Vykupitel duší aneb jak jsem sedla na lep

Knížka je prvotinou dvaapadesátileté slovenské autorky Ivety Pačutové. Zaujalo mě tvrzení na obálce, že spisovatelka "se rozhodla nesvézt na vlně popularity erotických románů či romantických fantasy hororů, ale obdobně jako slavná Kateřina Tučková s Žítkovskými bohyněmi, či Vladimíra Klimecká v knize Druhý život Marýny G., nás zavádí do podhorského prostředí chudých vesnic." Řekla jsem si - super, Žítkovské bohyně jsem četla, líbily se mi, konečně nějaká knížka, která je jiná než ostatní.  Já vám nevím....Jedinou spojitost jsem našla v tom, že oba děje jsou zasazeny do vesnického prostředí, jinak společného nemají asi nic.

Zápletka není až tak nejhorší - stará Hana Halajová , jejíž manžel odjel do Ameriky a už se nevrátil, její dva synové Imro (Halajův) a Matěj (jeho otcem byl hrabě u kterého Halajová pracovala jako kojná), jejich manželky Zuna (nemůže s Imrem otěhotnět a tak adoptují cikánské děvčátko Rózu, které za tragických okolností hned na začátku zemře matka) a Julča (té se zase po marných pokusech donosit dítě narodí hluchoněmá holčička Ida). Člověk by si řekl, že s tímhle už se dá nějak pracovat a vystavět zajímavý příběh o životě na slovenském venkově 19. století. Když potom začně Matěj chodit Imrovi za Zunou, přimíchá se do toho vesnická bylinkářka Jolana, bláznivý Vilo Titko a jeho nemocný otec s hospodyní Martou,  násilnický Eda, nepřejícný starosta, mladý pan farář , má knížka náběh na celkem slušný a napínavý román z vesnického prostředí, kterých je na našem trhu pomálu. 

Proto nechápu, co tam dělá postava Nikda (pravého otce cikánečky Rózy), neznámé bytosti, jakési fialové mlhy, která se dokáže zhmotnit do různých tvarů a podob, má fialové oči a "uvolňuje" duše před jejich smrtí. Róza po něm zdědí oči do fialova, nemůže se utopit a dokáže telepaticky komunikovat s Idou. Hrozně to ubírá na důvěryhodnosti celé knížky. Taky mě rozčilovalo zmatečné přeskakování z minulosti do budoucnosti a pak zpátky do přítomnosti. A co bylo asi nejhorší - nemám ráda, když se vyzradí děj dopředu. Obraty "toho dne ho viděla naposledy" jasně navádějí, že se brzo stane nějaké neštěstí a to se zkrátka nedělá. 

Na prvotinu to není úplná katastrofa, nápad nebyl špatný, ale přijde mi jako by to bylo psáno horkou jehlou. Není to dotažené a ty fantastické prvky mi přijdou jaksi nepatřičné.  Nic proti fantastice, tenhle žánr mám moc ráda, ale zrovna u téhle knížky se mi to bohužel nelíbilo. Shrnutí? Nevěřit všemu co píšou na obalu!

No, kdyby jste si chtěli knížku přece jen přečíst a třeba mi vyvrátit můj názor na ni, tak i ji máme k dispozici v knihovně ;-)