Drž mě pevně, miluj mě zlehka

Hrozně moc ráda tančím a argentinské tango je moje srdeční záležitost. Knihu Drž mě pevně, miluj mě zlehka jsem si chtěla už dlouho přečíst. Roberta Fulghuma mám zafixovaného jako "toho chlápka s mateřskou školkou" a touto knížkou mě velice mile překvapil. Navíc má krásné ilustrace od Willow Baderové. Prostě se nedalo odolat. 

A o čem se v ní vypráví? Ústředním motivem je tančírna Century. Je otevřená všemu a všem kdo si chtějí zatančit, nebo jen tak posedět, poslechnout si hudbu a dívat se jak lidé tančí. Odehrávají se v ní příběhy. Některé krátké, některé delší. Postupně poznáváme majitelku, zaměstnance, stálé i náhodné zákazníky. Všechno to jsou úchvatné a originální postavy. Buck, DJ co vede monology, jeho bratranec a dveřník Oskar, barmanka Frieda s mohutným pozadím a ještě větším srdcem, noční hlídač, kterému nikdo neřekně jinak než "táta O'Mally", Giselle učitelka tanga, Hello Silvermanová, lesbická majitelka klubu, která je stále v poklusu, Dulci Maria, slepá someliérka a výborná tanečnice tanga, Angel Amaya, napůl španěl, napůl angličan, malíř a výborný tanečník,  Marisol Machado, novinářka co píše o podnicích v USA, kde se tančí tango a snaží se netancovat a nakonec i Aristo Joyce, právník Century, který by rád otevřel dveře, ale příliš se bojí. Společně s nimi pak prožíváte jejich lásky, touhy, zklamání i štěstí. 

Celá knížka je naplněná krásnou taneční atmosférou. Když jsem ji četla, přišlo mi líto, že v našem městě žádná taková podobná tančírna neexistuje. Lidi v dnešní době tak nějak málo tančí. A tak si dovolím aspoň pár inspirativních úryvků z knížky. 

"Tango je rozhovor, který vedeme nohama"

"Tango je Cesta - právě tak jako zen, jóga nebo náboženství"

"Když lidé hovoří o tangu, ozývají se slova jako vášeň, strach, touha, soužení, prahnutí, žal, odloučení, sklíčenost a láska. Žádný jiný společenský tanec se takto nevnímá"

"Tanečnice tanga nemá bot nikdy dost"

"Tanec znamená objímat se a kráčet při hudbě"

"Chodit za sny už mě fakt nebaví. Prostě se jich zeptám, kam mají namířeno, a zavolám jim později"

"Cabeza arriba! - Hlavu nahoru!"

"Ti dva se při tangu moc nehýbají."" Přesně tak: jsou v klidu..., hýbe se země"

"Na dámském WC, hned u hlavního tanečního sálu, někdo první týden po otevření Century napsal na zeď vedle umyvadla pár řádků. Je to postesknutí vyvedené nenápadným psacím písmem: Chci tancovat, ale neumím to. Nejsem žádná tanečnice! A pod to jistější ruka připsala: Má drahá, tím jsme si prošli všichni. Takže hejbni kostrou a ať už jsi na parketu!" 

A jako bonus můžete mrknout jeden klip. Písnička se jmenuje Miluj mě zlehka, drž mě pevně a je od Žambochů. Tančí v ní Fulghum s manželkou a nutno dodat, že jim to děsně sluší :-) 

PS: A mimochodem, všimněte si Fulghumových bot. Schválně si tipněte, proč má každou jinou :-)

Naivní detektivka z knihovny

Naivní detektivka z knihovny je prvotina mladé sympatické dámy Jany Chroustové, malířky naivních obrázků (mrknout na ně můžete tady). A o čem to vlastně je?

Příběh je umístěn do prostředí tiché klidné malé knihovny na Cibulkách na Praze 5. V poklidné vilové čtvrti se v noci ozve výkřik a výstřel. Stálí návštěvíci knihovnice Janiny Filupové to na druhý den probírají v knihovně a rozhodnou se zjistit, co se vlastně stalo. Do pátrání jsou postupně zasvěcováni další čtenáři. Paní Jurtová, Pan Ondřej s manželkou Johanou s krysaříkem Lupínem, pan Nový a slečna Gábina s jezevčicí Aninkou tvoří spolu s knihovnicí Janinou úderný tým obstarožních detektivů. Hlavním podezřelým je doktor Drobný, kterému se záhadně na nenahlášenou dovolenou ztratila kolegyně doktorka Lesecká. Vyšetřování nabírá na obrátkách, nakonec do něj naše parta zapojí i novou sympatickou policistku  Adélu Sojkovou. Jak to všechno dopadne? Kdo je vrah a kdo oběť? To se nechte překvapit.

