Název: Lazarovy ženy
Rok vydání: 2015
Počet stránek: 336
Celkové hodnocení: *****
Vždycky, když je knížka označená zlatou nálepkou Edice světový bestseller, vzbudí to ve mě podezření. Lazarovy ženy od Mariny Stěpnovy byly navíc dvakrát oceněny v Big Book Prize 2012. Obal tedy dopředu slibuje netradiční čtenářský zážitek. Co se však skrývá uvnitř?
Lazar Lindt. Když se tento drobný zavšivený židáček s příliš velkou hlavou k neduživému tělu zjeví před branami moskevské státní univerzity, nikdo ještě netuší, co všechno ho v životě čeká. Když v něm Sergej Alexandrovič Čaldonov rozpozná geniální talent, nabídne mu místo na univerzitě a mladého vědce si vezme pod svoji ochranu. Lindtovi tak začne strmá kariéra mimořádně úspěšného a prominentního vědce, který může mít všechno. Tedy skoro všechno.... Naplano zahoří láskou k Marusje, manželce svého dobrodince. Ta však má oči jen pro Čaldonova, a o mnoho let mladšího Lindta bere víc jako svého syna než muže.
Když po Maruščině smrti už starý a již velmi vážený Lindt potká mladičkou Galinu, probudí se v něm staré a dávno pohřbené city. Galina je však zamilovaná do jiného muže a Lazar se jí hnusí. Podlehne však výhrůžkám tajné policie a za Lazara se vdá. Ten svoji mladou ženu rozmazluje ve všech směrech, přesto se však opětování své lásky nedočká. Galina je zraněná a ponížená příliš hluboko a i když se se svým osudem smíří, stane se z ní chladná a nenávistná žena. Teprve po Lindtově smrti zjistí, jak moc ji miloval a jak moc ho ona nenáviděla...
"Galina Petrovna chtěla odpovědět, říct aspoň něco, ale všechna nachystaná slova se jí vypařila z hlavy - a přitom tolik let čekala, chystala se, tisíckrát si představovala samu sebe, jak ho před smrtí prokleje, jak mu řekne všechno, co jí jako nechutný chuchvalec sedělo v krku celých dlouhých dvacet tři let jejího úděsného manželství. Zabořila hlavu do okraje gauče a bolestivě, jako by se jí chtělo zvracet, se rozplakala.
"Neplač, fejgele," poprosil ji potichu a v nic nedoufal, stejně jako když ji prosil celý život - o chléb, pohled, lásku, soucit. "Za všechno... ti moc děkuji." Odmlčel se a sbíral síly. "Ty jsi byla to nejlepší. V celém mém životě."
Galina Petrovna zvedla mokrý obličej, na čele jí planul otisk gauče a Lindt se na ni usmál, vděčně, něžně, ze všech svých sil."
Příběh uzavírá ještě jedna, poslední žena z rodu Lindt. Vnučka Galiny, Lidočka, která je až příliš podobná svému dědečkovi. V pěti letech přišla o maminku a pod přísnou taktovkou zlé babičky ji čeká vskutku neradostný život. Její učitelka tance v ní rozpozná ojedinělý talent a tak Liduška navštěvuje baletní školu. Díky vrozeným dispozicím dosahuje skvělých výsledků. Tanec ji však netěší a tajně sní o rodině, dětech, krásném domě na kopci...
Balet je vždy spojován s obrovskou bolestí, sebezapřením a překonáním sebe sama. Pokud čekáte veselý, pozitivní příběh, budete zklamáni. Jako správný klasický ruský román jsou i Lazarovy ženy, plné utrpení a velkých citů. Je však zároveň napsán velice současně a čtivě. Autorka v textu plynule přeskakuje jak mezi jednotlivými postavami, tak mezi přítomností a minulostí. Když si však na její rytmus zvyknete, je to jako by jednotlivé myšlenky mezi řádky tančily. Velkou pozornost věnuje detailům a drobnostem. Máte pak pocit, že stojíte přímo vedle hlavních hrdinů a jste součástí dění. Také jsem ocenila citlivé zasazení děje do historických souvislostí a událostí. Umocnilo to pocit autentičnosti, který jsem z knihy měla.
Tento román se mi četl hodně obtížně. Hluboce mě zasáhl a musím se přiznat, že u některých pasáží jsem jsi dokonce poplakala. Obrovský, teskný příběh o lásce i nezničitelné vůli bojovat s osudem. Opakující se motiv nenaplněného citu vzbuzuje pocit beznaděje a podvědomou touhu po šťastném konci. Knihu bych doporučila všem, kdo nestojí o plytké milostné příběhy, ale hledají něco víc.
Lazar Lindt. Když se tento drobný zavšivený židáček s příliš velkou hlavou k neduživému tělu zjeví před branami moskevské státní univerzity, nikdo ještě netuší, co všechno ho v životě čeká. Když v něm Sergej Alexandrovič Čaldonov rozpozná geniální talent, nabídne mu místo na univerzitě a mladého vědce si vezme pod svoji ochranu. Lindtovi tak začne strmá kariéra mimořádně úspěšného a prominentního vědce, který může mít všechno. Tedy skoro všechno.... Naplano zahoří láskou k Marusje, manželce svého dobrodince. Ta však má oči jen pro Čaldonova, a o mnoho let mladšího Lindta bere víc jako svého syna než muže.
