Název: Deník kočičího intelektuála
Autor: Petra Polsen
Nakladatelství: Tomáš Růžička
Rok vydání: 2014
Počet stránek: 157
Celkové hodnocení: *****
Knížka zachycuje přesně jeden rok ze života pražského kocoura, který vlastně ani nemá pořádné jméno. Tedy alespoň ne na začátku. Jeho páníček, vysokoškolský profesor na odpočinku, mu říká kamaráde nebo šelmo, i když v podstatě neslyší ani na jedno. Žijí si spolu klidným všedním životem důchodce a domácího kocoura...
"21. února
Dnes jsem poprvé (a doufám, že naposledy) ochutnal lanšmít. Je neděle a můj člověk mi v pátek zapomněl koupit moje oblíbené kapsičky (s příchutí skandinávský losos a zvěřinové menu). Nejdřív to vypadalo, že vyrazí do supermarketu, ale pak ve spíži našel jakousi konzervu a tak se zaradoval:
"Vida! My si vždycky nějak poradíme!"
Upřímně řečeno, měl jsem dojem, že větší radost má z toho, že nemusí jít nakupovat, než z oho, že nepadnu hladem.
Takže ta podivně páchnoucí hmota, která se tváří jako maso, mi byla naservírována už ráno. Rozhodl jsem se být raději o hladu.
Večer mi tak kručelo v břiše, že jsem kapituloval a s veškerým sebezapřením se do hmoty pustil.
"No vidíš, hlad je nejlepší kuchař," pochválil mě můj člověk. Za chvíli jsem ale stejně všechno vyzvracel.
Můj člověk se podivil, jak je to možné, když večeřel to samé.
"Jestli ty nejsi nějak zmlsaný, kamaráde," prohlásil.
To se mě trochu dotklo, protože až doteď jsem snědl všechno, co mi bylo předloženo, bez větších výhrad. Je pravda, že se jednalo o časem prověřenou a tím pádem mou oblíbenou stravu, ale stejně... Doufám, že to pro pana profesora bude poučením, aby mi už nic podobného nedával. On si může takové jídlo dovolit, protože na rozdíl ode mě nemusí dbát na lesklou srst."
Zimy tráví společně v pražském bytě, v létě se přesouvají na chalupu sestry pana profesora. Tam tentokrát na nějaký čas uvíznou, protože Prahou se valí stoletá voda, a oni se nemůžou do svého domova vrátit. Našemu milému kocourovi se život na venkově zalíbí a při snaze odchod co nejvíce oddálit se zaběhne a srazí ho auto. Co se stane s kocourem dál? Podaří se mu přežít? Vrátí se k páníčkovi, nebo si najde jinou rodinu? To si už musíte přečíst sami.
"21. února
Dnes jsem poprvé (a doufám, že naposledy) ochutnal lanšmít. Je neděle a můj člověk mi v pátek zapomněl koupit moje oblíbené kapsičky (s příchutí skandinávský losos a zvěřinové menu). Nejdřív to vypadalo, že vyrazí do supermarketu, ale pak ve spíži našel jakousi konzervu a tak se zaradoval:
"Vida! My si vždycky nějak poradíme!"
Upřímně řečeno, měl jsem dojem, že větší radost má z toho, že nemusí jít nakupovat, než z oho, že nepadnu hladem.
Takže ta podivně páchnoucí hmota, která se tváří jako maso, mi byla naservírována už ráno. Rozhodl jsem se být raději o hladu.
Večer mi tak kručelo v břiše, že jsem kapituloval a s veškerým sebezapřením se do hmoty pustil.
"No vidíš, hlad je nejlepší kuchař," pochválil mě můj člověk. Za chvíli jsem ale stejně všechno vyzvracel.
Můj člověk se podivil, jak je to možné, když večeřel to samé.
"Jestli ty nejsi nějak zmlsaný, kamaráde," prohlásil.
To se mě trochu dotklo, protože až doteď jsem snědl všechno, co mi bylo předloženo, bez větších výhrad. Je pravda, že se jednalo o časem prověřenou a tím pádem mou oblíbenou stravu, ale stejně... Doufám, že to pro pana profesora bude poučením, aby mi už nic podobného nedával. On si může takové jídlo dovolit, protože na rozdíl ode mě nemusí dbát na lesklou srst."
Zimy tráví společně v pražském bytě, v létě se přesouvají na chalupu sestry pana profesora. Tam tentokrát na nějaký čas uvíznou, protože Prahou se valí stoletá voda, a oni se nemůžou do svého domova vrátit. Našemu milému kocourovi se život na venkově zalíbí a při snaze odchod co nejvíce oddálit se zaběhne a srazí ho auto. Co se stane s kocourem dál? Podaří se mu přežít? Vrátí se k páníčkovi, nebo si najde jinou rodinu? To si už musíte přečíst sami.
Jsem majitelka kočky, přesněji řečeno u jedné kočky bydlím, a musím říct, že některé scény jako by autorka "obšmírla" z naší domácnosti. Originální, vtipné, trefné, místy i lehce smutné až dojemné vyprávění se spoustou vedlejších drobných zápletek ze života "jeho lidí" viděné z pohledu kocoura nás nutí k zamyšlení nad tím, co je v životě důležité. Autorce se skvěle podařilo vystihnout, co by nám tak nejspíš kočky řekly, kdyby uměly mluvit. Jediné co bych jí snad malinko vytkla je, na můj vkus, příliš otevřený konec. Že by si autorka chystala půdu pro pokračování? Inu kdo ví. Osobně si myslím, že by byla velká škoda, kdyby se psaní přestala věnovat a budu se těšit na její další tvorbu.
O autorovi
Petra Polsen se narodila 21.2.1971 v Prostějově. Vystudovala chemii a angličtinu a 6 let učila na Gymnáziu Jiřího Wolkera. V současnosti se věnuje odborným překladům.
Jejími prvními literárními počiny byly povídky. V roce 2013 se zúčastnila soutěže Česko hledá spisovatelky, ve které se umístila jako jedna z pěti vítězek vyhlášených z více než 600 soutěžících. V roce 2014 vydala svou první knihu "Deník kočičího intelektuála".
Mezi její záliby patří jízda na kole, na bruslích a ráda chodí do přírody.
Žádné komentáře:
Okomentovat