Svižná, chytrá, vtipná, napínavá. Knížka se mi četla moc pěkně, za jeden den nebylo co řešit. Zápletka dobrá, neotřelá, i rozuzlení zajímavé, moc se mi to líbilo. Jako oddychové čtení rozhodně nezklamalo, do čekárny k doktorovi nebo na cestu autobusem ideální.

Písečný muž

Tak jsem se už hodně dlouho u knížky nebála a taky se mi hodně dlouho nestalo abych zvládla přečíst skoro 500 stránkovou bichli přes víkend. Ale knížka Larse Keplera Písečný muž mě prostě chytla a nepustila. Tak infakrtově napínavé čtení jsem snad ještě nezažila. Ale k samotnému příběhu. 

Jedné noci se na železničním mostě objeví podvyživený, zraněný neznámý muž. V nemocnici pak vyjde najevo, že se jedná o  pohřešovaného syna spisovatele Reidara Frosta Mikaela, který se před třinácti lety záhadně ztratil se svou sestrou Felicií. Tenkrát byl ze zločinu podezříván Jurek Walter. Chladnokrevný psychisky narušený vrah, který své oběti zakopával do země a záměrně je udržoval třeba i několik let na hranici života a smrti. Komisař Joon Linna mu však souvislost se zmizelými sourozenci ani s dalšími neobjasněnými případy nikdy nedokázal. Měl však podezření, že Jurek měl komplice. Jurek Joonovi a jeho kolegovi vyhrožoval smrtí jejich blízkých. Když pak zmizí děti a manželka Joonova kolegy, který se po neúspěšném pátrání zastřelí, finguje Joona pro jistotu smrt své ženy a dcery a dál pátrá na vlastní pěst po záhadném Jurkově pomocníkovi. 

Když se objeví Mikael, Joonovi naděje na rozluštění záhady, kdo je Jurkův spolupachatel, vzroste. Mikael navíc tvrdí, že jeho sestra je stále naživu. Musí však jednat rychle, protože se s vysokou pravděpodobností nakazila legionelou a pokud se jim nepovede ji v průběhu několika dní najít, mohla by zemřít.

Vyšetřovatelé se odhodlají k zoufalému kroku a nasadí do akce Sagu Bauerovou, krásnou blonďatou policistku s výbušnou povahou. Ta se na pár dní musí vžít do role psychicky narušené vražedkyně, aby mohla tajně proniknout do Jurkovy blízkosti do přísně střeženého a izolovaného zařízení pro psychicky narušené zločince a mohla tak získat informace o Jurkově komplici a místě, kde vězní Felicii. A jak to všechno dopadne? Zachrání Felicii? Objeví komplice Jurka Waltera? Zvládne Saga pobyt  ve vězení? Vrátí se Joona ke své rodině? To vám prozrazovat nebudu, abych vás neochudila o zážitek z tohoto po čertech dobrého thrilleru. 

Román se mi četl naprosto skvěle. Akce střídala akci, rychlé dějové zvraty, napínavá zápletka, trochu mi připomínal Mlčení jehňátek. Poslední kapitoly jsem četla v jednom tahu do dvou ráno, prostě nešlo se odervat. Všem kdo se u knížek rádi bojí můžu jen vřele doporučit.

PS: Na internetu jsem ještě našla ukázku z audioknihy. Je to spíš pro úplnost, mě při čtení zněl v hlavě úplně jiný hlas. :-)

Dlouhý sprint s ozvěnou

Tuto knížku jsem se rozhodla přečíst na doporučení kamaráda. Říkal: "Když se ti líbil Kulhánek, tak se ti bude líbit i Žamboch". Nu inu, proč ne. A tak jsem ho zkusila. Pro začátek jsem si vybrala Dlouhý sprint s Ozvěnou.

