Pálenka

Název: Pálenka

Autor: Matěj Hořava
Nakladatelství: Host

Rok vydání: 2014

Počet stránek:  124

Celkové hodnocení: *****

Popravdě, nemám ráda pálenku. Nechutná mi. Ani na slivku mě neužije, i když jsem z Moravy. Piji ji jenom z donucení a ze zdravotních důvodů, když jsem nachlazená, skoro umírám a potřebuji se vypotit. Když však v Magnesii Liteře jako objev roku uspěla Pálenka Matěje Hořavy, rozhodla jsem se překonat odpor k tomuto nápoji a dát pálence druhou šanci...
  

Banát. Rumunský venkov. Konec světa. V útržkovitých příbězích plných nádherné češtiny se postupně noříme do zmatené mysli nepojmenovaného muže. Učitele. Kočovníka. Který zvládne Salto mortale, bojí se vzpomínek a zároveň je vyhledává. Ty se v jeho mysli vzpínají jako vlny Dunaje a stejnou měrou děsí i konejší. V drsném venkovském světě, v prostém světle všedních dní, obyčejní lidé, jejich štěstí i tragedie, zapomenuté hodnoty, radost z drobností...

"Sedím se stařičkým farářem ve vytopené farní knihovně (kouzelná kachlová kamna sálají blahodárné teplo; jako na zámcích se do nich nepřikládá z místnosti, ale z chodby; slyšíme, jak farářova sestra přihazuje nové poleno) ; srkáme slabou pálenku z vína (vinohrad se topí v mlze pod okny ; vinohrad : farářova největší láska) a mluvíme : jako obvykle německy (potkáme-li se na cestě či ve škole, potkáme-li se v hospodě, nikdy německy nemluvíme : až zde a po chvíli vždy oba plynule přejdeme k tomuto jazyku); mluvíme do šumu kamen a vůně pálenky: pomalu se probíráme z té dusné tíživé mlhy; pálenka nás pozvolna povznáší k nebi, rovná nám záda a zlehčuje dech... "

Autor ve svých myšlenkách bloudí jak v minulosti, tak v přítomnosti. Děj tak poletuje mezi Bavorskem, Brnem a Banátem. Úplně nelogicky použitá interpunkce, čeština ohnutá až na samou mez únosnosti, na můj vkus až příliš závorek. Jeho příběhy však mají jisté kouzlo. Text balancující na pomezí poesie a prózy. 

V této knize nenajdete žádný ústřední příběh. Je to v podstatě tlachání o ničem a o všem. Jako když v hospodě s kamarádem pijete pálenku. Za každým kotlem se ukrývá vzpomínka. Prázdné skleničky se postupně kupí na stole jako jednotlivé příběhy.

Čtení mi připomnělo doby, kdy jsme jezdili k babičce na vesnici na prázdniny a tábořit do "divočiny". Toulali se po lesích, nemytí, hladoví a přesto spokojení. Čas plynul pomaleji a mi vnímali svoje okolí všemi smysly. 

Tyto lyrické příběhy se mi nečetly snadno. I když je tato knížka útlá, ukrývá v sobě vskutku vydatný text, který je třeba opatrně dávkovat, stejně jako alkohol. Čtení jsem si však opravdu užívala. Příběh za příběhem se mi dostával pod kůži, abych na konci knihy zjistila, že jsem závislá. Doufám, že Matěj Hořava bude v psaní pokračovat a já si budu moci od něj opět něco přečíst.