Knížky mého srdce

Dnes bych ráda napsala o dvou knihách, které si jsou velmi podobné a dotkly se mého srdce.
První z nich má dost neobvyklý název - Čáp nejni kondor.  Jedná se o 13 autobiografických povídek známé muzikantky a textařky Radůzy. Vypráví v nich o svých zážitcích, coby čtyřleté paličaté holčičky, která tráví své dětství u dědečka a babičky na vesnici. 

 Moc se mi líbilo jak autorka vystihla vnímání světa očima malého dítěte. S humorem, jednoduše a jasně vykresluje atmosféru československého venkova 70. let. Radůza je úžasná, temperamentní, energická ženská a stejný náboj jako z jejích písniček je cítit z její knihy. 

Druhý titul má také takové netradiční jméno - Koho vypijou lišky a i druhý příběh se odehrává v 70. letech. Napsala ho Lidmila Kábrtová a zvládla jsem ho přečíst během pauzy na oběd. Opravdu. Nešlo se odtrhnout. 

Příběh je vyprávěn z pohledu El, která vyrůstá v rodině kde táta bije mámu. Každá kapitola má přesně 50 slov, takže knížka připomíná barevný kaleidoskop útržkovitých vzpomínek, minipříběhů, které dohromady dávají celkový obraz  smutného dětství malé holčičky.
Moc se mi líbil styl vyprávění. Žádné slovo nebylo zbytečné. Když jsem měla hlasovat do Magnesii litery, tak jsem nezaváhala.A co vy, už jste hlasovali? Máte vy nějakou "svoji" knihu? Neváhejte a pište a hlasujte, máte čas do 28.března - odkaz zde.

A samozřejmě, obě knížky najdete u nás v knihovně ;-)