Kniha je rozdělena do dvou částí, které na sebe navazují. Dlouhý sprint vypráví o velice nebezpečném místě - městě Vegaš. Je to páchnoucí temná stoka plná zlata, mágů, nájemných vrahů, hospod a bordelů, na každém rohu číhá smrt. Mág, který vládne Vegaši, ve skutečnosti panuje celému světu. Takovou výsadu může mít jen ten nejsilnější z nejsilnějších. Podle tradice 30 dní před korunovací ostatní čarodějové  uchazeče o tento post  loví. Pokud hon o život přežije, stane se vládcem Vegaše.

Hlavním hrdinou je princ Tekuard. Nemá rád magii, nemá rád politiku, nemá rád Vegaš a nejradši by se věnoval práci na své vinici, která leží za hranicemi města. Jeho starší bratr Maxmilián je geniálním čarodějem a skvělým bojovníkem. Od útlého dětství se připravuje na hon o následnictví trůnu. Jenže těsně před korunovací má velice podezřelou smrtelnou nehodu a najednou se z outsidera Tekuarda stane adept na post vegašského krále číslo jedna. Jeho otec uvažuje o tom, že by korunovaci odložil, popřípadě zvolil z mocných čarodějnických klanů jiného vhodného nástupce. Když však je zavražděn i král, není pro Tekuarda úniku. Musí si sáhnout na dno svých sil a schopností, aby se připravil na nadcházející lov a měl aspoň malou šanci přežít. Do toho se snaží vypátrat vrahy svého bratra i otce. Naráží na rodinná tajemství a podezřelé nesrovnalosti ve své minulosti a postupně zjišťuje, že nic není takové, jaké se zdá být....

Ozvěna je pak kratší příběh, který popisuje dobu po korunovaci, kdy se zemí prohnala obrovská a zničující válka mezi čaroději a vypustila starou a mocnou magii, proti které se obyčejní lidé nemůžou bránit. Mágové jim sice částečně pomáhají, ale jejich úkol jim ztěžuje vzájemná nedůvěra, která panuje mezi lidmi a kouzelníky.

Dlouhý sprint je prvním z Žambochova Vegašského cyklu, na který pak volně navazuje série s Koniášem. Knížka nebyla špatná, nápad i zápletka mě zaujaly, četla se moc dobře. Rychlé akce, spousta magie, souboje, násilí, potoky krve. Druhá část - Ozvěna mě však trochu zklamala.  Mrzelo mě, že než se děj nějak smysluplně rozjel, byl konec. Závěr? Nelituju, knížka nebyla špatná, možná si časem přečtu od Žambocha i něco dalšího.

Komu zvoní mobil

Michael Třeštík, šedesátisedmiletý inženýr architekt, výtvarný kritik, publicista, prozaik, manžel, otec a dědeček. Jeho nejnovější počin - Komu zvoní mobil, je souborem vtipných facebookových statusů doplněné krátkými povídkami ze života. 

Čtení je to rychlé, svižné, optimistické, ideální na klidný večer u vína nebo delší cestu vlakem. Mě knížka zaujala a pobavila a tak jsem pro vás vybrala pár úryvků, které se týkají právě knih a čtení vůbec. 

"V životě jsem neviděl knihu, která by se v knihovně kácela na správnou stranu. Jsem zvědav, čím budou otravovat čtečky. "

"Čet jsem v motivační knize, že člověk má svoji kariéru opřít o to, v čem je lepší než ostatní. V obírání kuřete příborem na mě opravdu nikdo nemá, ale jak o to mám opřít kariéru, to zatím nevím."

"Když čtu, nikdy mě nezajímá, kolik stránek už jsem přečetl, ale kolik mi jich ještě zbývá. Uvítal bych tedy stránkování odzadu. V nejhorším aspoň odzadu číslované kapitoly."

"Vloni vyšlo každý pracovní den víc než 20 knih beletrie pro dospělé. Celkem 5 174 beletristických titulů. Ani jsem to nestíhal přečíst. "

Inspirace v ostínech šedi

Po velkém úspěchu erotické trilogie 50 odstínů vyhlásilo nakladatelství XYZ literární soutěž "Staň se novou E L James" a rozhodlo se dát příležitost novým začínajícím autorům. Zadání bylo jednoduché - napsat povídku na motivy Fifty Shades. Deset vybraných povídek pak vyšlo v knize Inspirace v odstínech šedi. Musím přiznat, že na tuhle knížku jsem byla moc zvědavá.  Jak se asi vypořádají čeští autoři s touto výzvou? Bude to obehraná písnička, nebo mě překvapí něčím novým, neotřelým?  