Když po Maruščině smrti už starý a již velmi vážený Lindt potká mladičkou Galinu, probudí se v něm staré a dávno pohřbené city. Galina je však zamilovaná do jiného muže a Lazar se jí hnusí. Podlehne však výhrůžkám tajné policie a za Lazara se vdá. Ten svoji mladou ženu rozmazluje ve všech směrech, přesto se však opětování své lásky nedočká. Galina je zraněná a ponížená příliš hluboko a i když se se svým osudem smíří, stane se z ní chladná a nenávistná žena. Teprve po Lindtově smrti zjistí, jak moc ji miloval a jak moc ho ona nenáviděla...
"Galina Petrovna chtěla odpovědět, říct aspoň něco, ale všechna nachystaná slova se jí vypařila z hlavy - a přitom tolik let čekala, chystala se, tisíckrát si představovala samu sebe, jak ho před smrtí prokleje, jak mu řekne všechno, co jí jako nechutný chuchvalec sedělo v krku celých dlouhých dvacet tři let jejího úděsného manželství. Zabořila hlavu do okraje gauče a bolestivě, jako by se jí chtělo zvracet, se rozplakala.
"Neplač, fejgele," poprosil ji potichu a v nic nedoufal, stejně jako když ji prosil celý život - o chléb, pohled, lásku, soucit. "Za všechno... ti moc děkuji." Odmlčel se a sbíral síly. "Ty jsi byla to nejlepší. V celém mém životě."
Galina Petrovna zvedla mokrý obličej, na čele jí planul otisk gauče a Lindt se na ni usmál, vděčně, něžně, ze všech svých sil."
Příběh uzavírá ještě jedna, poslední žena z rodu Lindt. Vnučka Galiny, Lidočka, která je až příliš podobná svému dědečkovi. V pěti letech přišla o maminku a pod přísnou taktovkou zlé babičky ji čeká vskutku neradostný život. Její učitelka tance v ní rozpozná ojedinělý talent a tak Liduška navštěvuje baletní školu. Díky vrozeným dispozicím dosahuje skvělých výsledků. Tanec ji však netěší a tajně sní o rodině, dětech, krásném domě na kopci...
Balet je vždy spojován s obrovskou bolestí, sebezapřením a překonáním sebe sama. Pokud čekáte veselý, pozitivní příběh, budete zklamáni. Jako správný klasický ruský román jsou i Lazarovy ženy, plné utrpení a velkých citů. Je však zároveň napsán velice současně a čtivě. Autorka v textu plynule přeskakuje jak mezi jednotlivými postavami, tak mezi přítomností a minulostí. Když si však na její rytmus zvyknete, je to jako by jednotlivé myšlenky mezi řádky tančily. Velkou pozornost věnuje detailům a drobnostem. Máte pak pocit, že stojíte přímo vedle hlavních hrdinů a jste součástí dění. Také jsem ocenila citlivé zasazení děje do historických souvislostí a událostí. Umocnilo to pocit autentičnosti, který jsem z knihy měla.
Tento román se mi četl hodně obtížně. Hluboce mě zasáhl a musím se přiznat, že u některých pasáží jsem jsi dokonce poplakala. Obrovský, teskný příběh o lásce i nezničitelné vůli bojovat s osudem. Opakující se motiv nenaplněného citu vzbuzuje pocit beznaděje a podvědomou touhu po šťastném konci. Knihu bych doporučila všem, kdo nestojí o plytké milostné příběhy, ale hledají něco víc.
Za recenzní výtisk děkuji internetovému knihkupectví Bux.cz, kde najdete nejen román Lazarovy ženy, ale i spoustu dalších úžasných knih.
Marina Stěpnova se narodila v roce 1971. Vyrůstala v lékařské rodině a jako malá chtěla být lékařkou. Její kariéra se však odvíjela jiným směrem. Její učitel v ní rozpoznal literární talent a přesvědčil ji, aby si zvolila cestu spisovatelky. Dnes Marina pracuje jako redaktorka v pánském časopisu, píše knihy, překládá z rumunštiny a nějaký čas se dokonce věnovala náboženské poezii.
O autorce
Marina Stěpnova se narodila v roce 1971. Vyrůstala v lékařské rodině a jako malá chtěla být lékařkou. Její kariéra se však odvíjela jiným směrem. Její učitel v ní rozpoznal literární talent a přesvědčil ji, aby si zvolila cestu spisovatelky. Dnes Marina pracuje jako redaktorka v pánském časopisu, píše knihy, překládá z rumunštiny a nějaký čas se dokonce věnovala náboženské poezii.
Její román Lazarovy ženy byl hned dvakrát oceněn. V nejrprestižnější ruské literární soutěži Velká kniha okouzlil nejen porotu, ale i veřejnost. Na románu pracovala celých 5 let. Jestli výsledky stojí za to posuďte sami ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat