Název: Tajemství dobrého vývaru
Autor: Louise L. Hay a Heather Dane
Nakladatelství: Euromedia Group, k.s. v edici PRAGMA
Rok vydání: 2017
Počet stránek: 349
Když jsem byla malá, jezdívali jsme na návštěvy za babičkou do Malína. Je to taková malá vesnička u Šumperka. Z Prostějova je to krapet z ruky a tak jsme na návštěvu jezdili jen párkrát do roka. Pokaždé jsem se ale moc těšila na babiččin slepičí vývar. Nevím jak to dělala, ale vždycky ho měla nádherně zlatavý, čistý a prostě naprosto dokonalý. Pokaždé, když jsem ho jedla, měla jsem pocit domácí pohody a bezpečí. Ať jsem se doma pak snažila, jak jsem chtěla, nikdy se mi nepodařilo alespoň se přiblížit tomu, čím nás babička krmila. Proto jsem se s chutí pustila do Tajemství dobrého vývaru a doufala, že se třeba dozvím, v čem je zakopaný onen pomyslný pes.
Kniha je rozdělena na 14 kapitol. V první se dozvíte vše o historii a vědě, která leží za prospěšnými vlastnostmi vývarů. Jak kolagen ovlivňuje zdraví, krásu, vitalitu a proč je vývar pro někoho všelékem a pro někoho ne. Další kapitola je věnovaná kuchyňskému náčiní, které budete při přípravě vývaru potřebovat. Pak následují stránky věnované lahodným receptům nejrůznějších kultur, jejichž základní součástí je vývar. Najdete zde nejenom polévky, ale i hlavní jídla, dezerty a taky pár tipů pro krásu. Závěr je pak věnován ozdravným a pozitivním afirmacím a meditacím.
Co přesně tedy vývar z kostí je?
Není to nic moc složitého. V zásadě je to voda a kosti, které se pomalu vaří po dobu 30 minut až 48 hodin. Pro některé je to obyčejná polévka, ale ve skutečnosti jde o mnohem víc. A tak jsem se odvážně prokousala 85 úvodními stránkami a náležitě poučená jsem se pustila do vaření.
Základ byl neutrální vývar z kostí. Po návratu z řeznictví a vybalení svých pokladů jsem si připadala tak trochu jako vrah. Morkové kosti a vepřové nožičky prostě nejsou pro zhýčkané paničky a chtějí celou ženu. Dala jsem je tedy péct, vydlabala po vzoru Lovců mamutů morek, naskládala kosti do hrnce, přidala jablečný ocet a nechala odležet. A pak jsem se vyděsila. Vařit zvolna 48 hodin? No to nemyslí vážně! Dva dny?!! Vzhledem k tomu, že bydlím s hrozně zvědavou a hrozně natvrdlou kočkou, jsem prostě odmítla zanechat hrnec na plotně přes noc bez dozoru. Zvládla jsem tedy jen 10 hodin, ale i tak jsem měla pocit, že maso a kůže drží na kostech jen silou vůle a vařit je ještě chvilku, tak se prostě rozpustí.
Pak už stačilo jen scedit přes plátýnko a naplnit do zavařovaček. Podařilo se mi vyrobit takovéto 4 krasavice, kde se pod vrstvou tuku ukrýval krásný třepavý vývar plný chutí, vůní a kolagenu. Základ jsem tedy jakž takž měla a mohla vesele pokračovat.
Hovězí oháňky jsem obrala a maso s částí vývaru rozmixovala s trochou koření do výborné paštiky.
Lusie Hay v knize pak doporučuje vývar pít třeba jako součást smoothie nebo místo ranní kávy. Jednoduše si do hrnku místo turka ráno nalijete teplý vývar a podle zdravotních potíží si k němu přidáte konkrétní koření. Tohle bylo na mě popravdě krapet moc a tak jsem vyzkoušela jednoduchý vývar s vejci. Příprava byla velice prostá a jídlo bylo na stole doslova za pár minut. Není nic lepšího, než přijít domů vymrzlá po vyčerpávajícím dni a dát si silný vývar s trochou koření, masa a s vajíčkem. Úplný balzám, který vás zahřeje jak v bříšku, tak i na duši.
