Pěna dní

Název: Pěna dní
Autor: Boris Vian
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2011
Počet stránek: 179









Celkové hodnocení: *****

Tahle knížka mě lákala už od loňského roku, kdy jsem viděla upoutávku ke stejnojmennému filmu. Udělala jsem si tedy radost a s lehkým zpožděním jsem si knížku přečetla.

Hlavními hrdiny tohoto zvláštního příběhu jsou tři muži a tři ženy. Colin, bohatý floutek, který žije jen přítomností. Nicolas, Colinův kuchař a něco jako osobní sluha. Chick, Colinův dobrý kamarád, podivínský chudý inženýr, jehož největší vášní je výstřední myslitel Jean-Sol Partr. Chick se dvoří Nicolasově neteři Alise. Nicolas si začne s Colinovou kamarádkou Isis. Jdou společně na večírek a tam  Isis seznámí Colina s Chloé.

"Chloé měla červené rty, hnědé vlasy a vypadala šťastně, a to ne kvůli svým šatům.
"Nemám odvahu!" hlesl Colin.
A potom Alise pustil a šel Chloé vyzvat k tanci. Podívala se na něho. Usmála se a pravou ruku mu položila na rameno.Cítil na krku její svěží prsty. Zredukoval vzdálenost mezi sebou a jí tak, že povelem z mozku přenášeným pomocí pozorně voleného páru lebečních nervů, stáhl pravý biceps.
Chloé se na něho stále dívala. Měla modré oči. Pohodila hlavou, aby jí kadeřavé lesklé vlasy sklouzly dozadu, a pak jediným rozhodným a odhodlaným pohybem přitiskla svůj spánek Colinovi na tvář.
Najednou nastalo kolem naprosté ticho a převážná část ostatních přítomných pro ně splynula vniveč. Jak se však dalo čekat, deska se zastavila. Teprve teď se Colin vpravil zase do skutečnosti a všiml si, že strop je průhledný a že skrz něj nahlížejí dolů hořejší nájemníci, že stěny jsou dole lemovány širokým pásem vodních kosatců, že z otvorů tu a tam rozmístěných vychází pestře zbarvený plyn a že jeho přítelkyně Isis stojí před ním a nabízí mu na hercnyském podnosu cukroví"

Colin se do Chloé bláznivě zamiluje a ta jeho city opětuje, za krátkou dobu strojí svatbu. Vše je krásné, barevné, dokonalé, zalité sluncem a duhou. Na svatební cestě však Chloé vážně onemocní. V plicích jí vykvete leknín. Colin kvůli nákladné léčbě nemoci své ženy a také částečně Chickovým přičiněním přijde o veškeré peníze a je nucen začít pracovat. Jejich malý kouzelný svět zahalí temnota a beznaděj.

Pokud nemáte rádi surrealismus, nesnáší poezii, stojíte nohama pevně na zemi a nadnesená přirovnání  vám nic neříkají, prosím vás, nečtěte to. Nebude se vám to líbit. Příběh se odehrává ve světě, kde je takřka všechno možné. K ranní hygieně patří zastřihování koutků očních víček, na rande se chodí s růžovým obláčkem, který voní skořicovým cukrem a při prostírání nesmí chybět vycpaná slunéčka sedmitečná. Zvláštní až skoro snové prostředí však dobře vystihuje pocity a momentální rozpoložení hlavních postav. Pokud se něčím hlavní hrdinové trápí, nebo naopak jsou šťastni, mění se fyzicky i jejich okolí. Pokoje buď září sluncem a barvami, nebo se zmenšují, tmavnou, vybavení ztrácí na lesku a honosnosti. Při čtení nesmíte přemýšlet. Nemůžete se soustředit na detaily, zabývat se malichernostmi, jako je například porušování fyzikálních zákonů. Musíte to brát tak, jak to je. Pak uvidíte krásný, i když tragický milostný příběh dvou mladých lidí okořeněný špetkou humoru i smutku.

V knize se v podstatě zrcadlí Vianův divoký nevázaný život. Protože byl vášnivým trumpetistou, jako bonus jsem si pro vás připravila písničku Chloe v úpravě Duka Ellingtona, která je v knize zmiňovaná.

Ještě mi dovolte jedno video. Upoutávku ke stejnojmennému filmu. V hlavní roli kromě Audry Tatou se objeví i úžasný komik Gad Elmaleh, jehož scénky na www.videacesky.cz mě dokáží spolehlivě rozesmát. Film sice už tak veselý nebyl, přesto si myslím, že se autorům podařilo velice dobře vystihnout atmosféru knihy.

O autorovi:

Boris Vian, známý též pod pseudonymem Vernon Sullivan, se narodil 10. března 1920 a zemřel 23. června v roce 1959. Byl známým francouzským prozaikem, novinářem a kritikem, jazzovým hudebním skladatelem, trumpetistou, dramatikem, písničkářem, hercem, malířem překladatelem a scénáristou.

V roce 1942 se stal hudebníkem v jazzovém orchestru a druhou světovou válku Vian prožil mezi hudbou a mejdany. Pro nedostatek peněz byl v roce 1945 nucen začít pracovat ve Francouzském normalizačním úřadu. Od roku 1946 pak pracoval v Živnostenské komoře papírenského průmyslu. V této době napsal několik děl, která umožnila stát se mu finančně nezávislým.

Jeho nejpopulárnější román Pěna dní ho proslavil až po jeho smrti. Zemřel v 39 letech při promítání filmové verze svého románu Naplivu na vaše hroby na srdeční selhání.