První místo obsadila Karin Kušová s povídkou Zítřky. Musím přiznat, že já bych asi volila vítěze jinak. Příběh dívky, která je znechucena randěním s muži a začne si proto raději se svojí dlouholetou přítelkyní.... no nevím.... Ale nevzdala jsem to a četla dál.  

Druhé místo se mi zamlouvalo daleko víc. Povídka se jmenovala Vzorná holčička a napsala ji Eliška Hřebenářová. Je to detektivní příběh, psaný z pohledu vyšetřovatelky s temnou eroticku minulostí. Zápletka napínavá, nápad dobrý, i ta erotika tam byla, líbilo se mi to. A tak jsem se pustila do třetího místa.

Jednorázovka od Moniky Richterové - příběh nesmělé chudé krásné knihovnice s adrenalinovým koníčkem a bohatého znuděného krásného mladíka, který střídá partnerky jak spodní prádlo. U mě jasná jednička (zvlášť tou knihovnicí si u mě šplhla), jen ten konec mohl být sympatičtější, ale je to povídka, jistá stručnost je na místě.

Čtvté místo - Cena perel od Jany Hrubešové. Starší žena, osamělá zkušená lovkyně, která jde ze vztahu do vztahu, žádný ji nenaplňuje, až potká toho pravého. Moc pěkný nápad i zpracování, překvapivý konec, moc hezká záležitost.

Páté místo obsadila Helena Žižková s povídkou Hoď kamenem, kdo jsi bez viny. Jedná se o příběh mladé dívky ve výkonu trestu. Prostředí ženské věznice se prolíná se vzpomnínkami na události, které předcházely něšťastné události. Je to zajímavý, silný příběh o lidském štěstí i neštěstí, dobře napsaný, jen mi tam chybí spojitost s erotickým románem.

V pořadí šestá je povídka Mé skryté já od Romany Niklové. Vypráví příběh dospělé ženy, která koketuje s dominancí  a chce si vyzkoušet, jaké to je být jednou pro změnu Madam a komandovat svého otroka. Vtipně a pozitivně laděný příběh, rozhodně pobavil.

Na sedmém místě se umístila povídka Nevěrný od Lenky Langové. Je o tom, co se stane, když 50 odstínů začne číst muž a snaží se být pro svou ženu panem Geryem. Moc hezký pozitivní příběh se šťastným koncem.

Osmé místo - Martin Jarkovský, Přítelkyně na úrovni. Na tuhle povídku jsem byla obzvlášť zvědavá, protože Jarkovský je jediný muž, který se umístil v první desítce. Popisuje v ní zvláštní vztah mezi mužem a jeho bývalou přítelkyní, která si v současné době vydělává na živobití jako prostitutka a on se snaží ji pro sebe "zachránit". Drsné, realistické, bez zbytečného pozlátka, je poznat že to psal chlap.

Deváté místo obsadilo Psí víno do Lucie Větrovcové. Vykládá klasický příběh Popelky a krásného prince, na konci se však dozvíme, že ve skutečnosti je všechno jinak. Zajímavý nápad, tato povídka byla asi nejerotičtější ze všech. 

Na posledním, desátém, místě skončila povídka Martiny Solčanské Plán Ana. Je psaná slovensky, ale čte se moc hezky. Popisuje příběh bláznivé sekretářky, která si svého šéfa ztotožní s Christianem Geryem a pokouší se ho svést. Vedoucí však její city nejen že neopětuje a v podstatě její "balící akce" ani nechápe. Závěr je zdrcující. Tahle povídka mě asi nejvíc pobavila a rozesmála, klidně bych ji v žebříčku hodnocení posunula aspoň o dvě místa víš.

Shrnutí - ani ryba ani rak. Knížka je souborem výtvorů několika autorů. Některé povídky jsou dobré, některé horší, pro pár z nich jsem se opravdu nadchla,u některých by mi nevadilo, kdyby měly pokračování.



Faktor Merde

A bylo Listování. A byl Hejlík a Stephen Clarke.  A bylo Merde.... Ale popořadě.

