Mysterium tremendum

Název: Mysterium tremendum

Autor: Sebastian Rainer
Nakladatelství: Panteon

Rok vydání: 2015 

Počet stránek: 252 

Celkové hodnocení: *****

Mysterium tremendum je latinský výraz, označující nějaký hluboký mystický zážitek, plný děsu a tajemství. Nakladatelství Panteon láká čtenáře k přečtení hrůznou historkou o originálu. Stojí opravdu kniha za to?

Příběh se odehrává v 70. letech v Beskydech. Mladý nadějný výtvarník Erik společně s kamarádem policistou Vinckem jedou lesní cestou domů. V zatáčce narazí na muže, který vleče po silnici bezvládnou dívku. Erik nezvládne řízení a dívka přijde o život. Příhoda je policií vyhodnocena jako nehoda. V Erikovi tato zkušenost probudí dávno zasuté vzpomínky. Vynoří se mu mystický zážitek, který měl jako malý kluk při návštěvě obrazárny kroměřížského zámku, kde poprvé spatřil Tizzianův obraz Apollón a Marsyás. Rád by se pustil do trojice obrazů inspirovaných svou vizí, aby konečně všem ukázal, co v něm je, ale jeho přítelkyně Lucie mu už domluvila lukrativní zakázku, která by je měla dostat z nehorších finančních problémů. Erika to však táhne jinam.

"Teď seděl v autě a pozoroval stromy ve větru. Znovu se musel rozhodnout. Bylo to o to těžší, že na to měl tolik času. Myšlenky mu vytvořily hustou síť. Nemohl se jasně dostat k srdci.
Co by se stalo, kdyby se na to opravdu vykašlal?
Hned ho napadlo: Lucie. Co by řekla Lucie? To nejde, z čeho bysme žili? A kde bych sehnal jinou práci. Ne! Musím. Slíbil jsem to. Jen ty fresky a potom se pustím do pláten.
Už chtěl sáhnout na kliku a vystoupit, když něco zapraskalo. Zastavil se a poslouchal. Bylo ticho a potom zas. Pohlédl směrem ke zvuku a uviděl, jak z dolního rohu čelního skla vyrůstá prasklinka. Milimetr po milimetru putovala stále výš a výš jako rychle rostoucí kmen skleněného stromu. Pozvolna se zastavila a s tichým prasknutím se rozdělila do tří dalších rostoucích větviček. Praskající sklo Erika hypnotizovalo, vlásečnicové praskliny rozbíjely výhled. Světlo odrážející se od lomů skla vytvářelo zvláštní iluzi, jako by se na krajinu před sebou díval z několika úhlů zároveň. Připomínalo to Picasův obraz. Mohlo se to stát nehodou. Při smyku došlo k pnutí a to způsobilo narušení skla. Co si to sakra nalhávám? Já přece vím, co to znamená. Znamená to: otoč to auto a jeď domů. Ser na to, co ti řekne Lucie. Nevzpírej se svýmu snu."

Hlavní hrdina je na pomezí. Váhá. Poslechnout přítelkyni a držet se v zajetých kolejích nebo se utrhnout z řetězu a oddat se inspiraci? Co bude následovat, když se pustí vlastní cestou? Pochopí přítelkyně jeho volbu? Jako by nehoda byla nějakým spouštěčem, který otevřel stavidla nejenom Erikových pečlivě střežených emocí a veškerá nedobrota se nezadržitelně vyvalila ven.


Příběh je to poutavý a strašidelný. Autor se s gustem nimrá v nejtemnějších a nejčernějších lidských představách. Kniha je plná různých mystických prvků, náznaků a znamení. Navíc ústřední motiv, slavný Tizzianův obraz,  je i ve skutečnosti opředen mnoha tajemstvími. Tizzian ho namaloval na sklonku svého života. Znázorňuje stažení satyra Marsya z kůže poté, co prohrál v hudebním souboji s Apollónem.

Stejně jako známý obraz se skládá z mnoha vrstev, tak i autor nám odhaluje postupně jednotlivé úrovně příběhu. Když pak dočteme, zjistíme, že každý dílek skládačky zapadl na své místo a před námi stojí obnažená pravda.

Ke knize samotné se váže neobvyklá historka. Její autor, Sebastian Rainer, byl samotářský podivín. Vyřezal si žiletkou z těla 2 pláty kůže  (z břicha a boků) 23x24 cm velké. Do té pak svázal rukopis na kterém do své poslední chvíle pracoval. Sousedé ho pak našli v jeho domku mrtvého. Příčina smrti neznámá. Policejní spis spolu s rukopisem pak našel nejmenovaný sběratel. Text upravil pro současné čtenáře a vydal.

Nemůžu si pomoct, ale celý příběh o vzniku knihy mi přijde trošku přitažený za vlasy. Když už tedy připustím, že ten divnej chlápek napsal celkem čtivou knížku, následně si vyřezal kus kůže aby ji svázal, tak mi nejde do hlavy, kde vzal tolik zkušeností a sil, aby svoji vlastní kůži zpracoval. Přece jenom vyčinit lidskou kůži, aby vydržela přes 30 let v krabici na půdě nepoškozená, není žádná legrace. A pak z ní ještě, prsty rozřezanýma od žiletky, ušít obal na knihu.... No nezlobte se na mě, tomu se věří opravdu těžko. Přijde mi to celé jako mediální bublina, aby knížka dostala ten správný undergroundový punc.

Jestli se rádi bojíte, máte rádi příběhy ve stylu Kinga, Kafky nebo Hitchcokovy detektivky, bude se vám Mysterium tremendum určitě líbit. I čtenář nemrava si přijde na své, v knize jsou i erotické scény. Já osobně jsem z knihy byla poněkud rozčarovaná. Zvlášť konec mě dost zklamal.

O autorovi

Sebastian Rainer se narodil 25.7.1940 do českoněmecké rodiny. Celý život prožil v Horní Bečvě na severní Moravě.
Ve 14 letech se z něj stal sirotek. Nejspíš vystudoval knihovnictví, ale v knihovně nikdy nepracoval. Knihy ale miloval a svůj byt pomalu přeměňoval ve skladiště knih. Naplno se věnoval psaní svého prvního a zároveň posledního románu, který ve finále obalil do své kůže. Zemřel 25.7.1973.