Šinrin - joku

Název: Šinrin-joku: japonské umění lesní terapie
Autor: Dr. Qing Li

Nakladatelství: Pragma

Rok vydání: 2018 

Počet stránek: 315

Celkové hodnocení: **

Japonsko je zemí extrémů a Japonci jsou velice zvláštní a poetický národ. Dej jim kytky, přijdou s ikebanou. Podstrč jim papír, začnou skládat origami. Pošli je uvařit čaj, vymyslí čajový obřad. Pošlete je na procházku do lesa a oni z toho udělají lesní koupel...

Jak se z obyčejného výletu do přírody stalo umění? V roce 1982 vznikl národní projekt zaměřený na lesní terapii. Vše bylo zpočátku postaveno na selském rozumu a jednoduché myšlence. Obrovské množství Japonců tráví svůj život v betonové džungli na cestě mezi bytem a prací. Často propadají depresi a trpí nespavostí. Název šinrin-joku vymyslel tehdejší ministr zemědělství Tomohide Akijama, který se snažil léčbu pomocí přírody prosadit. 

Opravdový výzkum spojitosti mezi lesy a lidským zdravím však začal až v roce 2004. Vědci pomocí exaktního měření dokázali, že lesní terapie dokáže podpořit imunitní systém, zvýšit hladinu energie, odbourat úzkost, depresi a vztek a vyvolat stav uvolnění. 

V knize kromě vědeckých závěrů a krásných fotografií lesa najdete i velké množství tipů, jak si pobyt v lese užít. Jak ho vnímat všemi smysly, jakou optimální dobu v něm strávit, aby byl jeho pozitivní účinek co největší a i tipy, jak si les přivést s sebou do svého domova nebo na pracoviště. 

Po Šinrin-joku jsem sáhla především proto, že jsem byla zvědavá na nějaké praktické rady, kterými bych si zpestřila svoje víkendové vycházky. Třeba Japonci přišli na něco, co našim českým babičkám a dědečkům uniklo... 

Prvních 126 stránek bylo pro mě naprosto neužitečných. K čemu mi jsou podrobné popisy stromů a lesů v Japonsku? Těžko se vydám po okruhu Nakadači a budu obdivovat cedry sawara, ani nejspíš nepůjdu po stezce Mukaiyama, kde bych se mohla kochat houštím magnolií, ztepilostí cyprišů a výhledem na horu Norikuru.  

Další kapitoly byly už trošku víc inspirativní. Obsahovaly návody a tipy, čeho si v přírodě všímat, jak si ji užít vycházku po všech stránkách a jak z pobytu v lese vytěžit maximum. Když si odmyslíte všechny bambusové výhonky a lotosové kořeny a další věci, které v českém lese nepotkáte, zbude i pár rad, které při dobré vůli využijete při návštěvě našich luhů a hájů. Závěrečné nápady, jak si přivést les do bytu a na pracoviště, nebyly špatné, ale těch, které bych využila prakticky, bylo jak šafránu. 

Osobně mě knížka hodně zklamala. Spousta fotografií, málo textu a když, tak velkým písmem. Velké množství informací se týkalo japonské přírody a pokud se v nejbližší době nehodláte vypravit do Japonska, těžko je využijete. 

Pro národ chatařů a turistů mi přijde tato publikace jako nošení dříví do lesa. Jeden strom uvolní za den kyslík pro cca. pro 50 lidí. Tak nějak si říkám, o kolik kyslíku jsme přišli vydáním této sice krásné, přesto ne příliš praktické publikace. 

Kdy knihu Šinrin-joku rozhodně číst

• jste městské dítě, které zná les jen z pohádek
• chystáte se na cestu po japonských parcích
• máte rádi Japonsko a jeho kulturu

Kdy knihu Šinrin- joku rozhodně nečíst

• jste v lese víc než doma
• Japonsko vás nezajímá a nikdy nezajímalo
• neradi chodíte do lesa a do přírody vůbec

Za zajímavé čtení děkuji Knižnímu klubu, na jejichž stránkách najdete i Šinrin-joku.