Po posledním listování (Glattauer Dobrý proti severáku) jsem se moc těšila na pokračování. Něco od Clarka jsem si chtěla přečíst už dávno, takže jsem výběr knihy jen uvítala a hned si v knihovně zarezervovala Faktor Merde. Divadlo bylo ve čtvrtek, knížka mi přišla ve středu. Merde. No nic. Smířila jsem se s tím, že ji přes noc celou prostě nepřečtu, tak jsem ji jen zběžně prolistovala, aspoň pro hrubou představu. Nastal den D. Dětem jsem domluvila hlídání, teď už jen aby manžel přijel na čas. Začátek byl v 18:00. V 17:35 dorazil muž domů s tím, že se musí bezpodmínečně najíst, nebo padne hlady. Nechtěla-li jsem, aby mi kručením v břiše dělal v divadle ostudu, musela jsem prostě počkat. Oblečená, nachystaná, sbalená, jsem mu očima pomáhala kousat. Merde. Z domu jsme vycházeli v 17:50. Pěšky je to do divadla 15 minut. Merde.Takže auto. Jel vlak. Zíráním na šraňky jsme strávili další drahocené minuty. Merde. K divadlu nešlo odbočit, je tam jednosměrka, museli jsme to složitě objíždět. Merde. Představení bylo přesunuto do jiných prostor. MERDE!  V 17:59 jsme zpocení úspěšně doklusali do sálu. Uf. A pak jsme se už jen bavili, smáli  a bylo nám vůbec moc hezky. 

A o čem to vlastně bylo? Faktor Merde je v pořadí pátou knihou v sérii věnované příhodám angličana Paula Westa v Paříži. Autor v ní s jemným humorem líčí jeho neustálý boj s byrokracií, snahu zachránit čajovnu před ziskuchtivým Jeanem, zajistit si lepší bydlení, práci, zjistit co po něm chce jeho bývalá přítelkyně Alexa, najít si novou holku a vůbec tak nějak přežít Francii. Autor si s nadhledem dělá legraci jak z angličanů, tak z francouzů, ukazuje rozdíly v myšlení obou národů a někdy až zoufalou snahu porozumět francouzskému životnímu stylu.



Lukáš Hejlík a Věra Hollá opět rozehráli úžasný koncert s knížkami v ruce. Nejvíc mě asi fascinovaly přechody Věry Hollé z jedné postavy do jiné. Odehrála mužské i ženské role naprosto bravurně. 

Po představení následovala beseda s autorem. Stephen Clarke se představil jako velice milý, vtipný, okouzlující pán, který trpělivě odpovídal na dotazy diváků. Dozvěděli jsme se, že v Paříži žije už přes 20 let, že jeho knihy jsou částečně
autobiografické, a více méně slouží jako varování všem cizincům, aby se zbytečně moc nedivili, až se rozhodnou žít v Paříži. Letos v květnu mu v Anglii vyjde nová kniha - historický román z viktoriánského období, jehož hlavní postavou je mladý anglický princ, který se vydá na zkušenou do Paříže. Příběh je vystavěn na skutečných událostech a popisuje, jak se díky zkušenostem z cestování a pobytu v zahraničí stane z nesmělého prince dobrý král. Na našich pultech se můžeme na knihu těšit příští rok. Já se tedy těšit rozhodně budu.

Závěrem jsem si nechala od autora knihu podepsat, takže u nás v knihovně si můžete zapůjčit Faktor Merde s vlastnoručním věnováním pro čtenáře od Stephena Clarka. Sice tím riskuji, že nějaký skalní fanoušek zapůjčenou knihu už nevrátí, ale nechce se mi věřit, že by naši čtenáři byli takové podlosti schopni. Uvidíme, snad mě nezklamou.

    

Nezadaná

Ruku na srdce, každá z nás si tím prošla - být nezadaná, vzpamatovávat se z rozchodu, toužit po novém vztahu a lásce, první rande, úspěchy, neúspěchy, trapasy. Každá jsme se aspoň jednou oblíkly do flanelového pyžama, teplých ponožek a vyřvávaly sladkobolné songy do kyblíku s čokoládovou zmrzlinou.

Knížka Nezadaná od Indie Desjardins a Magalie Foutrier je moc podařený optimistický komix ke kávičce, který ukazuje problémy mladé svobodné slečny s humorným nadhledem. Moc jsem se u ní nasmála, hlavně RECYKLACE mě pobavila. I když si zakládám kde čím (viz. příspěvek založme si), použít kondomy jako záložku to mě zatím opravdu nenapadlo :-D A tak jsem neodolala a pár stránek pro vás na ochutnávku nafotila ;-)

Doplavat domů

Dnes bych vám ráda představila knížku britské prozaičky, dramatičky a básnířky Deborah Levy Doplavat domů. Je to její čtvrté dílo a v roce 2012 se s ním probojovala do finále Bookerovy ceny.