No a protože jsem ženská mlsná, musela jsem vyzkoušet i nějaké ty dezerty. Miluji jablka a tak moje volba padla na tarte tatin. Bezlepkovou variantou jsem si nebyla jistá a tak jsem sáhla radši po osvědčeném křehkém těstě. Náplň jsem však neměnila a tak jsem byla mile překvapena, že i bez cukru (v receptu ho nahradily datle) jsem si skvěle pochutnala.
S dětmi jsme pak ještě cvičně vyzkoušeli banánovou zmrzlinu. Popravdě jsme nevydrželi čekat až pořádně ztuhne, tak byla trošku tekutá. Přesto dokonale uspokojila naše chutě na sladké, i když vlastně neobsahovala žádný cukr.
Samozřejmě, že jsem jako zvědavá ženská neodolala a vyzkoušela i masky pro krásnou pleť a vlasy. Fotky nepřipojuji záměrně, protože správná dáma si má tajemství svojí krásy držet v tajnosti a neděsit svět s nějakým fujtajblem na obličeji. Věřte tedy nebo ne, po aplikaci byla moje pleť o něco jemnější, ubylo černých teček a moje vlasy zářily jak políbené sluncem. Navíc jsem měla dobrý pocit, že jsem použila čistě přírodní produkt a samozřejmě ušetřila.
Kuchařka Luisy Hay a Heather Dane doslova přetéká pozitivní energií. Je vidět, že její autorky jsou velice dobré přítelkyně. Text je protkaný zábavnými historkami z jejich života. Číst tuhle kuchařku je jako poslouchat příjemné štěbetání dvou skvělých kamarádek. A jestli pochybujete o blahodárných účincích kolagenu, stačí se podívat na fotku Lusie, která tento rok oslaví 91. narozeniny a začnete pít vývar po litrech.
A teď trošku kritiky. I když je kuchařka obsahově super, co se týče přehlednosti má jisté nedostatky. V textu se mi špatně orientovalo, recepty odkazovaly na předchozí kapitoly a ne na stránky a než se mi podařilo příslušný recept najít, chvilku to trvalo. Recepty neobsahovaly počet kalorií. To sice není věc, na kterou bych si přímo potrpěla, ale někomu to může chybět. Co mě však mrzelo asi nejvíc byl fakt, že nakladatel zvolil měkkou vazbu. Běžnou knížku si přečtete jednou a odložíte ji. Kuchařkou však čtenář často listuje, hledá, vrací se k jednotlivým kapitolám a vazba je hodně namáhaná a po pár přečteních nevypadá úplně hezky.
Kuchařka Luise Hay mi dala hodně zabrat. Obsahuje tolik zajímavých informací a je napsána tak mile, že když jsem ji četla, měla jsem pocit, jako kdybych seděla u babičky v kuchyni. Byla zase tou malou holkou, poslouchala, co si povídají dospělí a nasávala vůně linoucí se od plotny.
Domácí kuchyně má prostě svoje kouzlo. Není to jako jít s dětmi do mekáče a dát si tam burgr. Do jídla, které si sami vaříte, vkládáte spoustu energie. Kuchyň je a vždycky bude místo pro setkání, pro sociální kontakt, pro povídání si, pro tvoření. Proto asi máme všichni vzpomínky na kuchyně našich maminek a babiček zakódované hluboko pod kůží.
Na závěr mi dovolte jednu z Luisiných afirmací, nebo takovou malou mantru chcete-li.
Kniha je rozdělena na 14 kapitol. V první se dozvíte vše o historii a vědě, která leží za prospěšnými vlastnostmi vývarů. Jak kolagen ovlivňuje zdraví, krásu, vitalitu a proč je vývar pro někoho všelékem a pro někoho ne. Další kapitola je věnovaná kuchyňskému náčiní, které budete při přípravě vývaru potřebovat. Pak následují stránky věnované lahodným receptům nejrůznějších kultur, jejichž základní součástí je vývar. Najdete zde nejenom polévky, ale i hlavní jídla, dezerty a taky pár tipů pro krásu. Závěr je pak věnován ozdravným a pozitivním afirmacím a meditacím.
