Mám tajný sen. Jednou bych strašně ráda dokázala překřičet Jirku Walkera Procházku. Pro ty, kdo Jirku neznají, tak kromě toho, že je Jirka skvělý spisovatel, je to i dvoumetrový vousatý mužský s culíkem, který, když se do toho fakt opře, dokáže svým hlasem skály lámat a stromy ohýbat. No a protože bez práce nejsou koláče, rozhodla jsem se na svém hlase trošku zapracovat.
V práci (v knihovně) máme o rétorice hromady publikací. Bohužel patřím do skupiny lidí, která nedokáže číst návody k použití a potřebuje někoho, kdo jim ukáže, jak na to. Proto, když na mě na internetu mrkla nabídka workshopu s uhrančivým názvem "Pánem svého hlasu", kterou v Brně pořádal Richard Skolek a Kateřina Horáčková, neváhala jsem.
Popravdě jsem absolutně netušila do čeho jdu. Ale s heslem "zkusit se má všechno" a s jistou dávkou nadšení jsem se s menším časovým předstihem nakonec na Kounicovu ulici přece jen dostavila.
Nejhůř jsem asi nesla skutečnost, že jsem nikoho neznala. Založením jsem celkem plachý člověk a v cizím prostředí lehce znejistím. A když jsem nejistá, mluvím. A mluvím hodně. A většinou plácám děsný blbosti. A taky si žmoulám prsty. A o to víc jsem pak nervozní. A o to víc pak mluvím.... Takový trošku začarovaný kruh...
Musím však přiznat, že Katka už od začátku působila velmi mile a otevřeně, takže celkem snadno jsem se uvolnila a začala si její lekci práce s hlasem jednoduše užívat.
Celkem nás bylo asi deset. Na úvod nás čekalo několik legračních dechových cvičení. Nezúčatněný pozorovatel by si nás lehce spletl se skupinkou chovanců zvláštní školy. V množství je ale síla, takže hromadné vyplazování jazyků a různé hekání nebylo až tak trapné, jak by se mohlo na první pohled zdát.
Po dechových cvičeních, nalezení hlasu, jazykolamech a několika komunikačních hrách přišlo na řadu sólové vystoupení. Každého čekal krátký projev na vylosované téma a upřímné hodnocení od ostatních. Kdo nezkusil, neuvěří, jak je to obtížné. Nervozita zapracovala, ale zvládla jsem to a jsem za to na sebe děsně pyšná.
Nakonec to byly naprosto skvěle strávené tři hodiny. Kateřina byla úžasná, živelná a nesmírně pozitivní. Skvěle se jí dařilo dostávat nás do situací, které pro nás nebyly až tak úplně příjemné. Ukazovala nám, jak tyto situace zvládnout, v čem děláme chyby a jak se jim vyhnout.
Když jsem s Katkou mluvila na začátku semináře, cítila jsem se trošku stísněně, nesvá a stejně tak zněl i můj hlas. Na konci večera byl můj projev daleko lepší, uvolněnější a především hlasitější. Měla jsem pocit, že opravdu ovládám svůj hlas a měla jsem z toho obrovskou radost.
Je mi jasné, že hlasového rozsahu Jirky Procházky asi nikdy nedosáhnu, a že tohle byl takový první malý krůček na dlouhé cestě za mým vysněným hlasem. Jsem ale za něj hrozně ráda a věřím, že minimálně nedoslýchavé seniorky u nás v knihovně tuto moji snahu ocení ;-)
V práci (v knihovně) máme o rétorice hromady publikací. Bohužel patřím do skupiny lidí, která nedokáže číst návody k použití a potřebuje někoho, kdo jim ukáže, jak na to. Proto, když na mě na internetu mrkla nabídka workshopu s uhrančivým názvem "Pánem svého hlasu", kterou v Brně pořádal Richard Skolek a Kateřina Horáčková, neváhala jsem.
Popravdě jsem absolutně netušila do čeho jdu. Ale s heslem "zkusit se má všechno" a s jistou dávkou nadšení jsem se s menším časovým předstihem nakonec na Kounicovu ulici přece jen dostavila.
Nejhůř jsem asi nesla skutečnost, že jsem nikoho neznala. Založením jsem celkem plachý člověk a v cizím prostředí lehce znejistím. A když jsem nejistá, mluvím. A mluvím hodně. A většinou plácám děsný blbosti. A taky si žmoulám prsty. A o to víc jsem pak nervozní. A o to víc pak mluvím.... Takový trošku začarovaný kruh...
Musím však přiznat, že Katka už od začátku působila velmi mile a otevřeně, takže celkem snadno jsem se uvolnila a začala si její lekci práce s hlasem jednoduše užívat.
Celkem nás bylo asi deset. Na úvod nás čekalo několik legračních dechových cvičení. Nezúčatněný pozorovatel by si nás lehce spletl se skupinkou chovanců zvláštní školy. V množství je ale síla, takže hromadné vyplazování jazyků a různé hekání nebylo až tak trapné, jak by se mohlo na první pohled zdát.
Po dechových cvičeních, nalezení hlasu, jazykolamech a několika komunikačních hrách přišlo na řadu sólové vystoupení. Každého čekal krátký projev na vylosované téma a upřímné hodnocení od ostatních. Kdo nezkusil, neuvěří, jak je to obtížné. Nervozita zapracovala, ale zvládla jsem to a jsem za to na sebe děsně pyšná.
Nakonec to byly naprosto skvěle strávené tři hodiny. Kateřina byla úžasná, živelná a nesmírně pozitivní. Skvěle se jí dařilo dostávat nás do situací, které pro nás nebyly až tak úplně příjemné. Ukazovala nám, jak tyto situace zvládnout, v čem děláme chyby a jak se jim vyhnout.
Když jsem s Katkou mluvila na začátku semináře, cítila jsem se trošku stísněně, nesvá a stejně tak zněl i můj hlas. Na konci večera byl můj projev daleko lepší, uvolněnější a především hlasitější. Měla jsem pocit, že opravdu ovládám svůj hlas a měla jsem z toho obrovskou radost.
Je mi jasné, že hlasového rozsahu Jirky Procházky asi nikdy nedosáhnu, a že tohle byl takový první malý krůček na dlouhé cestě za mým vysněným hlasem. Jsem ale za něj hrozně ráda a věřím, že minimálně nedoslýchavé seniorky u nás v knihovně tuto moji snahu ocení ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat