada času na rezervaci místenky ve vlaku a podobných drobností.... No, lístek jsem si kupovala přes internet ve čtvrtek ráno a modlila se, abych do vlaku nějak vmáčkla a nestrávila tříhodinovu cestu na klíně nevábně vonícího dělníka z Ukrajiny. Naštěstí jedno místečko u českých drah se našlo a kupodivu vlak měl jen 5 minut zpoždění. Na ukrácení cesty jsem si přibalila knížku Zuzany Dostálové Hodinky od Ašera a vřele doporučuji. Zabrala jsem se do čtení tak, že jsem ani nevnímala nepříjemné dloubání cizím kufrem do žeber.
Po příjezdu do Prahy mě čekalo další, ne zrovna milé, překvapení. Déšť. Kdo by to byl čekal, v prosinci?! Lilo jak konve a varianta "to přeběhnu" prostě nepřipadala v úvahu. Ještě že na nádraží je knihkupectví Neoluxor, kde se dají koupit i stylové deštníky. Nezbylo než se plácnout přes kapsu a nějaký si pořídit. Měla jsem štěstí. Zrovna měli jeden v mojí oblíbené barvě s dencentním obrázkem od Alfonse Muchy.
Měla jsem trošku času k dobru, tak jsem stihla ještě zajít do Penshopu a ulovit si tam malou lahvičku inkoustu Ultra Green. Jen tak, pro radost a štěstí. Paní, co mě obsluhovala, byla neskutečně milá a i když to byla jen drobnost, věnovala se mi jako kdybych skoupila půl obchodu. Nechyběl ani protekční červený pytlík s andílkem. Hrozně mi to zvedlo náladu a moc se těším, až si novou barvičkou něco pěkného napíšu.
Na Národní třídě jsem pak ještě objevila naprosto dokonalý krámek. Absolutně netuším, jak se jmenuje (vysoká koncentrace jednorožců mi nejspíš zatemnila mozek), ale byl plný nejrůznějších blbinek, které stojí majlant, k ničemu vám nejsou, ale prostě je musíte mít. Od nástěnných hodin ve tvaru lišky až po zubní kartáček co vypadal jak malá Eiffelova věž. Udělala jsem si tedy radost do třetice a odnesla si stojánek na brýle ve tvaru sovičky.
Rozradostněná nákupy jsem chvíli před pátou zamířila do Cafe Louvre, kde se měla celá akce konat. Albatros se letos opravdu překonal. Prostory byly krásné, stylové a hlavně velké. V souladu s tím, jak má toto nakladatelství velkou a různorodou nabídku knih, je i jeho smečka blogerů stejně velká a pestrá. Najdete v ní vášnivé čtenáře milostných románů, "youngadulťáky", "detektivkáře" či "komiksáky". No a když se sejde taková skupina, věřte, že mají opravdu o čem diskutovat. Klidně i několik hodin.
Kromě milé společnosti nás čekala i hromada nejrůznějších dobrot a hlavně dárečky. Adventní kalendář chupa chups nejvíc ocenily moje děti a hned po mém návratu domů se na něj vrhly a poctivě vyloupaly všechna promeškaná okénka. V balíčku na mě čekala taky instantní kaše od Mixit. Celkem pravidelně si u nich objednávám müssli a mrazem sušené ovoce, které je opravdu výborné, ale kaši jsem ještě nezkusila. Nebylo to úplně špatné, jen z ní bylo hodně cítit sušené mléko a na můj vkus byla málo sladká. Jako nouzovka v práci, když si člověk zapomene snídani a hlady vidí dvakrát, budiž, ale radost v tom asi nikdy nebude. Nechyběl ani kalendář na rok 2019. Já dostala s Harry Potterem, takže spokojenost až na půdu.
Taky jsme se dozvěděli na jaké tituly se můžeme těšit příští rok. Osobně mě nejvíc zaujal Stojednaletý stařík, který se vrátil, aby zachránil svět od Jonase Jonassona. Vychází v únoru a slibuje další neuvěřitelná dobrodružství čiperného děduly. Také mě zaujala knížka Sestry od Bernarda Miniera. Jde o pátý díl v sérii s kriminalistou Servazem a na pultech knihkupectví by se měl objevit na svatého Valentýna. V únoru vychází i Politicky korektní pohádky. James Finn Garner vzal klasické pohádky a převyprávěl je tak, aby nikoho nemohly pohoršit. Mám takový nejasný pocit, že pohádky budou víc pro dospělé než pro děti a že by to mohla být celkem povedená taškařice.
Zajímavou volbou pro únorové čtení je i román od Ayobami Adebayo Zůstaň se mnou. Příběh o touze po dítěti, zradě, naději a síle mateřských pout by mohl být zajímavým podnětem k zamyšlení. Na odlehčení bych pak nejspíš volila román Niela Patricka Harrise (Barney ze seriálu Jak jsem poznal vaši matku) Kouzelnická parta. Viděla bych to na podobný titul jako byl Divotvůrce, jen víc realističtější. Není bez zajímavosti, že knížka obsahuje plno triků, které si můžete sami vyzkoušet.
Literatuře s označením young adult se v poslední době spíš vyhýbám. Není to tím, že by mi přišla nějak špatná nebo podřadná, ale prostě ji už nedokážu patřičně docenit a při čtení se spíš nudím. Přesto pro úplnost....
Catwoman od Sarah Mass (další kniha v pořadí po Wonder Woman a Batmanovi pojednávající o dospívání kočičí ženy), Klan od Adrienne Young (něco jako Vikingové v sukních), Tři temné koruny od Kendare Blake (vášně, intriky, magické schopnosti) a Zloději dýmu od Sally Green (varianta na Hru o trůny).
V novém roce bude Albatros opět oprašovat zašlou slávu Jaroslava Foglara. Reedice se zatím dočkali Hoši od Bobří řeky a Chata v Jezerní kotlině. Teď přichází na řadu Záhada hlavolamu s ilustracemi Jiřího Gruse.
Pokud jste se prokousali až sem, máte moji neskonalou úctu a obdiv. Doufám, že jsem vás svým vyprávěním moc nenudila a odnesli jste si z něj alespoň nějakou užitečnou informaci. Na závěr mi dovolte poděkovat nakladatelství Albatros za báječný rok v milé společnosti jejich knih a příjemné setkání s ostatními blogery. Vánočním merendám zdar!
Žádné komentáře:
Okomentovat