Co přesně tedy vývar z kostí je?
Není to nic moc složitého. V zásadě je to voda a kosti, které se pomalu vaří po dobu 30 minut až 48 hodin. Pro některé je to obyčejná polévka, ale ve skutečnosti jde o mnohem víc. A tak jsem se odvážně prokousala 85 úvodními stránkami a náležitě poučená jsem se pustila do vaření.
Základ byl neutrální vývar z kostí. Po návratu z řeznictví a vybalení svých pokladů jsem si připadala tak trochu jako vrah. Morkové kosti a vepřové nožičky prostě nejsou pro zhýčkané paničky a chtějí celou ženu. Dala jsem je tedy péct, vydlabala po vzoru Lovců mamutů morek, naskládala kosti do hrnce, přidala jablečný ocet a nechala odležet. A pak jsem se vyděsila. Vařit zvolna 48 hodin? No to nemyslí vážně! Dva dny?!! Vzhledem k tomu, že bydlím s hrozně zvědavou a hrozně natvrdlou kočkou, jsem prostě odmítla zanechat hrnec na plotně přes noc bez dozoru. Zvládla jsem tedy jen 10 hodin, ale i tak jsem měla pocit, že maso a kůže drží na kostech jen silou vůle a vařit je ještě chvilku, tak se prostě rozpustí.
Pak už stačilo jen scedit přes plátýnko a naplnit do zavařovaček. Podařilo se mi vyrobit takovéto 4 krasavice, kde se pod vrstvou tuku ukrýval krásný třepavý vývar plný chutí, vůní a kolagenu. Základ jsem tedy jakž takž měla a mohla vesele pokračovat.
Hovězí oháňky jsem obrala a maso s částí vývaru rozmixovala s trochou koření do výborné paštiky. 
Lusie Hay v knize pak doporučuje vývar pít třeba jako součást smoothie nebo místo ranní kávy. Jednoduše si do hrnku místo turka ráno nalijete teplý vývar a podle zdravotních potíží si k němu přidáte konkrétní koření. Tohle bylo na mě popravdě krapet moc a tak jsem vyzkoušela jednoduchý vývar s vejci. Příprava byla velice prostá a jídlo bylo na stole doslova za pár minut. Není nic lepšího, než přijít domů vymrzlá po vyčerpávajícím dni a dát si silný vývar s trochou koření, masa a s vajíčkem. Úplný balzám, který vás zahřeje jak v bříšku, tak i na duši.
No a protože jsem ženská mlsná, musela jsem vyzkoušet i nějaké ty dezerty. Miluji jablka a tak moje volba padla na tarte tatin. Bezlepkovou variantou jsem si nebyla jistá a tak jsem sáhla radši po osvědčeném křehkém těstě. Náplň jsem však neměnila a tak jsem byla mile překvapena, že i bez cukru (v receptu ho nahradily datle) jsem si skvěle pochutnala. 
S dětmi jsme pak ještě cvičně vyzkoušeli banánovou zmrzlinu. Popravdě jsme nevydrželi čekat až pořádně ztuhne, tak byla trošku tekutá. Přesto dokonale uspokojila naše chutě na sladké, i když vlastně neobsahovala žádný cukr.Samozřejmě, že jsem jako zvědavá ženská neodolala a vyzkoušela i masky pro krásnou pleť a vlasy. Fotky nepřipojuji záměrně, protože správná dáma si má tajemství svojí krásy držet v tajnosti a neděsit svět s nějakým fujtajblem na obličeji. Věřte tedy nebo ne, po aplikaci byla moje pleť o něco jemnější, ubylo černých teček a moje vlasy zářily jak políbené sluncem. Navíc jsem měla dobrý pocit, že jsem použila čistě přírodní produkt a samozřejmě ušetřila.
Kuchařka Luisy Hay a Heather Dane doslova přetéká pozitivní energií. Je vidět, že její autorky jsou velice dobré přítelkyně. Text je protkaný zábavnými historkami z jejich života. Číst tuhle kuchařku je jako poslouchat příjemné štěbetání dvou skvělých kamarádek. A jestli pochybujete o blahodárných účincích kolagenu, stačí se podívat na fotku Lusie, která tento rok oslaví 91. narozeniny a začnete pít vývar po litrech.
