Nakladatelství: Epocha
Rok vydání: 2017
Počet stránek: 288
Celkové hodnocení: ***
V prvním díle Mauridzio de Giovanni dokázal, že i Italové dokáží napsat kvalitní detektivku v noir stylu s mystickými prvky. Jaký zapeklitý případ čeká na pohledného zelenookého komisaře tentokrát?
Děj je zasazený do Neapole 30. let, kdy Itálii ovládají nacisti. Luigi Alfredo Riccardi je italský šlechtic s neobvyklou vlastností - vidí mrtvé. Zjevují se mu jejich přeludy a on vnímá pocity a myšlenky, které měli těsně před smrtí. Prožívá s nimi jejich zlost, bolest, lásku, překvapení. Slyší jejich poslední slova. I když mu je tento dar spíš prokletím než požehnáním, rozhodl se ho využít a pracovat u policie. V příběhu Prokletí řeší vraždu pokoutné kartářky a lichvářky a tentokrát není jediný, kdo vidí duchy...
"Vrátili se do jídelny, kde se správcová bez výrazu skláněla nad svou dcerou a hladila ji po hlavě. Dívka pokračovala ve svém monotónním popěvku, přičemž se kolébala a stále se dívala na to, co v tmavém koutě viděla jenom ona a Ricciardi. Komisař mechanicky sledoval ten pohled.
"Pánbůh neni žádnej vobchodník, aby vyplácel vo každej sobotě," opakoval přízrak se zlomeným vazem a chraptivým hlasem. Záclona se zavlnila v závanu větru. Z ulice sem dolehly hlasy hrajících si dětí."
Autor se zaměřil na vylíčení poměrů v chudinských italských čtvrtích. Opět nad vším děním jako černý mrak visí hrozba 2. světové války. Hlavním motivem příběhu je především mateřská láska. Co vše je ochotná matka udělat pro své dítě a co vše je ochotný potomek učinit pro svoji matku. Autor se nevyhýbá ani dramatickým scénám, které vás vezmou u srdce.
Stejně jako v předchozím díle komisaři sekunduje kolega Maione, který při zásahu přišel o syna a jehož vraha mu pomohl komisař usvědčit. Cítí se svým způsobem tomuto podivínskému vyšetřovateli zavázán a i když mnohdy nesouhlasí s jeho postupy, vždy mu věrně kryje záda. Zajímavým způsobem se rozvíjí i Ricciardiho vztah k půvabné švadlence, která bydlí v sousedním domě a kterou každý večer tajně pozoruje ze svého okna.
Vzhledem k tomu, že je na začátku podrobně vysvětleno, co se dělo v přechozím díle, není problém číst knížky odděleně. Jaro komisaře Ricciardiho sice nemá natolik zasmušilou atmosféru jako předchozí díl, Zima, přesto je na hony vzdálené představě Itálie z letní dovolené. Hlavní hrdina, který je zajímavou kombinací komisaře Cattaniho a Jackabyho, mě ale tentokrát příliš neoslnil. Pořád se plácal ve svých citech ke krásné švadlence, až to místy byla celkem nuda. Jak jsem v prvním díle byla nadšená z nových destinací a zajímavého zákulisí italské opery, tentokrát jsem nic takového nezažívala. Navíc obálka knihy mě taky příliš neoslnila.
I když závěrečné rozuzlení bylo hodně dramatické a zajímavé, prokousat se k němu mě stálo hodně sil a odhodlání. Pokud nejste příliš nároční, baví vás klasické detektivky bez zapojení moderních technologií a oceníte lehké mystično, je možnost, že se v knize najdete. Za mě osobně to bylo spíš zklamání.
Děj je zasazený do Neapole 30. let, kdy Itálii ovládají nacisti. Luigi Alfredo Riccardi je italský šlechtic s neobvyklou vlastností - vidí mrtvé. Zjevují se mu jejich přeludy a on vnímá pocity a myšlenky, které měli těsně před smrtí. Prožívá s nimi jejich zlost, bolest, lásku, překvapení. Slyší jejich poslední slova. I když mu je tento dar spíš prokletím než požehnáním, rozhodl se ho využít a pracovat u policie. V příběhu Prokletí řeší vraždu pokoutné kartářky a lichvářky a tentokrát není jediný, kdo vidí duchy...
"Vrátili se do jídelny, kde se správcová bez výrazu skláněla nad svou dcerou a hladila ji po hlavě. Dívka pokračovala ve svém monotónním popěvku, přičemž se kolébala a stále se dívala na to, co v tmavém koutě viděla jenom ona a Ricciardi. Komisař mechanicky sledoval ten pohled.
"Pánbůh neni žádnej vobchodník, aby vyplácel vo každej sobotě," opakoval přízrak se zlomeným vazem a chraptivým hlasem. Záclona se zavlnila v závanu větru. Z ulice sem dolehly hlasy hrajících si dětí."
Autor se zaměřil na vylíčení poměrů v chudinských italských čtvrtích. Opět nad vším děním jako černý mrak visí hrozba 2. světové války. Hlavním motivem příběhu je především mateřská láska. Co vše je ochotná matka udělat pro své dítě a co vše je ochotný potomek učinit pro svoji matku. Autor se nevyhýbá ani dramatickým scénám, které vás vezmou u srdce.
Stejně jako v předchozím díle komisaři sekunduje kolega Maione, který při zásahu přišel o syna a jehož vraha mu pomohl komisař usvědčit. Cítí se svým způsobem tomuto podivínskému vyšetřovateli zavázán a i když mnohdy nesouhlasí s jeho postupy, vždy mu věrně kryje záda. Zajímavým způsobem se rozvíjí i Ricciardiho vztah k půvabné švadlence, která bydlí v sousedním domě a kterou každý večer tajně pozoruje ze svého okna.
Vzhledem k tomu, že je na začátku podrobně vysvětleno, co se dělo v přechozím díle, není problém číst knížky odděleně. Jaro komisaře Ricciardiho sice nemá natolik zasmušilou atmosféru jako předchozí díl, Zima, přesto je na hony vzdálené představě Itálie z letní dovolené. Hlavní hrdina, který je zajímavou kombinací komisaře Cattaniho a Jackabyho, mě ale tentokrát příliš neoslnil. Pořád se plácal ve svých citech ke krásné švadlence, až to místy byla celkem nuda. Jak jsem v prvním díle byla nadšená z nových destinací a zajímavého zákulisí italské opery, tentokrát jsem nic takového nezažívala. Navíc obálka knihy mě taky příliš neoslnila.
I když závěrečné rozuzlení bylo hodně dramatické a zajímavé, prokousat se k němu mě stálo hodně sil a odhodlání. Pokud nejste příliš nároční, baví vás klasické detektivky bez zapojení moderních technologií a oceníte lehké mystično, je možnost, že se v knize najdete. Za mě osobně to bylo spíš zklamání.
Kdy Prokoletí rozhodně číst
- líbí se vám styl Noir
- milujete Itálii
- lehké mystično není pro vás překážkou
Kdy Prokletí rozhodně nečíst
- dáváte přednost příběhům ze současnosti
- nevěříte kartářkám
- vídáte duchy
Podobné knihy
Za krásně strašidelný čtenářský zážitek děkuji nakladatelství Epocha, kde si můžete Prokletí - Jaro komisaře Ricciardiho pořídit.
Žádné komentáře:
Okomentovat