Název: Kde kvete trávaAutor: Han Kang
Nakladatelství: Odeon
Rok vydání: 2018
Počet stránek: 232
Celkové hodnocení: *****
Povstání v Kwangdžu nebo taky "Událost 518" (18.5.1980) je místem v historii, kolem kterého Korejci chodí po špičkách. Vše začalo jako relativně nevinná demonstrace, vyvolaná krátkou demokratizační obrodou po smrti prezidenta. Přesto se Čon Tu-hwan, nový korejský vůdce, rozhodl udělat z této potyčky odstrašující příklad. Surový zákrok proti demonstrantům však v obyvatelích vyvolal tvrdou odezvu. Vyzbrojili se a vojáky zdánlivě zahnali na ústup.
Následovalo několik klidnějších hodin, kdy lidé sbírali síly i odvahu. Vojáci se mezitím zformovali, vrátili se a tvrdě rozdrtili veškerý odpor. Z nejvyšších míst měli nařízeno postupovat co nejbrutálněji. Na lidi stříleli ze střech domů, používali plamenomety. S nikým neměli slitování.
O těchto několika dnech, o nejhorších chvílích, kteří tito lidé zažili, vypráví korejská spisovatelka Han Kang ve svém románu Kde kvete tráva. Hlavních postav je hned několik. Mrtvý chlapec, jeho sestra, dvanáctiletý hoch, zoufalá matka, překladatelka a další. Ti všichni promlouvají o svých zkušenostech s vojáky, se smrtí, s mučením...
"Byla to docela obyčejná propiska, černá propiska značky Monami. Tu mi vráželi do jamky mezi dvěma prsty.
Samozřejmě jen u levé ruky. Pravou jsem potřeboval k vyplňování výslechových protokolů.
Ano, prsty mi při tom takhle zkroutili. Stejným způsobem i na druhou stranu.
Ze začátku se to dalo vydržet. Ale jak propiskou tlačili pořád na stejné místo, rána se s každým dnem zvětšovala. Z provrtané kůže vytékala krev a nažloutlý sekret. Časem začala otevřenou tkání prosvítat bílá kost. Když to došlo tak daleko, přilepili mi na bolavé místo smotek vaty namočený v lihu.
V cele, kde mě věznili bylo spolu se mnou asi devadesát dalších mužů. Víc než polovina z nich měla na stejném místě mezi prsty přilepený smotek vaty. Měli jsme zakázáno mluvit. A tak jsme se jen mlčky míjeli, očima jsme na okamžik zavadili o bílý chomáč mezi prsty, krátce jsme si pohlédli do tváře a pak jsme zase zrak odvrátili stranou.
Taky jsem si to myslel. Že když už se propiska prohlodala až na kost už ji nebudou vrážet do stejného místa. Ale mýlil jsem se. Měl jsem poznat ještě trýznivější bolest. Druhý den mi náplast strhli, znovu do rány zabodli propisku a drtili s ní zanícené maso na kaši."
"Byla to docela obyčejná propiska, černá propiska značky Monami. Tu mi vráželi do jamky mezi dvěma prsty.
Samozřejmě jen u levé ruky. Pravou jsem potřeboval k vyplňování výslechových protokolů.
Ano, prsty mi při tom takhle zkroutili. Stejným způsobem i na druhou stranu.
Ze začátku se to dalo vydržet. Ale jak propiskou tlačili pořád na stejné místo, rána se s každým dnem zvětšovala. Z provrtané kůže vytékala krev a nažloutlý sekret. Časem začala otevřenou tkání prosvítat bílá kost. Když to došlo tak daleko, přilepili mi na bolavé místo smotek vaty namočený v lihu.
V cele, kde mě věznili bylo spolu se mnou asi devadesát dalších mužů. Víc než polovina z nich měla na stejném místě mezi prsty přilepený smotek vaty. Měli jsme zakázáno mluvit. A tak jsme se jen mlčky míjeli, očima jsme na okamžik zavadili o bílý chomáč mezi prsty, krátce jsme si pohlédli do tváře a pak jsme zase zrak odvrátili stranou.
Taky jsem si to myslel. Že když už se propiska prohlodala až na kost už ji nebudou vrážet do stejného místa. Ale mýlil jsem se. Měl jsem poznat ještě trýznivější bolest. Druhý den mi náplast strhli, znovu do rány zabodli propisku a drtili s ní zanícené maso na kaši."
Když se autorka rozhodla pro zpracování tohoto tématu, čerpala jak z historických pramenů, tak i z vlastních vzpomínek a výpovědí očitých svědků. Vytvořila tak jedinečné svědectví zachycené různýma očima.
Dojímat vás bude statečnost malého chlapce, odhodlanost překladatelky nebo síla mateřské lásky. Trošku rozpačitá jsem byla jen z části, kterou vypráví zabitý hoch, jehož duše se ještě neodpoutala od těla a je tak svědkem neuctivého zacházení se zabitými demonstranty. Byl to jakýsi mystický přesah, který mi ke zbytku knihy moc neseděl a i když to byla dozajista zajímavá pasáž a chvíle, kdy ztrápené duše opustily těla byla hodně dojemná, určitě bych se bez ní obešla.
