Knihoběžník 12

Tak a máme tu finále. Poslední prázdninové úterý a poslední Knihoběžník. O co se jedná? Na svém blogu jsem se zavázala každý prázdninový týden vždycky v úterý vyslat do světa knihu v rámci projektu slovenského knihkupectví Martinus Knihoběžník, abych tak Prostějovanům trochu zpříjemnila a oživila městské léto. 

Pro ty, kdo se o projektu dozvídají až teď, rychlé připomenutí co to ten Knihoběžník vlastně je. Jedná se o hru, která začala na Slovensku a postupně se rozšířila i k nám. Knihy, které jsou do projektu zapojeny jsou vyjímečné a naprosto unikátní. Každá má svůj vlastní příběh, který píšou sami čtenáři. Jak to funguje? Najdete knihu s výraznou samolepkou na obalu s výzvou "přečti mě a pošli dál!" Připojíte se na stránky www.knihobeznik.cz, zaregistrujete se a nahlásíte nalezenou knihu (ID a heslo knihy najdete v návodu vlepeného na první straně). Po přečtení knížku opět umístíte na libovolné veřejně přístupné místo nebo ji necháte na jednom z partnerských míst projektu, mezi které se řadí i prostějovská knihovna. Na internetových stránkách označíte knihu jako volnou a udáte její polohu s popisem místa úkrytu, aby knihu mohl najít další čtenář. Můžete samozřejmě zapojit i vlastní knihu. Podrobný návod i s velmi podařeným videem najdete ZDE.

Protože je to poslední kniha kterou budu ukrývat, chtěla jsem vybrat nějakou opravdu pěknou. Moje volba padla na příběh Žítkovských bohyní od Kateřiny Tučkové, který Vás zavede do kraje nehostinných Bílých Karpat. Vypráví ho Dora Idesová, která je poslední ženou z dlouhé linie lidových léčitelek - Bohyní.  Její teta Surmena jí však už nestihla svoje učení předat a tak Dora "nebohuje" jako ostatní ženy jejich rodu. Jako etnografka se však o bohyně zajímá jinak. Mapuje jejich současnou i dávnou historii a odkrývá tak svoje vlastní kořeny. Popisuje život bohyní, který nikdy nebyl jednoduchý. Nejen že je pronásledoval v podstatě každý politický režim, ale ani lidé na Kopanicích u Starého Hrozenkova si jich mnohdy nevážili a ze závisti, ze zlosti nebo ze strachu jim různě škodili. Kým byly bohyně? Byly opravdu nebezpečím pro důvěřivé pacienty nebo to byly vědmy a nositelky lidové moudrosti, která pomáhala? Kdo se zasloužil o jejich vyhlazení?  To vše a mnohem víc se dozvíte v knize o Žítkovských bohyních.

Když jsem přemýšlela kam knížku umístit, napadla mě pizzerie u Hradeb. Paní majitelka je svérázná, příjemná a vůbec pohodová ženská a jejich pizza je jednoduše boží. Moc rádi tam chodíme jednou za čas s dětmi na oběd. Prckové jsou pokaždé nadšení. Hrozně rádi koukají, jak se jídlo dělá a když pak ještě po výborné pizze dostaneme každý lízátko, nejradši by tam chodili na oběd každý den. Knížku najdete na parapetu u stolu vlevo hned za dveřmi.

Na závěr mi dovolte malé shrnutí. Ukryla jsem 12 titulů, napsala a publikovala stejný počet příspěvků. Žánry byly rozmanité. Detektivky, fantasy, thrillery, veselé i vážné, dokonce i povinná školní četba. Některé knihy se ztratily, jiné se "chytly" a úspěšně kolují mezi čtenáři. Báječně jsem se u schovávání knížek a psaní článků bavila a navíc jsem v knihovničce získala spoustu volného místa pro další knihy a kočku.

Doufám, že Vám bylo se mnou a s Knihoběžníkem hezky a budete v projektu pokračovat i beze mě.

Knih obíhání zdar :-)