Jak si žiju

Moc se mi líbil projekt, který na mě blikl na blogu Rachel-Roo a tak je tu moje malá vykecávačka na téma "Jak si žiju". Snad Vás malý pohled do mého soukromí nebude moc nudit ;-)

Můj den začal ve 3 ráno. To za mnou přišel do postele Toník, že už nemůže spát a chce si povídat. Zahnala jsem ho úspěšně do postele, s tím že maminka je jenom člověk a ve 3 ráno dost dobře nefunguje. Pak jsem nemohla zabrat. Klasika. Do 4 do rána jsem si četla Vraždy v kruhu. Když jsem konečně usnula, v půl páté přišla Eliška, že už se jí nechce spinkat a chce si povídat. Ach jo, co jsem komu udělala. Vzala jsem si ji pod peřinu a ukecala ke spaní. V šest mě vzbudil budík. Muž vstával do práce. Potřetí jsem to ráno přemýšlela, kde nastala v Matrixu chyba...

No nic, vysoukala jsem se z postele, nachystala drobotině oblečení. Zatím co si dávali snídani, šla jsem se zcivilizovat do koupelny (rozuměj vyčistila si zuby, namalovala obličej, použila deodorant), oblékla sebe, děti a vyhnala je do školky, do školy, do práce. 

V osm mě vyzvedl kolega Tomáš a jeli jsme na školení do Olomouce. Pracuji sice už rok jako knihovnice, ale nejsem knihovnicí vystudovanou, takže chodím každý týden ve středu na rekvalifikační kurz. Některé přednášky vede i náš kolega, tak byl tak hodný a vzal mě ráno autem. Měl tentokrát dopolední blok a přednášel nám o internetu v knihovnách. Neodolala jsem a vyfotila jsem si ho. Má to strašně nerad, ale za katedrou se nemohl bránit. Takže dámy a pánové - kolega knihovník Tomáš Štefek ;-)

Přednáška trvala do 12 hodin. Pak jsem za zvuku sirén odešli na oběd. Být terorista, naplánuju si útok na první středu v měsíci na 12 hodin. To by bylo mrtvejch....  Hovězí vývar, pizza a heřmánkový čaj mi udělaly dobře. Mám od minulého týdne šílenou rýmu a trpím jak pes. Odpolední přednáška na téma Budování a organizace informačního fondu s panem Pokorným utekla vcelku rychle. Toho jsem se teda fotografovat neodvážila, zas taková frajerka nejsem. 

Pak už honem na tramvaj, na autobus, pro Elišku do školky. Po cestě jsem se ještě zastavila doma. Zjistila jsem, že kočka byla celý den na chodbě. Chudina. Buď jsem už tak stará nebo jsem zamilovaná. Spíš to první. Jsem hrozná panička. No, hlavně že to Alžběta přežila. Ve schránce jsem ještě našla lístky od pošťačky s upozorněním, že na mě na poště čekají balíčky. Hurá, došlo čtivo!

Utíkala jsem do školky pro tu svoji princeznu. Rychle jsem jí pomohla s oblékáním a hurá na poštu, aby nám nezavřeli. Po cestě se malé chtělo čůrat. Já nevím, že si to ti prcci vždycky načasují na místa, kde není kam jít. Čůrání u keříku, v zimě, v oteplovačkách, no dovedete si to představit.... V tomhle to mají kluci prostě jednodušší. Ale dobrý, zvládly jsme i tuhle nesnáz a došly  na poštu včas. Cestou domů jsme ještě potkaly strejdu Radka s Terezkou. Holky daly řeč, já se strejdou taky. Pak jsme ještě zamávaly na vláček ( nejel žádnej fouňa a hezky nám zahoukal), koupily si tvarohové buchty a kyselýho duhovýho hada a spěchaly domů do tepla.

El si k buchtě vymrčela pohádku. Momentálně u nás frčí Tři bratři, už to pomalu znám zpaměti. Aspoň jsem si v klidu rozbalila poštu. Moyes od Dobrovského, Petrusová a Urban od Fragmentu. Poslední dobou jsem četla samé krváky, tak už se těším na trochu té něhy a romantiky. 

Kolem půl šesté došel Toník s babičkou z tréningu. Zdlábl večeři a v šest jsme se vrhli na úkoly. Tři řádky r, nějaké to čtení, inu první třída, brnkačka. Skončila pohádka, Eli si šla hrát s panenkama na červenou karkulku, já si s Toníkem zahrála Genial. Porazila jsme ho jen o fous, je šikula. 

No a pak už umýt, vyčistit zuby a spát. Toník padnul po fotbale jak podťatej, Eliška protestovala, ale tři pohádky ji umlčely. Konečně klid! Sedla jsem si s mužem k telce, zobala nachos a koukala na poslední díl Hobita. Po hodině jsem to vzdala, osprchovala se a zalezla do postele. Přečetla si 2 kapitoly Vražd v kruhu a kolem jedenácté upadla do sladkého bezvědomí.

A takhle zhruba vypadá můj den. Co u vás? Jak vy prožíváte své dny?