V první knize Han Kang, Vegetariánka, ukázala, jak společenské konvence můžou zmrzačit křehkou duši. Vyprávěla o osobní vzpouře proti systému, která, ač se zdála nesmyslná až směšná, měla pro hlavní hrdinku zásadní význam, protože jediné, co mohla ovlivnit bylo jen a pouze to, co jí.
Kde kvete tráva je druhou knihou této autorky, která se u nás objevila. Opakuje se v ní motiv palčivého sociálního tématu, které rozebrala z nejrůznějších úhlů a stvořila velice čtivý příběh založený na skutečných událostech. Osudy hlavních postav se vzájemně prolínají a doplňují. Můžete si tak udělat celkový obrázek nejen samotné demonstraci, ale i o tom, co jí předcházelo, i o tom, co po ní následovalo.
Po přečtení této knihy pocítíte kromě zděšení a smutku i úlevu a radost z toho, že se kvůli odlišnému názoru nepálí těla demonstrantů, ale jen červené trenýrky. Je až děsivé, že o takto rozsáhlém incidentu, který navždy změnil život stovkám lidí, se stále diskrétně mlčí.
Dojímat vás bude statečnost malého chlapce, odhodlanost překladatelky nebo síla mateřské lásky. Trošku rozpačitá jsem byla jen z části, kterou vypráví zabitý hoch, jehož duše se ještě neodpoutala od těla a je tak svědkem neuctivého zacházení se zabitými demonstranty. Byl to jakýsi mystický přesah, který mi ke zbytku knihy moc neseděl a i když to byla dozajista zajímavá pasáž a chvíle, kdy ztrápené duše opustily těla byla hodně dojemná, určitě bych se bez ní obešla.
V první knize Han Kang, Vegetariánka, ukázala, jak společenské konvence můžou zmrzačit křehkou duši. Vyprávěla o osobní vzpouře proti systému, která, ač se zdála nesmyslná až směšná, měla pro hlavní hrdinku zásadní význam, protože jediné, co mohla ovlivnit bylo jen a pouze to, co jí.
Kde kvete tráva je druhou knihou této autorky, která se u nás objevila. Opakuje se v ní motiv palčivého sociálního tématu, které rozebrala z nejrůznějších úhlů a stvořila velice čtivý příběh založený na skutečných událostech. Osudy hlavních postav se vzájemně prolínají a doplňují. Můžete si tak udělat celkový obrázek nejen samotné demonstraci, ale i o tom, co jí předcházelo, i o tom, co po ní následovalo.
Po přečtení této knihy pocítíte kromě zděšení a smutku i úlevu a radost z toho, že se kvůli odlišnému názoru nepálí těla demonstrantů, ale jen červené trenýrky. Je až děsivé, že o takto rozsáhlém incidentu, který navždy změnil život stovkám lidí, se stále diskrétně mlčí.
Kniha Kde kvete tráva vás donutí přemýšlet. Mělo to všechno smysl? Nebyla smrt těch lidí zbytečná? Ani po 38 letech se politické zřízení jejich země a sešněrovaná společnost mnoho nezměnila. Je potřeba si takovéto staré věci připomínat? Myslím že ano. Dokud totiž bude existovat někdo, kdo si bude pamatovat, co se tenkrát událo, je šance, že smrt těchto lidí nepřišla nazmar.
Kdy knihu Kde kvete tráva rozhodně číst
- zajímají vás korejské dějiny
- jste fanoušky literatury faktu
- baví vás příběhy vyprávěné z několika úhlů pohledu
Kdy knihu Kde kvete tráva rozhodně nečíst
- nesnášíte Jižní Koreu
- příběhy s politickým kontextem vás nebaví
- děsí vás násilí jakéhokoli druhu
Za zajímavé chvilky s knížkou děkuji nakladatelství Odeon, mezi jejichž tituly patří i Kde kvete tráva.
O autorce
Jihokorejská autorka Han Kang pochází ze spisovatelské rodiny. Vystudovala korejskou literaturu, koncem 90. let absolvovala seminář tvůrčího psaní na univerzite v Iowě. Roku 1993 debutovala jako básnířka a povídkářka, za svá díla získala v Koreji několik ocenění. Její první prózou byla Vegetariánka. Roku 2016 za ni obdržela Mezinárodní Man Bookerovu cenu.
Pěkná recenze, Odeonky mám ráda a všechny, které jsem zatím četla mě nějak zasáhly. Jak je vidět tahle kniha je také velmi silná a určitě je na ní třeba určitá nálada a životní období.
OdpovědětVymazatDěkuji. Taky je čtu jen někdy a většinou pak zůstanu jen tak sedět a vstřebávám. Tahle byla fakt mazec...
Vymazat