Název: SběratelAutor: John Fowles
Nakladatelství: Kniha Zlín
Rok vydání: 2014
Počet stránek: 243
Celkové hodnocení: *****
Poslední dobou, jako houby po dešti, vyrašila nová vydání starých knih. Někdy reedice dopadne na výbornou a starý příběh si i po letech najde nové čtenáře. Bohužel mi přijde, že s knihou Sběratel udělalo nakladatelství Kniha Zlín menší krok vedle.
Hlavním hrdinou je Frederick Clegg, nenápadný, zakřiknutý, samotářský, průměrný úředník. Otec zemřel a matka ho opustila, když byl ještě malý. Bydlí společně se sestřenicí Mabel u tety Annie. Jeho největším koníčkem je sbírání motýlů. Platonicky je zamilovaný do mladé umělkyně Mirandy. Krásná malířka však patří do úplně jiné společenské vrstvy. Má svůj svět, svoje přátele, záliby a ani netuší, že má nějakého obdivovatele. Jednoho dne Frederick vyhraje v loterii 73 091 liber. Zaplatí tetě a sestřenici výlet za příbuznými do Austrálie a pro sebe si koupí osamělý dům na venkově. Když uvidí sklepní prostory, zrodí se mu v hlavě zcela nečekaný nápad. Unese Mirandu.
"Promiňte, zavolal jsem na ni, vyznáte se trochu ve psech?
Zastavila se. "Proč?" zeptala se.
Je to hrozné, já jsem zrovna jednoho přejel, řekl jsem. Vběhl mi do cesty. Teď nevím, co s ním mám dělat. Mrtvý není. Nakoukl jsem starostlivě do vozu.
"Chudinka malá,"vyhrkla soucitně.
Zamířila ke mě, aby se podívala dovnitř. Přesně, jak jsem čekal.
Žádná krev tu není, ujišťoval jsem ji, ale nemůže se hýbat.
Obešla otevřené zadní dveře a já jsem ustoupil, jako bych jí nechtěl zaclánět. Předklonila se, aby tam nakoukla, bleskově jsem obhlédl ulici, nikde nikdo, a pak jsem ji dostal. Nevydala ani hlásek, tak ji to zřejmě překvapilo. Přimáčkl jsem jí polštářek, který jsem předtím držel v kapse, přímo na ústa a na nos, tiskl jsem ji k sobě, až jsem cítil zápach chloroformu, rvala se jako ďas, ale nebyla žádný silák, spíš drobnější než jsem si myslel. Z hrdla jí vycházely nějaké klokotavé zvuky. Zase jsem se podíval na ulici a říkám si, už je to tady, bude se bránit a já ji budu muset uhodit nebo utéct. Už jsem chtěl málem vzít do zaječích, ale vtom zčistajasna zvadla, najednou jsme ji spíš podpíral než držel, aby se nevzpouzela. Vstrčil jsem ji napůl do vozu, pak jsem jedním trhnutím otevřel druhé dveře, vlezl dovnitř, vtáhl ji k sobě a oboje dveře tiše zavřel. Obrátil jsem ji a zvedl na lůžko. Byla moje."
Frederick Mirandu uvězní ve sklepě, kde pro ni dopředu zařídil pokoj. Nechce ji nijak zneužít, ani jinak jí ublížit. Chce ji vlastnit. Doufá, že časem Miranda pochopí, jak moc ji má rád, a zůstane s ním dobrovolně. Postupně však zjišťuje, že Miranda není tou dokonalou ženou, kterou si pro sebe vysnil. Pohrdá jím, považuje ho za ubožáka a násilníka a jediné na co myslí je útěk.
Autor rozebírá příběh ze dvou různých úhlů. Nejdřív sledujeme situaci z pohledu únosce a pak z perspektivy unesené, formou deníku, který si v zajetí vede. Mirandin odpor, zloba a zoufalství proti zakřiknutému, přesto však velice nebezpečnému Frederickovi. Je tak možné velice dobře vidět, jak se postupně mění charakter jednotlivých postav a co se vlastně skrývá za jejich jednáním.
Román vznikl v 60. letech a svojí atmosférou mi lehce připomněl Hitchcocka a jeho Ptáky. Příběh postavený na vyprávění o únosu z pohledu psychopata a následný film musel ve své době vzbudit velkou pozornost. Fowles je dobrý vypravěč a dokázal mě místy zaujmout, přesto si myslím, že na toto téma byly napsány lepší knihy. Pokud máte rádi šedesátá léta a mrazivé napětí, je tato kniha určena pro vás. Mě příběh bohužel nijak zvlášť neoslovil.
John Fowles se narodil 31. března 1926 a zemřel 5. listopadu 2005 v Jihovýchodní Anglii v hrabství Esex. Po studiích na Oxfordu nastoupil v roce 1951 na soukromé škole na řeckém ostrově Spetsai jako učitel Angličtiny. Psal zde básně, které později publikoval. Ze zkušeností z pobytu čerpal i při psaní svého románu Mág. V roce 1953 byl však propuštěn a vrátil se do Anglie. V roce 1954 se oženil a téměř 10 let vyučoval angličtinu zahraniční studenty. Na románu sběratel začal pracovat v roce 1960. Kniha vyšla v roce 1963 a sklidila velký úspěch. V roce 1965 byl román zfilmován. Ke sklonku života žil a pracoval v Lyme Regis ve vile Belmont. V letech 1979-1988 vykonával funkci kurátora Muzea Lyme Regis, odkud odešel do důchodu po mozkové mrtvici.