A teď k příběhu. Děj se odehrává ve francouzském městečku Alpes-Maritimes v létě 1994. Joe Jacob (znamý anglický básník, původem polský žid, jehož celá rodina zahynula v koncentračním táboře), jeho žena Izabel (válečná zpravodajka), jejich pubertální dcera Nina, Mitchell (obchodník s historickými zbraněmi) a jeho žena Laura přijíždějí strávit léto v pronajaté vile. V bazénu je čeká zvláštní překvapení. Splývá v něm nahá rusovlasá dívka. Ta se představí jako botanička Kitty Finchová. Protože nemá kam jít, Isabel jí nabídne ubytování v jedné z mnoha ložnic ve vile. Jak se postupně dozvídáme, Kitty je silně psychicky narušená a před nedávnem se vrátila z pobytu v léčebně, kam ji poslala sousedka Madeline Sheridanová, psychiatrička na odpočinku. Kitty odmítá brát prášky na zklidnění a do vily se vetřela s nadějí, že si Joe přečte její báseň - Doplavat domů.  Ten však víc než o její tvorbu jeví zájem o její tělo. Do Kitty je však taky zamilovaný Jurgen, věčně zhulený správce, který se kamarádí s majitelem blízké kavárny Claudem. Jednotlivé postavy postupně rozehrají zvláštní příběh plný metafor a náznaků. Kdo nakonec skončí v bazéně? Kdo opravdu "doplave domů"? 

Knihu nejde číst před spaním, vyžaduje si vaši plnou pozornost. Autorka používá zvláštní, ale trefné obraty, hodně se věnuje detailům. Její postavy jednají podvědomě. Netuší, co vlastně chtějí, ale jejich činy odráží jejich touhy. Na to jak je knížka tenká se mi nečetla snadno, ale zaujala mě a oslovila. Snad se bude líbit i vám.   

Založme si aneb recyklace podruhé

Život před sebou

Dnes jsem si pro vás vybrala knížku francouzského spisovatele, diplomata a aviatika Romaina Garyho Život před sebou, za kterou v roce 1975 dostal Goncourtovu cenu. No aby jsme si to ujasnili, v roce 1975 jsem nebyla na světě a co je to Goncourtova cena a jak moc je prestižní netuším, ale jedno vím, kniha se mi líbila a tak o ní píšu.

Příběh vypráví o zvláštním vztahu malého devítiletého arabského chlapce Moma a vysloužilé židovské kurtizány Růženky, u které Momo vyrůstá. Momova matka si vydělává na živobytí jako prostitutka a o svého syna se nezajímá, otce Mohamed nezná. Paní Růženka vede jakousi mateřskou školku pro děti šlapek. Některé maminky jí posílají peníze pravidelně, o své děti se zajímají, jiné si vzpomenou jen občas. Většinu dětí si berou maminky příležitostně domů, Momo a dalších pár chlapců je u ní nastálo. Postupně, jak paní Růženka stárne, přichází o rozum. Nemůže chodit, prostitutky jí nechtějí svěřovat děti, postupně jich ubývá, až jí zůstane jen Momo. Nakonec se stará Momo o Růženku a ne ona o něj.

Kniha vykresluje svět z pohledu malého arabského kluka, který celý život žije na ulici mezi prostitutkami, pasáky a transvestity. To, co nám přijde děsivé a nenormální, on vnímá jako přirozenou a zcela běžnou věc a naopak. Vyprávění též ukazuje nemohoucnost člověka, syrovost stařecké demence, zoufalou potřebu chránit ty, co milujeme, touhu mít se kam a ke komu vracet.  

Zaujalo mě barvité líčení života malého chlapce, který vyrůstá na ulici, jeho myšlenkových pochodů a názorů. Celkem nedávno mě silně zasáhl tenhle příspěvek. Jde o fotoreportáž, která dokumentuje život dvou ruských narkomanů a jejich malé holčičky. Pokud vás zajímá, jak tyto děti vnímají své okolí, zkuste tuhle knížku. Veselá moc není, zato vás donutí zamyslet se nad pomíjivostí života a sílou dětské lásky.