A teď trošku kritiky. I když je kuchařka obsahově super, co se týče přehlednosti má jisté nedostatky. V textu se mi špatně orientovalo, recepty odkazovaly na předchozí kapitoly a ne na stránky a než se mi podařilo příslušný recept najít, chvilku to trvalo. Recepty neobsahovaly počet kalorií. To sice není věc, na kterou bych si přímo potrpěla, ale někomu to může chybět. Co mě však mrzelo asi nejvíc byl fakt, že nakladatel zvolil měkkou vazbu. Běžnou knížku si přečtete jednou a odložíte ji. Kuchařkou však čtenář často listuje, hledá, vrací se k jednotlivým kapitolám a vazba je hodně namáhaná a po pár přečteních nevypadá úplně hezky.
Kuchařka Luise Hay mi dala hodně zabrat. Obsahuje tolik zajímavých informací a je napsána tak mile, že když jsem ji četla, měla jsem pocit, jako kdybych seděla u babičky v kuchyni. Byla zase tou malou holkou, poslouchala, co si povídají dospělí a nasávala vůně linoucí se od plotny.
Domácí kuchyně má prostě svoje kouzlo. Není to jako jít s dětmi do mekáče a dát si tam burgr. Do jídla, které si sami vaříte, vkládáte spoustu energie. Kuchyň je a vždycky bude místo pro setkání, pro sociální kontakt, pro povídání si, pro tvoření. Proto asi máme všichni vzpomínky na kuchyně našich maminek a babiček zakódované hluboko pod kůží.
Na závěr mi dovolte jednu z Luisiných afirmací, nebo takovou malou mantru chcete-li.
"Minulost je skončena a uzavřena. Zažít se dá pouze tento okamžik. Miluji se za to, že jsem prošla minulostí až do přítomnosti. Naslouchám tomu, co potřebuji a jsem otevřená. Vím, co potřebuji pro vlastní výživu. Vím, že si zasloužím uzdravení. "
Kdy knihu Tajemství dobrého vývaru rozhodně číst
- baví vás tradiční a poctivá kuchyně
- jste fanynkou Lusie Hay
- nelámete si hlavu s počtem kalorií a podobnými nesmysly
Kdy knihu Tajemství dobrého vývaru rozhodně nečíst
- nevěříte na uzdravení skrz jídlo
- dáváte přednost hamburgerům a pizze
- afirmace je pro vás sprosté slovo
Za skvělý kulinářský zážitek děkuji nakladatelství Pragma, kde najdete i Tajemství dobrého vývaru.
O autorkách
Louise L. Hay se narodila 8. října 1926 v Los Angeles v Kalifornii. Pracuje jako spisovatelka publikací o osobním růstu, pořádá a vede semináře jako motivační kouč a přednáší o metafyzice. Více se o ní dozvíte na jejích webových stránkách ZDE. 
Heather Dane pracovala jako vysoce postavený manager, než ji před 16 lety potkalo úplně vyhoření. S psychikou se jí změnil i zdravotní stav. Naštěstí potkala Louse Hay a zamyslela se nad svým životním stylem a radikálně změnila svůj přístup. Stala se odbornicí na výživu, motivačním koučem a cvičitelkou jogy Začala být šťastnější a její tělo se uzdravilo. Více o Heather a její práci zjistíte na jejích stránkách ZDE.
Pořádný domácí vývar, nejlépe slepičí, je i pro mě symbol domova. Zajímavá kniha o neobyčejně obyčejném vývaru :-) Já čekám knihu na podobné téma, a sice Knedlíková revoluce :-)
OdpovědětVymazatZrovna dneska jsem knedlík dělala a asi mám ještě co dohánět :-D Ale vývary super a Luise je prostě báječná a úžasně vitální ženská. Čtení jsem si dost užila :-)
VymazatTak to vypadá jedle. ☺
OdpovědětVymazatJj, bylo ;-)
Vymazat