Co jsem si půjčila v knihovně a jaké to bylo

Pracuji v knihovně a sem tam si v práci půjčím i něco ke čtení. Tak jen tak, letem světem, co mi v posledních dnech uvízlo za drápky...

Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka
Evžen Boček

Na hradě Kostka se schyluje hned k několika tragédiím. Na zámek útočí návštěvníci, lupiči a aristokratka Marie byla požádána o ruku.

"Milý Maxi,
protože si nejsem jistá, kolik - jestli vůbec něco- si z dnešního odpoledne budeš pamatovat, oznamuji Ti, žes mě požádal o ruku. Stalo se pár minut po mém příjezdu do vaší (schwarzenberské) hájovny. Popravdě řečeno, když ses přede mnou vrhl na kolena, myslela jsem si, že Tě postihla nějaká kloubní křeč. Pro jistotu uvádím, že jsem řekla ANO, ačkoliv se zřejmě shodneme, že to mohlo počkat, až se vyléčíš z té boreliózy."
(str. 11)

V pořadí pátý román kastelána z Milotic je už jen slabý homeopatický čajíček, který dojíždí na úspěchu prvních dílů. I když nápad s přepadením zámku Kostka není až tak úplně marný, žerty jsou čím dál křečovitější a chybí jim lehkost.  Neustálé rozjímání o tom, jak jsou návštěvníci (mufloni) trpěné zlo už snad ani není vtipné.  Toto téma bylo myslím již dostatečně vyčerpáno a možná by bylo moudřejší pustit se do trošku jiného projektu.

Aristokratku a vlnu zločinnosti na zámku Kostka bych zařadila do kategorie lidové zábavy. Neklade si za cíl vás nijak poučit a je postavená na spoustě osvědčených klasických vtípků o neschopnosti lupičů, policie a podivných manýrech české aristokracie. Pobavilo, ale nenadchlo.

Vetřelkyně a já - Tak jsem si to nepředstavovala
Klára Nováčková

Veselá knížka o trampotách dospívání a sexuálním tápání jedné oplácané knihomolky. Zajímavá prvotina mladé autorky, ukazuje pocity náctiletých v ostrém světle nemilosrdné reality.

"Příštích několik měsíců žiji v přesvědčení, že jsem lesba. Dokonce jsem si tím jistá natolik, že strhávám plakát Jamese McAvoye z čestné nástěnky. Pověsit tam ženu si zatím netroufám, ale připadá mi jako oplzlost, aby se mi při mé sexuální orientaci líbil nějaký muž."
(str. 21)

Při své slabozrakosti jsem si nejdřív myslela, že jsou na titulní stránce sloni. Když mi po chvíli došlo, že to nebudou ani fleky z Rorchachova testu a poznala jsem, co to vlastně je, trošku mě to zarazilo. Přesto jsem knihou zalistovala.  Jedná se o velmi otevřenou zpověď dospívající dívky. Hlavní hrdinka se k tomuto životnímu období postavila odvážně čelem a rozhodla se pojmenovat věci pravými jmény.

Kdyby mi bylo tak 15 let a dostala bych tuto knihu pod stromeček místo obligátního Děvčátka na slovíčko, ušetřilo by mi to asi hodně zklamání a trapných chvilek. V mém věku už bohužel podobná plamenná slova nepadají na úrodnou půdu a já se všem těm výlevům jen shovívavě usmívám. Přesto považuji knížku za originální a vtipný počin. Parádní jsou i ilustrace, hned v několika z nich jsem se našla. Rodičům, co mají doma dospívající dcery, raději číst nedoporučuji, ušetří si tím pár bezesných nocí.

Bude to bolet, doktore?
Adam Kai

Autorovy zápisky z dob, kdy s medicínou začínal teprve laškovat. Pokud čekáte něco podobného, jako byla série o básníkovi Štěpánkovi Šafránkovi, nebudete daleko od pravdy. Jen kniha Bude to bolet, doktore? je trochu víc naturalistická, krvavá a děsivá.

"Musel jsem jí říct, že pacient na lůžku vedle tátovy postele začal být v noci krajně rozrušený a zmatený. A že si myslel, že její otec je jeho žena. A že v době, kdy sestry uslyšely povyk a přiběhly, bohužel bylo příliš pozdě:  onen pacient seděl obkročmo na jejím otci a ejakuloval mu do obličeje.
"Alespoň že to ... nezašlo ještě dál," řekl jsem dceři. Prostě prvotřídní ukázka, jak na situaci najít něco pozitivního."
(str. 27)

Naprosto absurdní situace střídají chvilky zoufalství a paniky. Autor bez zábran popisuje, jaké to je mít 97 hodinový pracovní týden, padat k smrti únavou a do toho nést obrovskou zodpovědnost za životy a blaho pacientů. Pokud se chcete dozvědět podrobnosti ze zákulisí anglického lékařství, určitě si tuto knihu nenechte ujít. V poznámkách pod čarou se navíc dozvíte plno zajímavých věcí z oboru.

I když název a obálka v sobě nese příslib spíš veselejšího čtení, opak je pravdou. Když si uvědomíte, že naše zdravotnictví funguje na podobných principech, věřte mi, do smíchu vám moc nebude... Jen pro silné povahy a žaludky.