Jídlo z knih - Mazurek podle Lidočky

Jednou z hrdinek knihy Lazarovy ženy od Mariny Stěpnovy je i Lidočka. Křehká baletka, která tajně sní o velké rodině, které bude moci zajistit krásný domov a vařit skvělá jídla.

"Lidočka, která už dávno uměla celý posvátný spis nazpaměť, si rychle jako modlitbu přeříkala recept - půl libry másla třít doběla, přimíchávat půl libry cukru, šest žloutků, čtvrt šálku rozdrcených hořkých a čtvrt šálku sladkých mandlí, šest ušlehaných bílků a půl libry mouky, nalít do ploché papírové formy vymazané máslem a dát péci.

"Nechat mazurek v papíře, dokud nevychladne," upozornila Lidočku přísně Maruška a vzápětí, mírnějším tónem , poradila: "Nahoře se může polít polevou, nebo ozdobit podle přání, nebo posypat rozinkami, cukrem, mandlemi." Lidočka poslušně přikývla - neměla ani ponětí, jaký je rozdíl mezi hořkými a sladkými mandlemi, ale to nebylo důležité. Důležitá byla jen teplá vůně těsta, která prostoupila kuchyni, dětské zápasení u stolu - vášnivé a veselé - za právo vytáhnout jako první mazurek zpod utěrky."

Mazurek je tradiční polské sladké pečivo, které se peče na Velikonoce. Snad každá rodina má svůj zaručený recept, proto má mazurek nespočet variací. Měl by mít však čtvercový nebo obdélníkový tvar. Potírá se různými náplněmi ze sušeného ovoce, marmeládami, máslovým krémem, cukrovou polevou nebo čokoládou a zdobí se ořechy, mandlemi, kandovaným i čerstvým ovocem. 

Recept

Těsto:

250 g másla

250 g cukru

6 vajec (žloutky bílky zvlášť)

1/2 šálku mletých mandlí

250 g hladké mouky

Krém:

250 g másla

1 karamelové salko

Máslo utřeme s cukrem a žloutky. Přisypeme mandle, hladkou mouku a na konec opatrně zamícháme sníh z bílků. Nalijeme na hlubší plech vyložený pečícím papírem a pečeme na 180°C. Necháme vychladnout. 

Já mazurek v polovině překrojila a slepila poloviny k sobě rybízovou marmeládou a krémem ze salka a másla. Na zdobení jsem použila slunečnicová semínka v čokoládě. 

O autorce

Marina Stěpnova se narodila v roce 1971. Vyrůstala v lékařské rodině a jako malá chtěla být lékařkou. Její kariéra se však odvíjela jiným směrem. Její učitel v ní rozpoznal literární talent a přesvědčil ji, aby si zvolila cestu spisovatelky. Dnes Marina pracuje jako redaktorka v pánském časopisu, píše knihy, překládá z rumunštiny a nějaký čas se dokonce věnovala náboženské poezii.

Její román Lazarovy ženy byl hned dvakrát oceněn. V nejprestižnější ruské literární soutěži Velká kniha okouzlil nejen porotu, ale i veřejnost. Na románu pracovala celých 5 let.