Když jsem začala psát tento blog, zjistila jsem jednu věc - poučovat a kritizovat umí každý. Kolikrát jsem si vyslechla věty typu "to bych zvládla taky", "on ty blbosti jako někdo čte?" a podobně. No, zatím mě to neodradilo a tak můj blog žije, roste a dělá mi většinou radost.
Musím však přiznat, že i já jsem jenom obyčejný smrtelník a jako takový dělám chyby. Každý, kdo se někdy snažil něco napsat, mi určitě potvrdí, že po hodinách civění do textu ty překlepy už prostě nevnímáte. A tady nastupuje korektor. Člověk, který dokáže objektivně pracovat s textem, najde v něm chyby a upozorní na ně. Být korektorem není jen tak. Není to jenom povolání. Je to životní styl, diagnoza, obsese. Správný korektor vidí chyby všude a ve všem. Jeho život není procházka růžovým sadem. Jeho posláním je napravovat chyby. A tak sám, bez přátel a kamarádů, čelí překlepům, hrubkám a gramatickým chybám. Nepochopený, zatracovaný, vždy ale věrný pravidlům pravopisu.
Své o tom ví Vilém Koubek a Jana Kilianová, kteří mají na svědomí komiks Korektor. Najdete v něm 140 zábavných stripů, bonusy a vyřazené kousky ze života korektora i autorů. Začínající spisovatele s holubičí povahou nejspíš vyděsí. Jestli však máte rádi černý humor, knížka vás určitě pobaví.
Ráda bych věděla, jaké máte zkušenosti s korektory vy? Kontroluje po vás někdo příspěvky než je pustíte do světa? Jste nepříčetní, když vás někdo upozorní na chybu, nebo to berete sportovně?
Bez mučení se přiznávám, že občas poprosím svého manžela, kamarády nebo kolegy v práci, jestli by nebyli tak hodní a nezkontrolovali mi napsaný text. Většinou však říkám lidem, o kterých vím, že budou objektivní, neodsoudí mě a nebudou za mými zády všem vykládat, jak jsem úplně neschopná, kdykoli objeví v příspěvku nějakou chybu. O to asi nestojí nikdo.
Musím však přiznat, že i já jsem jenom obyčejný smrtelník a jako takový dělám chyby. Každý, kdo se někdy snažil něco napsat, mi určitě potvrdí, že po hodinách civění do textu ty překlepy už prostě nevnímáte. A tady nastupuje korektor. Člověk, který dokáže objektivně pracovat s textem, najde v něm chyby a upozorní na ně. Být korektorem není jen tak. Není to jenom povolání. Je to životní styl, diagnoza, obsese. Správný korektor vidí chyby všude a ve všem. Jeho život není procházka růžovým sadem. Jeho posláním je napravovat chyby. A tak sám, bez přátel a kamarádů, čelí překlepům, hrubkám a gramatickým chybám. Nepochopený, zatracovaný, vždy ale věrný pravidlům pravopisu.Své o tom ví Vilém Koubek a Jana Kilianová, kteří mají na svědomí komiks Korektor. Najdete v něm 140 zábavných stripů, bonusy a vyřazené kousky ze života korektora i autorů. Začínající spisovatele s holubičí povahou nejspíš vyděsí. Jestli však máte rádi černý humor, knížka vás určitě pobaví.
Ráda bych věděla, jaké máte zkušenosti s korektory vy? Kontroluje po vás někdo příspěvky než je pustíte do světa? Jste nepříčetní, když vás někdo upozorní na chybu, nebo to berete sportovně?
Bez mučení se přiznávám, že občas poprosím svého manžela, kamarády nebo kolegy v práci, jestli by nebyli tak hodní a nezkontrolovali mi napsaný text. Většinou však říkám lidem, o kterých vím, že budou objektivní, neodsoudí mě a nebudou za mými zády všem vykládat, jak jsem úplně neschopná, kdykoli objeví v příspěvku nějakou chybu. O to asi nestojí nikdo.
Po mně to nikdo nečte, hlavní důvod je strip #95 :D Ba ne, ale v blízkém okolí jsem ještě nenašla žádného dobrodince. ;-)
OdpovědětVymazatKorektora mám ráda, vždycky se ale stydím, že neumím správně česky. A někdy se mi povede taková hrubka, že bych si za to nejraději nafackovala. :D A čárky jsou mé věčné prokletí. A taky často 3 osoba množného čísla u sloves. :D
No já si radši utrhnu ostudu u manžela (ten je na to zvyklý), než aby mi na chybu přišel někdo jiný :-) Ale taky nemá na mě vždycky čas a občas se mi taky zadaří taková příšernost, že jsem v pokušení chodit kanalizací s papírovým pytlíkem na hlavě (pro sichr) :-D
Vymazat