Vondruška mě lákal už dlouho, a tak když se u nás v knihovně objevila jeho nová kniha Ještě že nejsem kat, neodolala jsem, vzala si ji na chalupu a u kávičky a dobré buchty si ji přečetla.
Jedná se o historický detektivní román, který se odehrává v renesančním Starém Městě pražském. Začíná vraždou kupce Pelecha, který je už týden pohřbený. Jak je to možné? Pohřbená mrtvola měla rozdrcenou hlavu, takže ji identifikovali pouze podle oblečení. A tak Rychtář Jan musí vyšetřovat vraždy dvě. Vraždění však pokračuje. Další obětí je kat Kubeša, pak následuje Kuba, sluha královského podkomořího pána z Hýzrlů a biřic Zlámal. A aby toho nebylo málo, z městské pokladny zmizí 700 kop grošů (42 000). Nakonec rychtář řeší vražd 5, k tomu krádež 500 hřiven stříbra (zhruba 126 kilo) a musí co nejdřív sehnat nového kata a to vše do 4 dnů jinak přijde o úřad. Naštěstí do Prahy přijíždí jeho synovec Petr, kterého kvůli běhání za děvčaty vyhodili z Litoměřického semináře. Tomu se převelice zalíbí mladá vdova po katovi a tak je svolný stát se katem a strýci pomoci. Do pátrání se nakonec pustí i rychtářova dcera Světlana a schopná a chytrá katovka Magdalena. Stopy je nakonec zavedou až mezi konšely Starého Města pražského.
Kniha se nečetla špatně, ale trochu mě zklamala. Očekávala jsem víc historických podrobností. Příběh mi hodně připomínal Naivní detektivku z knihovny ,o které jsem už psala, jen byl zasazený do historického pozadí. U čtení jsem si vzpomněla film Počestné paní pardubické, kde hraje Jiřina Štěpničková jako katovka. Její úžasná věta "ať mi neleze na kůži" mě pokaždé dostane. Ke knížce bylo připojeno CD s českými renesančními písničkami. Jako nápad to není špatné, člověk se tak líp dostane do atmosféry a pokud ke čtení rádi posloucháte hudbu, může to být příjemný zážitek. Mě bohužel tento styl muziky nic neříká a u čtení mám ráda ticho, takže ani tím si mě pan Vondruška nezískal. Závěr? Napínavé to bylo, zkusila jsem zas krapet jiný žánr, ale nic moc.
Žádné komentáře:
Okomentovat