Já a Erik

Erik.... Před pár dny jsem ho potkala poprvé. Seznámila nás kamarádka a blogerka Verča. Když jsem se ho dotýkala, trošku se mi chvěly prsty. Byl celý v černém s červenými doplňky a takovým malým bílým ptáčkem. Byl hebký a moc hezky voněl. Byl tak čistý, skoro netknutý. Do jeho nitra se zatím podepsaly jen dvě ženy. Dlouze jsme se na sebe jen dívali. Přemýšlela jsem, jak nejlépe zformulovat svoje pocity a myšlenky. I já v něm zanechala svoji nesmazatelnou stopu, kterou uvidí všichni, kdo přijdou po mě. 

Nakonec jsme se museli rozloučit. Erik je tulák. Měla jsem o něj trošku strach a tak jsem pro něj vyprosila u kolegyně nový kabátek a prošití, aby něco vydržel. Možná to byla chyba, možná tak ztratil šanci na získání pravé cestovatelské patiny, kdo ví. Snad mi to ostatní odpustí, ale nechtěla jsem, aby se z něj cokoliv ztratilo. 

Dnes je náš poslední den. Za pár hodin ho vyprovodím na poštu. Bude mi chybět. Snad se pak jednou ke mě vrátí. Starší, plný popsaných listů, tak trochu cizinec a přesto starý známý. Sedneme si spolu na gauč a on mě bude bavit vyprávěním o místech která navštívil, o přátelích které na svých cestách potkal... Uvidíme...

Doufám, že jste předchozí řádky četli s mírnou nadsázkou a porozuměním :-) Jsem moc ráda, že jsem se mohla zapojit do akce s putovními čtenářskými deníky Z ruky do ruky , kterou pro knihomily vymyslelo internetové knihkupectví Bux.cz . Snad se Erikovi ve světě povede dobře, nikde se neztratí, bude dělat lidem samou radost a časem se vrátí domů a podělí o svoje příběhy.