Jutta

Název: Jutta
Autor: Vladimír Černil

Nakladatelství: Extraphon

Rok vydání: 2018 

Počet stránek: 256

Celkové hodnocení: **

Celkem nedávno jsem četla knihu Aleny Mornštajnové Hana. Silně mě zasáhla. Chtěla jsem si přečíst ještě nějaký příběh z druhé světové války s židovskou tématikou a proto jsem sáhla po knize se stejně krátkým a výstižným názvem - Jutta.

Děj se odehrává ve válkou sužovaném Berlíně. Život mladé německé židovky Jutty se nečekaně protne s osudem Zdeňka, který je pracovně nasazený v továrně na výrobu zbraní. Teprve třináctiletá Jutta utíká před gestapem, které zatklo celou její rodinu a šťastnou náhodou narazí na mladého Čecha, který jí společně s bytnou poskytne azyl.

"Neboj se!" přitáhl si ji k sobě. V šeru zahlédl, jak otírá ústa k výkřiku. "Nesmíš křičet! Prosím, nekřič!" zacpal jí ústa rukou. "Prosím, nekřič!" opakoval. "Prosím!!"V jeho hlase zazněl nádech počínající hysterie. Sám už skoro křičel, ale neslyšela ho. Zmítala se mu v rukou a snažila se ho kousnout aby ji pustil. Věděl, že ji nesmí pustit. Za žádnou cenu ji nesmí pustit! Bylo mu jasné, že jestli někdo půjde kolem a uslyší je, nejspíš zavolá četníky nebo vojenskou policii, a jsou ztraceni. Oba! Netušil, proč se ta dívka, skoro ještě dítě tady schovává. Ale podvědomě vnímal, že jí, a teď vlastně i jemu jde o život. Ještě chvíli se mu zmítala v sevření, ale rychle jí došly síly i dech, jak jí držel ruku na ústech. Vzdala to. Náhle v jejím pohledu neviděl hrůzu a strach, jen odevzdání.

"Prosím, nekřič, neublížím ti," řekl teď už potichu Zdeněk ačkoliv  ještě prudce a přerývaně oddechoval z přestálého zápasu s tou malou holkou. Pomalu povolil sevření. Ani se nepohnula.

"Kdo jsi? Jak se jmenuješ? Proč se tu schováváš?"

"Jutta. Zabijí mě," hlesla a definitivně se zhroutila."

Podle názvu by člověk očekával, že se příběh bude točit hlavně okolo života mladé německé židovky. Hlavní postavou je však Zdeněk. Pohledný a zručný jednadvacetiletý kluk, který měl vcelku štěstí, že kápl na relativně klidné místo v továrně na výrobu optiky pro zbraně a jehož jedinou starostí po většinu příběhu je, jak ututlat vztah s krásnou Beatricií, na kterou si myslí i jeho německý vedoucí.

Další výraznou postavou je Andrea. Půvabná německá bytná, která je vždy dobře naladěná a i když je ve městě kritický nedostatek jídla, u ní spíž praská ve švech. Pravá káva, šunka a jiné laskominy jsou takřka na denním pořádku. Kde se všechny tyto vzácné dobroty berou Zdeňkovi sice hlavou vrtá, ale neptá se.

Dívka, po které je kniha pojmenovaná, se v příběhu objeví až skoro v polovině a že má v ději i nějakou zásadnější úlohu se ukáže až úplně na konci. 

Příběh je vyprávěný vcelku jednoduchým jazykem. Popis prostředí je vesměs plochý, bez výrazného nápadu. Místa, kde se mohl autor rozepsat, byla strohá, jinde zas čtenáře zahltil zbytečnými detaily. Časté bylo i opakování slov a našlo se i pár hodně kostrbatých frází.

Z knihy jsem byla hodně zklamaná. Čekala jsem napětí, nebezpečí, nějaký hluboký lidský příběh, poučení a ona se z ní vyklubala červená knihovna lehce okořeněná historickými souvislostmi. Zdeněk mi byl celkově nesympatický. Ke spoustě věcí a výhod, přišel jak slepý k houslím a nebýt Andrey, která nad ním držela ochrannou ruku, byl by několikrát v pořádném průšvihu.

Na knížce je vidět, že autor nemá s psaním moc zkušeností. Snažil se zachytit rodinný příběh, tak, jak se skutečně odehrál, což je na jednu stranu chválihodné, protože na historii by se nemělo zapomínat. Na stranu druhou je to podobné jako s nepovedenými fotkami z dovolené. Osloví úzký okruh zainteresovaných lidí (příbuzní, kamarádi),  ostatní  z nich až tak unesení nejsou. 

Na knize se vždycky snažím najít něco pozitivního a přemýšlím, koho by dílo mohlo oslovit, protože i kniha, která mě osobně nebavila, má určitě někde svého čtenáře. Jutta  by udělala radost nejspíš někomu, kdo ocení příběh ze života a líbí se mu knihy typu červená knihovna. Rozhodně bych však Juttu neoznačila jako thriller, jak jsem zahlédla na databázi knih.

Kdybych nečetla Hanu, nejspíš bych byla ke knize shovívavější. Takhle jsem měla co dělat, abych se prokousala až ke konci.  Osobně si myslím, že z období 2. světové války existují daleko lepší a čtivější knihy.

Kdy knihu Jutta rozhodně číst

• zajímají vás historické knihy založené na skutečných událostech
• máte rádi červenou knihovnu
• jste nenáročný čtenář

Kdy knihu Jutta rozhodně nečíst

• jste odkojeni Remarquem a Otčenáškem
• pro uspokojení čtenářských choutek potřebujete alespoň občas rozvitou větu
• od knížky očekáváte něco víc

Za výtisk k recenzi děkuji autorovi a pokud jste i přes ne moc pozitivní recenzi na knihu zvědaví, pořídit si ji můžete ZDE.

O autorovi

Vladimír Černil se narodil v roce 1963. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou a po roce 1989 se, stejně jako mnoho jiných, vrhl na podnikání. Po dvaceti letech úspěšného podnikání si začal plnit své sny. Procestoval takřka celý svět. Zachránil zámek v Libouchci a po padesátce napsal svou první knihu "Jutta". V současnosti se připravuje na sepsání pokračování.