neděle 4. května 2014

Vzpomínky na jedno dobrodružství

Kniha Vzpomínky na jedno dobrodružství je v podstatě volným pokračováním Drž mě pevně, miluj mě zlehka. Vypráví příběh Señora dona Roberta Juana Carlose Fuljumera y Suipacha, který se na stará kolena rozhodl naučit tančit tango stejně suveréně, jako John Travolta tančil disco v Horečce sobotní noci a vydal se na 4 měsíce do Buenos Aires zažít pravé tangové dobrodružství. A protože dosud tancoval povětšinou jen s plyšovou orangutanicí Luisou, stojí jeho argentinské eskapády opravdu za to. 

Kniha je pestrobarevnou směsicí drobných příhod, které Robert Fulghum při svém tangovém pobytu zažil. Některé jsou zábavné, jiné dojmou či rozesmutní. A tak vám dnes místo příběhu samotného radši povím, co jsem se z knihy dozvěděla zajímavého o tangu. 


Milonga - je místo, kde se tančí tango a zároveň kokrétní akce. Mimo to je to i označení jednoho ze tří stylů tanga. Takže máme Milongu, Tango a Vals-tango (tango ve valčíkovém rytmu). 


Tanda - čtyři až šest asi tříminutových skladeb jdoucích po sobě. 


Cortina - opona. Netangová skladba, která uzavírá sérii (tandu). Netančí se na ni.


Cabeceo - gesto vyzývající partnera k tanci. Pravidlo: jestliže cabeceo vyšlete, pak si musíte zatancovat se ženou, která je zachytila.


Abrazo - objetí při uvítání a taky držení při tangu


Tanguero/a - tanečník/tanečnice tanga


Milonguero/a - zkušený tančeník/tanečnice tanga, obvykle zralého věku


Principiantes - začátečníci


Jubilado - starší pán, penzista. Jubilado milonguero je člověk, jehož celý život se točí kolem tanga.




Významnou zásadou tanga je ticho. Hovořit při tangu je svatokrádež.



Americkou snídani tvoří slanina, vajíčka, šťouchané brambory, topinka, máslo, džem, pomerančový džus a kafe. Argentinská snídaně sestává z kafe a cigarety. Argentinci nesnídají, argentinci čekají. 


Charakteristickým rysem señora Fuljumera byly boty. Pro svůj tanec hledal perfektně padnoucí obuv a protože z červeného páru mu seděla levá bota a z černého bota pravá. Takže? Nakonec proč ne. 



Na buenosaireských milongách se vidí spousta krásných pánských bot: černobílých, pruhovaných, kostkovaných, z kůže mnoha různých plazů, semišových, na podpatcích vysokých i nízkých. Ale nikdo ještě nikdy neviděl milonguera s jednou botou černou a jednou červenou. Na señora Fuljumera se možná nebude vzpomínat díky tancování, ale snad se na něj nezapomene aspoň díky těm jeho botám.


Snad vás knížka pobaví a tanečně naladí stejně jako mě. Takže.... Nebuďte pescados! La noche está en panales!  50538-50538 ;-) 


PS: Na závěr mi dovolte jedno video. Je to příběh jedné milongy, velké lásky, radosti i bolesti... Přijde mi, že tenhle krátký film dokonale vystihuje všechno, o čem tango vlastně je a rozhodně stojí za to se na něj podívat.




Žádné komentáře:

Okomentovat