Co jsem si půjčila v knihovně a jaké to bylo

Tentokrát jsem si z knihovny půjčila jen dva tituly, protože času málo, povinností hodně. Ale jak se říká, nezáleží na kvantitě, ale na kvalitě a tyto dvě krasavice byly opravdu parádní kousky.

Říkají mi Lars
Daniel Gris

Milujete knížky Kulhánka, Kotlety nebo Kopřivy? Tak potom si oblíbíte i Daniela Grise a jeho soukromého detektiva Larse, který si vykládá zákon tak trochu po svém. Syn policisty, bývalý vyšetřovatel, který pozbyl iluze a radši se stal svým vlastním pánem. Holá lebka, divoký vous, pár kérek, slabost pro Metallicu, Jacka Danielse a hodinky Luminox, to všechno a mnohem víc je Lars. Většinou odvádí bezchybnou práci. Tentokrát se však něco ošklivě zvrtne a on se ocitne v opuštěném skladišti s dalšími třemi spoutanými lidmi ...

"Takže teď tady stojím, přejíždím pohledem dědka, nagelovaného bouchače a prsatýho vampa a přemejšlím o tom, jak rozlousknout rovnici o třech neznámejch.
Nakonec si odklašlu a pak jim řeknu, co jsem vymyslel.
"Každýmu z vás teď prostřelím koleno. Jinak se fakt nikam nedostaneme."
Devětadevadesát rad ze sta, který mi dal můj nebožtík táta, se točilo kolem ženskejch. Ta poslední se ale týkala toho, jak si nejlíp zjednat respekt.
"Nikdy nevyhrožuj ničím, co nejseš schopnej doopravdy udělat. To pak budeš jen pro srandu."
A já pro srandu bejt nechci. Teď a tady ze všeho nejmíň. 
Z pouzdra na opasku proto vyndávám svůj otřískanej revolver značky Ruger."
(str. 10)

Na scéně české brakové literatury se evidentně objevila nová tajemná osobnost a není vůbec špatná. Po vzoru Františka Kotlety je i životopis Daniela Grise zahalen lehkým tajemnem. Vltavský odkojenec, nezvladatelné dítě (ani cikáni ho nechtěli), fanda hezkých aut a rychlých žen, milovník absintu a zakouřených barů, tak trošku připomíná jesenického mauglího a řezníka z Bruntálu. Ale, proč ne. Čas ukáže, co se z něj vyklube. Ani by mě nepřekvapilo, kdyby Daniel Gris byl ženská.

Každopádně Říkají mi Lars se četl parádně. Jen bych autorovi příště doporučila nedupat tolik na plyn. Ke konci mi drsňácké hlášky plné suchého humoru, z kterých jsem ze začátku měla pusu od ucha k uchu, už lezly lehce krkem a nezachránil to ani zajímavý závěr. Prostě všeho moc škodí. I toho dobrého.

Každopádně jsem zvědavá, jestli se autor pustí do druhého dílu nebo začne psát červenou knihovnu jak sliboval v jednom z komentářů na Databázi knih. Já osobně doufám v pokračování, protože Lars je pěkně peprnej pražskej řízek a já mám pro potetovaný vousáče prostě slabost.

Bella figura

Kamin Mohammadi

Není tomu dávno, co český trh zaplavily knížky o šťastném životním stylu s krkolomnými názvy jako Hygge, Lykke nebo Lagom. Popravdě mě tyhle styly přijdou takové nucené a tak trochu mi evokují nakupování v IKEA. Na dovolenou do Itálie jsem si vzala knížku Kamin Mohammadi Bella figura, která v sobě spojuje milostný příběh, povídání o radostném a zdravém žití a recepty na spoustu italských dobrot.

Na začátku příběhu Kamin opouští nehostinný Londýn, stresující práci a nevydařený vztah, aby se zotavila na dlouhé dovolené ve Florencii, kde jí kamarádka přenechala na celý rok byt. Během těchto 12 měsíců objevuje naše hlavní hrdinka krásu a radosti italského života.


"La mamma přinesla těstoviny. Dlouhá vlákna špaget ozdobená hrstkou jasně zeleného hrášku, roztékajícím se parmezánem, k tomu salát a cizrna jako příloha. U stolu se zase rozhostilo ticho. Když jsme si přidaly a všechno snědly, la mamma na mě mrkla. "Jsi vdaná?"
"Ne, mamma!" odpověděla Anto za mě. "La Kamin je svobodná jako já..." Kamin vyslovila jak Hhamin s florentským přídechem, který mění "k" na "h". Nadmula jsem se pýchou, že mám svou florentskou verzi.
"Allora, non vi preoccupatte," poznamenala la mamma a začala vyprávět příběh  o své kamarádce, která nedávno oslavila osmdesátiny. Ráno se pro ni zastavil její tanečník, vdovec, a nabídl se jí jako dárek - "den milování, než budeme tak staří, že bychom si to nepamatovali" - a ona přijala. "Byl to nejlepší sex v jejím životě," konstatovala la mamma věcně. "Takže se neboj, všechno má svůj čas. I když jsi tak stará jako já!" Smála se a šťouchala do Antonelly, která se na ni dlouze zadívala.
"Aspoň se máme na co těšit, cara," odtušila Antonella suše."
(str. 87)

Kromě Antonelly a její matky poznáte i vášnivého Dina, zádumčivého Bernarda, homosexuála Luigiho, starého Roberta, souseda Gabriela nebo zelináře Antonia. Lehký příběh je protkán směsicí italských slovíček a receptů na skvělá jídla a pohodovější život.

Tahle knížka mě dostala svojí laskavostí, hravostí a vášní k životu a k jídlu. Itálii a tamní kuchyni miluji a pokaždé si domů dovezu hromadu místních dobrot, abych si ještě o malou chvíli prodloužila dovolenou.

Pokud jste četli knížku Jíst, meditovat milovat a líbila se vám, nebo rádi čtete o tajemstvích francouzek, dozajista se nadchnete i pro Bellu figuru.