Hlavním hrdinou je Frederick Clegg, nenápadný, zakřiknutý, samotářský, průměrný úředník. Otec zemřel a matka ho opustila, když byl ještě malý. Bydlí společně se sestřenicí Mabel u tety Annie. Jeho největším koníčkem je sbírání motýlů. Platonicky je zamilovaný do mladé umělkyně Mirandy. Krásná malířka však patří do úplně jiné společenské vrstvy. Má svůj svět, svoje přátele, záliby a ani netuší, že má nějakého obdivovatele. Jednoho dne Frederick vyhraje v loterii 73 091 liber. Zaplatí tetě a sestřenici výlet za příbuznými do Austrálie a pro sebe si koupí osamělý dům na venkově. Když uvidí sklepní prostory, zrodí se mu v hlavě zcela nečekaný nápad. Unese Mirandu.
"Promiňte, zavolal jsem na ni, vyznáte se trochu ve psech?
Zastavila se. "Proč?" zeptala se.
Je to hrozné, já jsem zrovna jednoho přejel, řekl jsem. Vběhl mi do cesty. Teď nevím, co s ním mám dělat. Mrtvý není. Nakoukl jsem starostlivě do vozu.
"Chudinka malá,"vyhrkla soucitně.
Zamířila ke mě, aby se podívala dovnitř. Přesně, jak jsem čekal.
Žádná krev tu není, ujišťoval jsem ji, ale nemůže se hýbat.
Obešla otevřené zadní dveře a já jsem ustoupil, jako bych jí nechtěl zaclánět. Předklonila se, aby tam nakoukla, bleskově jsem obhlédl ulici, nikde nikdo, a pak jsem ji dostal. Nevydala ani hlásek, tak ji to zřejmě překvapilo. Přimáčkl jsem jí polštářek, který jsem předtím držel v kapse, přímo na ústa a na nos, tiskl jsem ji k sobě, až jsem cítil zápach chloroformu, rvala se jako ďas, ale nebyla žádný silák, spíš drobnější než jsem si myslel. Z hrdla jí vycházely nějaké klokotavé zvuky. Zase jsem se podíval na ulici a říkám si, už je to tady, bude se bránit a já ji budu muset uhodit nebo utéct. Už jsem chtěl málem vzít do zaječích, ale vtom zčistajasna zvadla, najednou jsme ji spíš podpíral než držel, aby se nevzpouzela. Vstrčil jsem ji napůl do vozu, pak jsem jedním trhnutím otevřel druhé dveře, vlezl dovnitř, vtáhl ji k sobě a oboje dveře tiše zavřel. Obrátil jsem ji a zvedl na lůžko. Byla moje."
Frederick Mirandu uvězní ve sklepě, kde pro ni dopředu zařídil pokoj. Nechce ji nijak zneužít, ani jinak jí ublížit. Chce ji vlastnit. Doufá, že časem Miranda pochopí, jak moc ji má rád, a zůstane s ním dobrovolně. Postupně však zjišťuje, že Miranda není tou dokonalou ženou, kterou si pro sebe vysnil. Pohrdá jím, považuje ho za ubožáka a násilníka a jediné na co myslí je útěk.
Autor rozebírá příběh ze dvou různých úhlů. Nejdřív sledujeme situaci z pohledu únosce a pak z perspektivy unesené, formou deníku, který si v zajetí vede. Mirandin odpor, zloba a zoufalství proti zakřiknutému, přesto však velice nebezpečnému Frederickovi. Je tak možné velice dobře vidět, jak se postupně mění charakter jednotlivých postav a co se vlastně skrývá za jejich jednáním.
Román vznikl v 60. letech a svojí atmosférou mi lehce připomněl Hitchcocka a jeho Ptáky. Příběh postavený na vyprávění o únosu z pohledu psychopata a následný film musel ve své době vzbudit velkou pozornost. Fowles je dobrý vypravěč a dokázal mě místy zaujmout, přesto si myslím, že na toto téma byly napsány lepší knihy. Pokud máte rádi šedesátá léta a mrazivé napětí, je tato kniha určena pro vás. Mě příběh bohužel nijak zvlášť neoslovil.
Jako bonus přidávám upoutávku na film, který byl v roce 1965 podle knihy natočen.
O autorovi:
teda zrovna mě se Sběratel hodně líbil, autorova lyrika i události z pohledu obou zúčastněných..prostě hooodně dobré :) škoda, že se ti tolik nelibil
OdpovědětVymazatNo bohuzel, nesedl mi, to se nekdy stane. Tenkrat to musela byt fakt bomba a hodne se v tom odrazi styl a atmosfera te doby. Jako klasika do povinne cetby super, ale osobne tenhle styl proste nepreferuju :-)
Vymazat